Zahradnictví: Salon Valentino
Záhradníctvo: Dezertér
Ogród rodzinny. Dezerter
Garden Store: Deserter
Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Bartek CierlicaHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Jiří Macháček, Gabriela Míčová, Aňa Geislerová, Martin Finger, Klára Melíšková, David Novotný, Lenka Krobotová, Karel Dobrý, Sabina Remundová (více)Obsahy(1)
Filmová trilogie Zahradnictví se skládá ze tří samostatných filmů odehrávajících se na pozadí nejdramatičtějších období minulého století a časově předchází oblíbenému snímku Pelíšky (1999). Vypráví o třech rodinách: rodině leteckého radiotelegrafisty, rodině majitele kadeřnického salonu a rodině majitele zahradnictví. Obsáhne 20 let života postav, které musely v těchto pohnutých časech prožít nejlepší léta svých životů. Druhá kapitola rodinné kroniky Zahradnictví se odehrává na pozadí převratných událostí v letech 1947-1953. Hlavní postavou je majitel noblesního kadeřnického salonu Valentino v centru Prahy Otto Bock (Jiří Macháček) a jeho rodina, kterou zde zaměstnává. Podnik je smyslem a naplněním jeho života, po všech válečných útrapách se sem vrací jako uznávaný šéf se svou manželkou Elou (Gabriela Míčová) a jejími sestrami Bedřiškou (Klára Melíšková) a Vilmou (Aňa Geislerová). Sestry společně přežily válku a německou okupaci a staraly se o malé děti svých manželů, kteří byli zatčeni za protinacistický odboj. Teď všichni s ohromným úsilím realizují svůj sen, jenže přichází zlom po únorovém komunistickém puči. Ottova firma je vyvlastněna státem a jemu se podruhé v životě rozpadá svět. Tentokrát jsou však důsledky otřesu pro něj i pro jeho rodinu fatální... (Cinemart)
(více)Videa (6)
Recenze (151)
Ne, lepší než jarní první část to vážně není (jedině snad mírnější, ale pořád zbytečně nataženou stopáží). Některé obrazy na sebe zvláštně navazují, ale to není ten největší problém. Do poloviny filmu vůbec nemáme přehled o nějakém časovém rámci, do kterého je příběh zasazen, tudíž scény typu "zrzek nakráčí do kadeřnictví se slovy "přebírám to tady" působí prostě divně. Macháček je po návratu z lágru milujícím otcem, aby o desítky minut později bez nějaké zjevné psychologické proměny připravil rodinu o životní úspory. Atd, atd. Propojení s mými milovanými "Pelíšky" radši ani nekomentuji, opakování tehdy zábavných replik je spíše násilným prostředkem, aby se publikum aspoň pousmálo. Na závěr trilogie už se ani moc netěším. ()
Prvý diel ma vcelku príjemne prekvapil, aspoň vzhľadom na ten všeobecný hejt. Páčilo sa mi vykreslenie postáv prežívajúcich neľahké životné situácie v ťažkej dobe. Naproti tomu je Dezertér plný postáv, ktoré oplývajú jednou vlastnosťou. Jeden je nervák, ďalší dobrák od kosti, tretí stopercentná sviňa, lebo je komunista a štvrtý či štvrtá je tu na to, aby slúžila ako krovie pre grotesknú situáciu, no a piata je komediant. Film akoby sem vypadol z 90- rokov. Jedni sú zlí, ďalší dobrí, pretože je všetko v spoločnosti jednoznačne polarizované, máme tu postavu, ktorá háji všetko americké a nenávidí všetko ruské, takže je problém, keď si jeho brat vezme Rusku. Ale je zadefinovaný ako nervák, takže incident musí skončiť bitkou. Dezertér sa takýmto zjednodušovaním odďaľuje od reality. No a opäť platí, že o množstve potencionálne zaujímavých udalostí iba počujeme z voice-overu, pričom niektoré nakrútené scény dej nikam neposúvajú. Pritom už len film o menovej reforme mohol byť napínavý od začiatku do konca. Z Dezertéra sa o hrôzach komunizmu veľa nedozviete a určite ich neprežijete spoločne s hrdinami. ()
"A komu tím prospějete," napadá mě otázka z Pelíšků v souvislosti s hodnocením tohoto filmu ze strany některých uživatelů. Jako chápu, že se to nemusí někomu líbit tak moc jako dnes mě, ale proč hned odpad? Tohle hraniční hodnocení dávám jen filmům, co jsou fakt marný, nemají žádný příběh a žádnou myšlenku. Dá se toto říct o Dezertérovi? Podle mě rozhodně ne. Hlavně kvůli postavě Jindřicha, který je mi takto ještě sympatičtější, než když jsem ho znal jen z původních Pelíšků. Má můj obdiv za své možná pro někoho až směšné vlastenectví ("táta zas staví pomník :D), za břitký antikomunismus ("komunista nezná bratra, natož sestru") i za to, že dokáže pojmenovat věci takové, jaké skutečně jsou i v okamžiku, kdy se to může zdát vrcholně netaktické. Má přitom rozhodně pravdu, když říká: "Dneska se nás to snaží sežrat zevnitř, jako rakovina". Komunisti u nás v 50 letech tu rakovinu skutečně šířili, co jim síly stačily. A tak i když se někomu může zdát, že jsou ve filmu komunistické postavy ztvárněny trošku schematicky, věřím, že většina komunistů se ve skutečnosti takto hnusně fakt chovala. Jinak by nemohly zničit tolik lidských životů (Milada Horáková a další). Život zničili i holiči Ottovi. Ta doba ho totálně semlela a on se nakonec začne chovat tak, že i jeho vlastní (do poslední chvíle milující) ženě nezbývá než konstatovat: "Ty jsi horší než komunisti....." Tahle dějová linka byla za mě dost silná. Zvláště, když se v první půli filmu zdá, že Otta je na rozdíl od Jindřicha, jež se nedokáže přiblížit ke své dceři Danušce, ideální rodinný typ. Ideální otec i strýc. A Otta je i ten, co se snaží o smír i tam, kde evidentně není šance na smír, zatímco Jindřich nemá problém před svým komunistickým švagrem prohlásit, že mu je "milejší Francouz, když bleje, než Rus, když tančí." Má však pravdu, když své ženě důrazně připomíná, že to co přichází není "májový deštík, ale potopa...potopa našeho světa". Ale i tak jako má biblický příběh o potopě v sobě nese poselství o naději (vyjádřené duhou svítící na nebi), přináší naději, že bude líp i události a děje z konec filmu. A to zdaleka nejen ty politické v podobě smrti Stalina a Gottwalda, po níž z úst Jindřicha zazní pro diváky Pelíšků již legendární hláška: "Dávám bolševikům dva roky, maximálně tři." Doba se mění, z dětí se před očima diváků stávají mladé slečny a mladí pánové (u scény, kdy klučina hraje Fibichův Poem a v půli si s ním vymění místo u klavíru mladík, který bude tuto postavu ztvárňovat v dalších filmu, mě šel mráz po zádech) a my se můžeme těšit na slibovanou komediální romanci, kterou by se měla celá tato trilogie uzavřít. Co říct závěrem? No pokud jsem u prvního dílu dal 5 hvězdiček s hodně odřenýma ušima a to hlavně kvůli samotnému Hřebejkově záměru vrátit se k příběhu Pelíšků, tentokrát je to 5 hvězdiček bez mrknutí oka. Děj se zrychlil, přibyli více politiky a přišlo i silné rodinné drama. A co naopak zůstalo jsou skvělí dětští hrdinové. Že to někteří nevidí? No možná ani vidět nechtějí... Jako třeba argument paní Spáčilové (kritika na idnes.cz), že "divák není netuší, proč se hlavní hrdina začne náhle chovat jako z jiného románu." Copak je vážně nutné některé věci říkat jak pro blbé, když si je divák může domyslel z celkového kontextu filmu. Co je tak nepochopitelné na tom, že Ottu ty nové komunistické poměry natolik psychicky vydeptaly, že se s tím vším nedokáže vypořádat jinak, než totálním odpoutáním sebe od všeho, co mu připomíná ten krásný "starý svět"? Špatná dramaturgie? Mě by naopak vadilo cokoliv co by bylo více návodné a kde by pak chyběl ten moment překvapení, který prožívá rodina (i divák filmu), když dojde na onen inkriminovaný Ottův dopis... () (méně) (více)
Jarchovský po projekci tvrdil, že se chtěl jakékoli okaté návaznosti na Pelíšky vyhnout, ale nakonec na částečné -či spíš symbolické- propojení přistoupil, protože mu došlo, že jedině tak sežene dost peněz na celou vysněnou trilogii - příběh jeho rodiny. Bohužel se to ukázalo jako podstatná chyba. Ne snad proto, že by to napojení na Pelíšky filmově nefungovalo, ale proto, že lidi od Zahradnictví (z těžkých 40.-50.let) očekávali velkolepý prequel Pelíšků, se stejným feelingem konce 60.let(!). A když se pak u řady (mylně natěšených) diváků dostavilo zklamání, nezaslouženě to poškodilo pověst celé trilogie. Z mnohých komentářů to vyplývá zcela jasně: "Propojení s mými milovanými Pelíšky radši ani nekomentuji", "spojovat to s Pelíšky je docela hřích", "výsledek se v ničem nepodobá slavnému filmu"... No nic, obraťme list. Věřím, že lidi časem celé Zahradnictví přijmou za své. Možná by pomohlo rozdělení do podoby 6dílného TV seriálu - tak, jak to prý prosadil koproducent v Polsku. ()
Taxem si myslel, že mi půlměsíční nesledování TV či filmů poněkud otupilo vnímavost k umění a ono to vypadá, že se diví i mí oblíbení komentovači. První díl jsem neviděl, ale tento mne málem porazil: mdle zahrané podivné scénáristické smyšlenky a celkovou nudu nerozptýlila ani žertovná scéna „honili se a hapali“ do skleníku... Křečovitě jsem svíral područky křesla, kdy v léčebně Otto obdržel vánočku. Čekal jsem, že ji rozlomí a bude v ní pilník – oblíbená, těžce klišovitá, pomůcka trestanců při překonávání mříží. Opravdu mne překvapilo (bezmála zklamalo), že tam nebyl. Ještě mne napadlo, že vánočku hodí do záchodu – bylo by pak pochopitelné, že si přes půl republiky přijel pro křídlo. Obě varianty se omylem dostaly na plátno, jelikož by byly bezvadným rozcestníkem v Kinoautomatu. Podivuji se nápadu, že STB hlídaný maník se (i s ošetřovatelkou) vytratí z psychiny, někde seženou luxusní oficínu (původně jsem si myslel, že se skrývají ve zrušeném modistickém závodě), vesele tam vniknou, žijí a provozují činnost pro odpolední směnu. To soudruzi nezkoumali, co jsou zač?! Věru naivní představa dobové atmosféry v roce, kdy zdrhali Mašíni... Klára Melíšková byla ségrou za všechny prachy, ale dorazil mne modelový (poněkud součastný) účes mladého klavíristy. Pokud mne paměť neklame, hoši této věkové kohorty mívali na hlavách model tzv. rendlík. (odstavec - závěr) Řekl bych, že zase jeden CZ filmový propadák. On Macháček věděl, proč se nechal umřít. Před časem jsme v kině viděli díl „Nápadník“ a jevil se mi o dost lepší. P.S.: xxmartinxx bravo! ()
Reklama