Psycho

Alfred Hitchcock natočil opravdů působivý thriller (píšu thriller, ale pro mě to thriller neni, je to prostě film mistra, který pro mne nemá zcela specifické zařazení), který svádí velmi dobrou pointou. Anthony Perkins v roli padoucha nemá chybu. Škoda jen, že Alfred HItchock za svoji bohatou kariéru nikdy nedostal Oscara. Geniální film a legendární koupelnovou scénu snad ani nemusím připomínat. (25.10.2007)

Psycho si u mě prodělalo svůj složitý vývoj. Viděl jsem ho prvně ani ne náctiletý v úzkém sledu s barevným remakem. A jako malému prckovi se mi pochopitelně novější verze líbila více, ale vlastně oba filmy jsem považoval za obyčejnou nudu. Dokonce jsem to tu i měl chvíli neuváženě hodnocené s nějakým trapným komentářem. Léta plynula a já jsem se k Psychu dostával hlavně skrze hudbu. Ta je totiž dost možná tím nejlepším, na co bílé plátno do té doby kdy narazilo a v mém hodnocení klidně může znamenat i dvě hvězdičky. Úvodní téma i skladba Murder jsou totiž v rámci filmové hudby v pravdě revolucí. Žádná rozmáchlá romantická témata, žádná vlezlá melodie, ale výrazná ostrá rytmizace, velmi expresivní projev, dokonalé zvládnutá řemeslná stránka, na tu dobu nevšední nástrojové obsazení, to vše způsobuje, že soundtrack k Psychu je plně uznáván i v hudebně akademických kruzích. Nejsou to však jen tyto dvě skladby, ale i zbytek hudby má dokonalou funkci, když už ne na samostatný poslech, tak v rámci filmu, u něhož naprosto ukázkovým způsobem podporuje napětí a budovanou atmosféru. Jak Hitchcock chtěl původně Psycho úplně bez hudby, tak si myslím, že bez Bernarda Herrmanna by Psycho nebylo vůbec ničím. Je to totiž vlastně jen relativně normální krimi thriller (byť s velmi sugestivní kamerou), který má několik nezapomenutelných styčných bodů, které skvěle fungují i dnes. Ale až hudba z něho dělá něco výjimečného. Samotný začátek mě příliš nepřesvědčil, ale zhruba od scény výměny auta, se tempo filmu nezastaví a i když se byť zdánlivě nic zásadního neděje, filmu se daří držet diváka v napjatém očekávání věcí budoucích. A přesto mám trochu problém brát Psycho jako nějakou bombu. On je to film vlastně strašně komorní a až na pár scén ne příliš výrazný. I z pohledu dnešního diváka je sice například fakt zabití hlavní postavy v půlce filmu nevídaný. Přesto člověk, který nešel v roce 1960 na premiéru a vidí Psycho až dnes, nemá úplně šanci plného docenění, neboť viděl již stovky plagiátů. Ale tak už to holt bývá u podobně vlivných filmů. (19.07.2013)

Filmová lahůdka, která patří do zlatého fondu světové kinematografie a kdyby Hitchcock nenatočil už nic jiného, stejně by zasloužil vytesat pomník do mramoru. Scéna ve sprše nebo pád ze schodů jsou pro mě symbolem dokonalé režie a zároveň pomalu se otáčející židle ve sklepě je symbolem hororu jako svébytného žánru. Výborný Perkins, který už svůj výkon nikdy nedokázal překonat a z role vyšinutého Normana se vlastně nevymanil. Ingredience jsou v tomhle filmu vyvážené tak, že vznikla delikatesa...Za zmínku stojí i neobyčejně působivá hudba. Celkový dojem 100 %. (06.05.2007)

Kus kvalitní filmařiny. Téma snímku mě oslovilo už v Santově zpracování z roku 1998 a od té doby jsem měl chuť zhlédnout slavný (a zde na čsfd velice dobře ohodnocený) originál. Snímek stojí hlavně na Hitchcockově režii, napínavém příběhu, hereckém výkonu Anthonyho Perkinse a správné hororové atmosféře (na tom má také nemalý podíl výtečná hudba). Bohužel mě však dost zklamala práce kameramana a střihače. Vraždy byly necitlivě pouze naznačeny (hlavně ta první) a příliš dlouhým záběrem na mrtvou Marion, při kterém jsem si bohužel nemohl nevšimnout zcela nepřehlédnutelného mrknutí mrtvoly, si u mě film taky moc nepřilepšil (takové detaily často kazí celkový dojem z filmu; zvlášť u tohoto žánru). Takže z mého pohledu to budou "jen "4*, ale v každém případě doporučuju; pro fanouška hororu asi nezbytnost. (16.03.2009)

Tuto filmovou genialitu jsem poprvé zhlédla asi ve třinácti letech a scénu ve sprše jsem sledovala přes futra dveří do obýváku, kdy jsem celá napjatá sledovala, jestli ji ten neznámý vrah nakonec dostane. Pro mě naprosto nejdokonalejší ukázka spojení filmařského, režisérského, kameramanského a skladatelského umění. Vrchol kinematografie. Jedinečný a nenapodobitelný kousek umění. Děsivá mystifikace. Neopakovatelná analýza lidské rozpolcenosti a duše. Atmosféra, preciznost a mistrovství snad každého záběru a neustálý pocit čehosi skrytého, tajemného a děsivého. Něčeho, co nám zprvu před zraky zůstane ukryto, ale cítíme to a vnímáme. Je to ukryto pod povrchem. Tam, kam lidské oko nedohlédne. Ale vzduch je tím prosycen a těžkne pod přítomností "čehosi" tak hrozného, že objevení "toho" změní vše a všechny okolo. Atmosféra dávno mrtvých věcí a událostí, které se kdysi odehrály a zůstávají s námi v domech, v lidech, v myslích... Norman Bates, coby jedna z nejgeniálnějších, nejděsivějších a nejpřitažlivějších postav filmového plátna, jíž jedinečným a neopakovatelným způsobem vdechl život Anthony Perkins. Poslušný synek, sympatický a ostýchavý mladík, který skrývá tam v domě na kopci tajemství tak děsivé, že si jej lidé ani nedokáží představit. Nepřekonatelná hudba Bernarda Herrmanna, prostupujíc celým filmem vše jen umocňuje v dokonale mrazivý a nezapomenutelný filmový zážitek. Kdo ví, třeba je tady v blízkosti taky nějaký hezký, útulný motel s domem na kopci, se starou ženou u okna, s dobrotivým mladíkem a s poutačem BATES MOTEL VACANCY. "Jen ať se dívají, ať se dívají a pochopí, řeknou, ona by neublížila ani mouše..." (11.07.2006)