Rodinné štěstí

Už se upřímně těším na nějaký soudobý maďarský film, který se mi nebude líbit. Připadá mi, že takhle vysokou úroveň si nemohou držet po tak dlouhou dobu. Ale ani tenhle mezi ně samozřejmě nepatří. A přitom je to film předpověditelný a přehledný, se sklonem spadnout do všedních banalit. Za ústřední téma považuji vztah dětí a rodičů, který vrcholí krásnou "divadelní" scénou. Dospělí se zde, jak je tomu dnes obvyklé, projevujíí s nestoudnou arogancí a nepochopením, nereflektují zákaz používání mobilu, mluví, ukazují si obrázky a hlasitě se projevují, neustále vyžadují zkrácení představení. A přitom je to vrcholná chvíle, ve které děti mohou dokázat svojí tvůrči superioritu. Nic víc jim nemohou dát a oni to nejsou schopni přijmout. (14.11.2019)

Skromný konverzační snímek s nicotným rozpočtem se stal maďarskou filmovou senzací roku 2016. V prostoru jediného bytu a s pouhými šesti herci vzniklo lehce komediální drama s ironickým názvem, kde se naprosto přirozeně řeší základní otázky manželského soužití, péče o děti či krize středního věku. Film podchycuje již svými inteligentně napsanými dialogy a civilními výkony herců, mezi nimiž byl i sám režisér se svou ženou a dvěma dětmi, ale značně mu vypomáhá také v průběhu neustále rozvíjená práce s kamerou střídající velké celky a sledovací manévry pohybujících se postav s výraznými detaily ve vypjatých chvílích, a také hudební podkreslení, díky němuž závěrečná tichá a melancholická část emocionálně sjednocuje celé předcházející dění. (06.01.2017)

V maďarském snímku Rodinné štěstí není příběh, zápletka a nečekané zvraty to hlavní. Celých 81 mnut totiž sledujeme, jak si 4 lidé (plus 2 děti) v domě povídají. A chovají se celkem obyčejně. Závidí druhým majetek (jako v Prostřenu při šmejděníčku), pomlouvají se, urážejí se a nějaká facka také přiletí. Ale ve výsledku se vlastně všichni mají rádi. Vůbec nic nemám proti filmům, které se odehrávají v jedné místnosti a v jednom čase. Naopak, jestli je scénář dobře napsaný, herci hrají nemožné, velmi se u toho bavím. Tady se to až tolik nedostavilo. Tím nechci úplně na plnou hubu říct, že herci hráli špatně a dialogy jsou úplně nezajímavý. Prostě jen ne v takové míře. Navíc mi přišlo, že postavy nejsou zcela dobře prokreslené, mohla se více řešit minulost rodiny, která se přistěhovala ze Skotka. Za mě celkem zklamání 4/10 (24.01.2021)

Z môjho blogu k MFF 2016: Priznám sa, že pôvodne som chcel ísť na iný film, ale z časových dôvodov som sa rozhodol pre Rodinné šťastie. Ide o súkromný projekt manželov Orsolye Török-Illyés a Szabolcsa Hajdu, ktorých som spomínal v prvej polovici článku. Manželia sa rozhodli, že nakrútia film s minimálnymi nákladmi (menej ako 5000 eur), vo svojom vlastnom byte, s vlastnými deťmi. Vystriedalo sa viac ako 10 kameramanov, čo boli Hajduho študenti, keďže on sám vyučuje na filmovej fakulte v Budapešti. Je potrebné povedať, že ide o filmovú adaptáciu divadelného predstavenia, ktoré Hajdu režíruje. A aj keď sa mnohí diváci rozplývali nad príbehom, ktorý mal zachytávať skutočný rodinný život, ja som sa nedokázal odosobniť od svojho odporu k „jednoizbovkám“. Ten obmedzený priestor vo filme nemám rád, a podobné záležitosti by podľa môjho názoru mali zostať v divadle. Bol som tých úsporných 81 minút ako na ihlách v očakávaní, kedy film skončí. Avšak je potrebné povedať, že herci podali autentický výkon. (30.11.2016)

Tak taký bordel sa veru často nevidí. Mám na mysli ten v byte, celý čas ma to iritovalo. A svetielka to nezachránia. Ale o inom som chcela. Mám rada takéto filmy. Zavrieť skupinku ľudí do malého priestoru a sledovať ... ich problémy, povahy, vzťahy a emócie. Film, ktorý vás na malú chvíľu prinúti zamyslieť sa nad samým sebou. Hajdu je naozaj šikovný, už jeho Biele dlane boli výborné. (03.09.2023)