Extrémní předsudek

Asi sa reziser Walter Hill hral na Sama Peckinpaha - jo, su tu drsne prestrelky, drsne dialogy, kopa vybuchov. Lenze Hill nie je Peckinpah a nikdy nan nemal a nikdy mat nebude. Rezisersky je to len zrucna rutina, tempo pomale, a hlavne v strede vladne priserna nuda. Nick Nolte bol len navnadou aby sa divaci chytili - ja som sa nechytil. Potencial to malo, utopene v reziserskej rutine a casto az vatovo planom plkani : 68 % (17.07.2018)

Další chlapácká, westernově laděná Hillova podívaná (a po Driverovi jeho další souboj dvou mužů na opačné straně zákona), tentokrát se zřetelnými ozvuky Divoké bandy (mexické pohraničí, krvavé přestřelky, závěrečný masakr). Žádná taková klasika se nekoná (i když já nikdy nebyl fanda Bandy), scénář je holt slabší, chybělo mí víc akce a nesedl mi Nolteho sucharský zarputilý ochránce zákona, ale silné obsazení potěší a záporák v podání Powerse Boothea, který má všechno, jenom ne někoho, s kým by si mohl popovídat, byl dobrý. (04.11.2009)

Žánrový klenot plný skvostně nasnímaného násilí, úsporně načrtnutých postav s jasnými motivacemi (ženská, prachy, tajná mise, morálka) a výtečnými replikami. Celé je to čisté jako modré oči Nicka Nolteho a víra Johna Miliuse, že western neumřel s Johnem Waynem. Typové obsazení je bez uvozovek božské. Neprávem zapomenutý poklad. (26.05.2008)

Wow! Nick Nolte je absolutně cool a také zbytek herecké sestavy tvoří samé zajímavé typy. Akční sekvence mají dostatečnou šťávu (to nej nakonec), postavy hláškují i v těch nejvypjatějších momentech a příběh pro tento žánr jako ušitý. EXTRÉMNÍ PŘEDSUDEK je prostě stylová záležitost s nádechem starých krimi v produkci dvojice Mario Kassar-Andrej Vajna. (02.08.2006)

Extrémní vypalovačka, donutila mě konečně některému filmu Waltera Hilla udělit pětihvězdu (ne, že bych dříve již minimálně 2x kolem ní nepřešlapoval :)). Skvělá atmosféra dýchající navzdory modernímu prostředí závanem drsného westernu, zajímavě gradovaný děj s dlouhodobým policejním bojem proti drogové síti a osobním sporem s vrcholem v jedné „osobní“ přestřelce navrch, charismatický Nick Nolte (5 let po první spolupráci s režisérem v 48 hodinách) coby stylový šerif s bílým kloboukem a přesně mířenou brokovnicí... a těch silných kladů je samozřejmě víc. Navíc když to točí jeden z těch režisérů, kteří dokážou s akčním žánrem pracovat osobitěji, než většina ostatních, a spoléhají vedle akce přibližně stejným dílem i na řádně propracovaný scénář. Seriózněji plynoucí děj nepostrádá vhodně přítomný nadhled a osobně mě u Hillových filmů vždy dostane, když se ve vrcholné akci (často ve stylu náhlého překvapení) objeví za jedním z bojovníků celý dav jeho přívrženců vyzbrojených do velkého boje. Přestože výjimečně Walter vyměnil hlavního skladatele, ruka Coodera, tentokrát uvedeného v titulcích jako hudebního dramaturga, se opět nezapřela. Návštěva mexického salónu překvapila mj. zjištěním, jak hezky může znít nezvyklá kombinace sóla na trubku se sólem na housle, a Goldsmith přispěl nejen do závěrečných titulků úžasnou majestátnou melodií. [90%] (22.01.2023)