Boží mlýny

Asi každý zná chodskou pověst o Lomikarovi a Janu Sladkém Kozinovi. Zde je tedy další důkaz o tradiční víře v boží spravedlnost, jejíhož zpracování se ujal Václav Wasserman. Tento režisér je víc slavný jako scénárista, kdy napsal celou řadu slavných filmů. Jako režisér se ale docela často pouštěl do zobrazení obyvatel venkova a jejich života. Zde jde tedy o víru ve vyšší moc a spravedlnost. Vlastní svědomí spojené se sílou víry v reálnost takových jevů pak způsobuje katastrofu, ale jen u otce. Starší syn sice na otcovo svědomí apeluje, ale sám se stává pachatelem vraždy. Je to zajímavé drama, ale bez konce. Děj je dokonán s tím, jak je vykonána spravedlnost, alespoň v očích zúčastněných. (28.07.2023)

Drama zasazené v prostoru a čase - do chodského venkova proniká už technika, ale svatba se vystrojuje tradičně, přestože na vesnici nehraje chodský foklor, ale už modernizovaný dechovými nástroji (to při tancovačce v hospodě, jinak jsou lidové písně upraveny v dobových k vážné hudbě směřujících aranžmá), jazyk si zachovává něco dialektismů, ale celkově už se přibližuje obecné češtině (což zní z úst opravdu dobře vybraných, až na Boháče, Štěpničkovou a Marvana méně známých herců mnohem věrohodněji než v pozdějších Fričových Psohlavcích). Pečenkova kamera klasicky vynalézavá, soustředěná na podstatné symboly - slaměná holubička jako symbol mateřství, Kristus na kříži i ony příslovečné boží mlýny. (20.01.2011)

Nejdřív zapřete třista zlatejch mrtvýmu sedlákovi, pak vám začne syn klátit ženu svýho bratra. No pámbu to kontroluje, tak se nedivte, že špatně skončíte. Boží mlejny melou pomalu, ale jistě. Aspoň tak to vysvítá podle tohoto filmu. Je to spíš průměr, ale nenudí a pohled na krásu Jiřiny Štěpničkové rovněž ne. (31.12.2008)

Už jsem několikrát psal, že mám slabost pro staré vesnické romány a jejich černobílé filmové adaptace. Tohle je další velká paráda! Román se mi líbil a tento snímek se ho drží poměrně věrně. Mně osobně morální apel "Božích mlýnů" není nepochopitelný; starý Záhoř je darebák, u soudu zvítězí, ale svědomí ho nakonec dožene za hranu zoufalství. Inu - boží mlýny melou pomalu, ale jistě... P. S. Herberta Loma jsem nepoznal (22.08.2023)

Přehledná chodská "kozinovka", kterou znepřehledňuje pouze hodnocení "sportovcovo", který v podobných případech dává plné ocenění a zde se přichyluje opačného exptrému. Proč? Rok 1938 je právě ta doba, kdy je třeba varovat před mravní (ne)odpovědností. Vrbova předloha je tu zcela na místě. Režie také nemá viditelné chyby; snad jen točících se mlýnů je tu přehršel. A chodský folklór, kroje a především písně, ty přece musí dojmout každého. Tak proč jen jeden bod, a bez vysvětlení! (12.05.2024)