Hrůza na jevišti

Je to docela zajímavé, ale tento film je jedinou spoluprácí Mistra s Marlene Dietrich, které si tak vážil a která byla snad jedinou herečkou, jíž trpěl odmluvy a vlastní hlavu. Naproti tomu se Hitchcock ne a ne dohodnout s Jane Wyman, které nebylo zrovna po chuti dělat Marlene křoví. No a minimálně podle POMA to dopadlo tak, že Wyman je tou hlavní. Já si to tedy nemyslím, ale názory mohou být různé. Film potěší především tím, jak Hitchock znevážil pravidlo o pravdivých pohledech do minulosti, na což mu skočili snad všichni. (23.04.2005)

,,VRAHOVIA SA VRACAJÚ NA MIESTO ČINU, NIE DO DIVADLA." __ Dej som si pôvodne predstavoval úplne inak, avšak zásluhou vybrúseného scenára som boj aj tak veľmi spokojný. Vo ,,Hrôze na javisku" sa stretávame s radom motívov, ktoré Hitchcock uplatnil vo svojich dielach už predtým a ešte dôraznejšie s nimi začal pracovať neskôr. Máme tu zámenu identít, ,,nepravého páchateľa" na úteku snažiaceho sa ,,očistiť svoje meno" a čo je absolútne skvelé - bez toho, aby som priveľmi prezradil - je tu uplatnená falošná retrospektíva, ktorá otočí záverečný zvrat hore nohami a dodá posledným piatim minútam neobyčajné napätie. Pripomienky k údajnému afektovanému herectvu Marlene Dietrich sa nemôžu brať natoľko vážne zvlášť, keď vezmeme do úvahy, že svoju kariéru začala ako veľká hviezda končiacej sa nemej éry a okrem toho tu ,,hrá herečku". Film občas pôsobí nadbytočne a možno miestami taký ozaj je, rovnako tiež fakt, že niečo obdobné sa v skutočnosti jednoducho nemôže stať, avšak tieto nedostatky sú však vykompenzované skvelým uštipačným humorom (napr. nutnosť dáždnikov počas záhradného predstavenia). Hitchcockov zásadný film. (932. hodnotenie, 81. komentár k filmu) (26.07.2020)

Zrovna dneska jsem měl náladu na nějaký starší nebo postarší film. Ne na hrůzy typu Madla zpívá Evropě, ale na něco decentnějšího. A když bylo v programu napsáno jméno Alfred Hitchcock, nemohl jsem jinak. Můj největší problém byl, že jsem televizi zapnul, když už film 15 minut běžel, takže jsem měl mezi postavama docela bordel. Naštěstí orientace se rychle zlepšila a film se mi i docela líbil. Byť budu mít ještě týden noční můry ze vzhledu Marlene Dietrich, určitě to stálo za to. Hitch jako kolemjdoucí rulezzz. (28.07.2007)

Tohle a Hitchcock? No, popravdě vůbec nic mimořádného se tady nekonalo. Několik vnucených dějových odboček a k tomu jen minimálně poutavá ta ústřední. S Jane Wyman toho herecky příliš nezůstane (v stylovém Ztraceném víkendu byla o poznání schopnější) a slavná Marlene Dietrich mi pila krev a to pořádně. Ty její od nepaměti propadlé líce a snad betonem vytesaný obličej plný znuděné nezúčastněnosti mnou nikdy vyloženě extra nerezonoval, ale zde doslova uspává už tak nepříliš odsýpající příběh. Režisér Hitchockova formátu dovede i v tak zapomenutelném filmu vykouzlit několik perliček, za něž by průměrní režiséři trhali obě ruce. Tím chci říct, že to určitě není zbytečný film a bezbřehé fanoušky snad i zabaví. Mě osobně třeba lehce mrzí, že tuto mistrovu britskou etapu (která je tím pádem jeho domácí) si nedokážu užít ani zdaleka tak jako tu americkou. Ta je možná odosobněná a ne tak elegantní. Ale mám dojem, že i nepoměrně zábavnější. (10.05.2010)

Ano, i já přiznávám, že to bylo ze slabšího soudku, ale Hitchcock to byl. Pan režisér viděl hlavní chybu v Jane Wyman, která se chtěla co nejvíce vyrovnat Marlene Dietrich a svou charakterní roli tak odsoudila k zániku. Den ze dne vylepšovala postavu Eve Gill natolik, že rozhodila celý snímek. Údajnou slabinou měl být i Evin otec v podání Alastaira Sima, s čímž ovšem nesouhlasím a zůstávám u tvrzení "když se nepoveden zlosyn, nepovede se ani film". A musím uznat, že tzv. zlosyn měl tak málo prostoru, že nemohl "úřadovat", i kdyby chtěl. (27.02.2006)