Koruna

Hodnotím po prvních čtyřech řadách a na zbytek se ani dívat nehodlám, i ta čtvrtá se stávala nesnesitelnou vždycky, když byla na obrazovce "Diana". Koruně jsem se úspěšně vyhýbala celá léta, co ona úspěšně hýbala televizním prostorem, a jedinou motivací, která mě nakonec přemohla, byla účast Matta Smithe. V tomto směru jsem si celkem užila, ale jinak jsem značně rozpolcená. Na jednu stranu bych si velmi ráda užila příběh vlivné neviditelné ženy, která má raději svoje koně než svoje děti, na druhou stranu se mi vždycky začala vařit krev, když jsem si vzpomněla, že je to založené na skutečnosti a že tvůrci ve zběsilém tempu věci uhlazují, aby zůstali "respektující" vůči královské rodině, napodobují archivní záběry, aby mohli těžit z nostalgie, a vymýšlí blbosti, aby to bylo bulvárně lákavé. Nicméně Claire Foy a Olivia Colman fantastické. (08.01.2023)

Na The Crown jsem čekala od jeho oznámení a musím říct, že nejsem zklamaná. Ač jsem Claire Foy předtím neznala, jako královna si mě získala. Matta Smithe jsem měla ráda už předtím a myslím, že jako princ Phillip je výborný, třebaže jeho postava mě občas vytáčí. Je mi jasné, že i když je to založené na skutečnosti, není to dokument, takže historické momenty musí člověk brát s rezervou, ale o tom to není. Je to o osobě královny Alžběty a o jejím životě, její rodině, jejích radostech a strastech. Proto mě moc nebavily pasáže věnované Churchillovi, což o to, John Lithgow se role zhostil dobře, ale stárnoucí prime minister už mi přišel nudný. Naopak mě bavilo sledovat romanci mezi Margaret a jejím milým, ačkoliv jsem věděla, že šťastného konce se nedočkám. Opravdu se těším na pokračování. (27.11.2016)

Začnu trochu ze široka. Když jsem si porovnal naše klenoty s ostrovními, tak se mi objektivně více líbí obě varianty (král/královna) Eduardovy koruny. Svatováclavská doplácí na svůj věk a přijde mi lehce přeplácaná. Pořád lepší než Svatoštěpánská (Maďarsko) a nebo žádná (Ahoj, Slovensko). _ Pokud působila korunovace archaicky v roce 1953, jak bude působit ta příští? Imperiální koruna se svého použití dočká jen velmi těžko. _ Zajímavé, že jsme si po roce 1918 ponechali jako měnu korunu a nedošlo na zvažovaný sokol nebo frank. _ Zde použitý význam slova Koruna má však jiný význam - institucionální. A přijde mi, že i Netflix se snaží svou Korunou ukázat, v jakém postavení se cítí na poli TV tvorby. _ Přestože je hlavní postavou královna, tak trochu nevděčně jsou nejsilnější momenty (emocionálně, ale i "scénáristicky") - 2. a 9. díl - věnovány odchodu krále a předsedy vlády. Claire Foy velmi dobrá, Matt Smith v pozadí stejně jako Philip a Harris dal zapomenout na Firtha. _ Otázka obyvatel UK a předplatitelů Netflixu je stejná: Vážně nám to stojí za to? (01.12.2016)

Jestliže se Crown před diváky honosí svou akurátností, nemůže si dovolit překroutit naprosto zásadní skutečnosti o celých 180°. Nebudu tvůrce podezřívat ze záměru. Zkrátka setrvávají v komatozním stavu vědomí, podobně jako 99,9% lidské populace, a o reptiliánském původu iluminátky Alžběty II. a jejím zapojení do případů rituálního satanistického zneužívání se ani přes zevrubné studium pramenů jednoduše nedozvěděli. Není se čemu divit. Mainstreamové zdroje jsou studnicí informačního balastu a nikoliv hluboké moudrosti. Jakožto vytrvalý hledač pravdy jsem přečetl snad všechny knižní publikace od jednoho z největších vizionářů, myslitelů a filosofů dnešní doby - Davida Ickeho a jsem tak s reptiliánskou tematikou podrobně obeznámen. Když se pomocí našich smyslů podíváme na anglickou královnu, vidíme také pouze její pětismyslovou podobu - lidskou. Za maskou se však skrývá reptiliánská bytost vibrující na lehce odlišné frekvenci a kontrolující myšlenkové pochody a jednání lidské úrovně. Lidské tělo v tomto případě plní účel jakéhosi skafandru. Netflix tímto svým vykonstruovaným počinem, který ukazuje Alžbětu II. v nepravém světle, investoval neuvěřitelných 100 milionů liber do fatálního prohloubení lidské nevědomosti, za což si ode mě pochopitelně vysloužil nekompromisní odpad. (06.11.2016)

Historické filmy a seriály musejí, aby vypovídaly o něčem (a nikoli o všem a tak o ničem), zjednodušovat narativ na jedno-dvě klíčová témata. Proto je např. látka o Jindřichu VIII. zpravidla podkladem příběhu o chronickém zhýralci a děvkaři. The Crown je z tohoto úhlu pohledu především svědectvím o přežitosti (a vlastně faktickém zániku) britského impéria po druhé světové válce. O opotřebovanosti konceptu monarchie svědčí jak dějinné události (zachycované ale spíše letmo, v náznacích) jako je vztah ke koloniím a marná snaha udřžet dominanci GB ve světovém měřítku, tak (především) pokusy nové královny o drobnější, v zásadě formální reformy, které by jí usnadnily život. Alžběta se v těchto - ve všech případech marných a ostatně poměrně krátkých - bojích s vlastním kabinetem a ostatně i s chronickou nedůvěrou sama v sebe stává symbolem nemožnosti tranformace impéria v něco životaschopného a odpovídajícího potřebám moderní doby. Potud je seriál úspěšný. Líbí se mi i struktura epizod, které vyprávějí vždy poměrně uzavřený příběh a formálně ho ozvláštňují (viz např. díl, který začíná a končí přepojováním telefonní linky po telefonních ústřednách). Problém ale je, že není, co vyprávět. Život mladé panovnice se sestává vlastně jen ze spousty stále se opakujících ústupků a zájem diváka je udržován maximálně historickými pikantériemi o charakteru abdikovaného exkrále Eduarda, snaze Alžbětiny sestry udržet si chlapa a o zhoršujícím se zdraví Churchilla. Claire Fox je ve své roli přesná, tj. ve shodě se svým charakterem absolutně nevýrazná, čímž sice chválím její výkon, ale její Alžběta je ve výsledku nejméně zajímavou a sympatickou postavou příběhu. Situaci alespoň trochu zachraňuje alespoň sympaťák Matt Smith, který svoje kvality prokázal už v Dr. Who. Závěrem: smysl a směřování seriálu asi nejlépe - v nezáměrné sarkastické zkratce - vystihuje poslední věta anotace. První řada je skutečně o "rozhodnutích, jež dopomohla Velké Británii být tím, čím je dnes". Otázkou jenom zůstává, zda je to dobře. Ať už pro seriál nebo pro monarchii. (02.07.2017)