Hrůza na jevišti

Od hrůzy na jevišti jsem očekával další kvalitní italské giallo. Tím, ale tento snímek vůbec není, jedná se o klasický slasher, ale s velkým S. To co "soví" zabiják předvádí, to se jen tak nikde nevidí. Vraždy jsou opravdu brutální, krví se nešetří. Bohužel na mě z filmu nedýchla atmosféra, k tomu mi jen vraždy a šílená hudba nestačí. Dle mého názoru Soavi ukázal, co v něm je až v Dellamorte Dellamore. (02.04.2009)

Giallo by som to nenazýval i keď mal v sebe istí "DarioArgentovský" feeling (Niečo v štýle Démoni bez vtipu). Avšak ide o čistokrvný slasher akoby z pera Johna Carpentera vypadol. Malo to celkom zaujímavé nápady... Noc v uzamknutom divadle kde herci skúšajú násilnú hru kde vrah s maskou sovy zabíja a znásilňuje. Utečenec so psychiatrickej kliniky sa chytne hlavnej úlohy vraha a postupne v nesmierne strašidelnej maske sovy zabíja jedného človeka po druhom. Vraždy sú pestré kruté a nesmierne krvavé. Vrah má talent a fantáziu. Nechýbajú vraždy so sekerou, vŕtačkou či motorovou pílou. Mňa to veľmi príjemne prekvapilo jediné čo mi tu vadilo a je to častá vada filmov 80´s rokov je soundtrack (tá elektronická hudba je hrozná) (27.02.2014)

Bezvadný slasher z jevištního prostředí na italský způsob. Rozjezd je celkem klidný, nikam se nespěchá a pečlivě se buduje atmosféra. Ale pak to přijde ... a uprostřed uzavřeného divadla se rozehrává krvavý boj o přežití. Ztvárněná maska vraha je zajímavá a jsem spokojený i s celkovým arsenálem smrtích nástrojů. Od krumpáče přes vrtačku až po motorovou pilu. To tvoří vskutku dobrou zábavu a hlavně zamezí jednotvárnému způsobu zabití. Závěrečná část už jen potvrzuje kvality a především expozice mrtvol, s vrahem v křesle uprostřed, je jednoduše poezie. (28.03.2009)

Micheli Soavimu se podařilo s úspěchem navázat na poetiku svého filmařského gurua Daria Argenta a jeho debut je výborným mezičlánkem mezi giallem a slasherem, v němž hraje prim atmosféra formovaná pomalejšími až hypnotickými scénami (aranžování obětí na jevišti), výrazně barevným low-key svícením a dráždivou Boswellovou hudbou. Zajímavým detailem pro mne byl také fakt, že hlavní hrdinka v podání Barbary Cupisti vypadá skoro jako moje někdejší třídní ze střední školy. (25.05.2013)

Hrôza na javisku si drží vysokú úroveň násilia a režisér Soave nám ukazuje brutálne zábery s elektrickou vŕtačkou, motorovou pílou a sekerou. To všetko slúži ktomu, aby to v nás vyvolalo dojem a že režisérova záľuba není len v ultra násilných scénkach. Soavi postupne preukazuje oveľa viac štýlu - najmä v momente, kedy namieša napätie s ilúziou javiska. Taliani vždy vedeli, čo divák chce a tak nám to prezentujú 100 percent. (27.05.2010)