Pevnost Boyard

50% — Viděl jsem různé verze Boyardu, včetně několika originálních francouzských sérií. Na těch je vidět, jak se hra postupně vyvíjela až téměř k dokonalosti a k výborné dvouhodinové zábavě včetně soubojů se strážci apod. Pak Prima zařadila pár národních verzí — britskou a já nevím jakou další. Českou verzi nelze porovnávat s originální francouzskou, ta bude vždy čnít nad všemi ostatními jako nedostižný idol. Podle mě to není v ničem jiném než v penězích. Každá televize má takový Boyard, jaký je schopna a ochotna si zaplatit. Lze tedy srovnávat s těmi národními a tady se mi zdá Primácka verze o trochu lepší, i když celkový čas pořadu je uměle natahován jednak reklamami a jednak úseky typu „viděli jste — ještě uvidíte“. Ale to jsme zase u peněz. Myslím, že byl docela dobrý tah udělat otce Fourase z Jana Rosáka a namaskovat ho jenom mírně, ukazuje to, že tvůrci byli trochu nad věcí. Hádanky jsou tedy jak z mateřské školy a překvapuje mě, že s nimi mají soutěžící problémy. Myslím si, že v současné době natočit takovýto Boyard, byť s našimi vlastními soutěžícími, je už zbytečné, protože to nic moc nového nemůže přinést. Na druhou stranu je to uděláno obstojně a moje původní katastrofické obavy se po dvou dílech nenaplnily. Na Libora Boučka můžeme mít různé názory, ale zhostil se své role celkem sympaticky. Kdyby tento Boyard nebyl, nikdo by se kvůli tomu nevěšel, ovšem není potřeba se věšet ani z toho, že je. Rozhodně je to mnohem lepší, než když se Nova rozhodla pod názvem „Co na to češi“ reinkarnovat pořad, který před lety vysílali také na Primě pod názvem „5 proti 5“, a kde moderátor Tomáš Matonoha mluví tak, jako kdyby si nasadil zubní protézu, kterou právě našel v popelnici. (13.09.2016)

Nešel jsem do toho s kdovíjakým očekáváním a byl jsem velmi mile překvapen. Je to kratší, ale pořád to má svoje kouzlo, atmosféru, drama i humor. Kritizovat Prachaře za jeho řeči je nesmysl. Proto mu to nabídli, aby plácal to, co vždycky. A některé poznámky se mu fakt povedly (Honzíku, už jenom osmkrát.). Leichtová s Kynychovou to zvládly skvěle a byly hezky bezprostřední. Dolanský, kterého třeba jako herce vůbec nemusím, byl taky borec. Kotek byl spíš do počtu, ale to bych byl já taky :-) Rosák jako Fura zapadl, Bouček byl překvapivě skromný a na nic si nehrál. Hvězda dolů jen za opravdu hodně lehké hádanky. Ale stejně jde o to, vyhrát co nejvíc, a diváci mají rádi happy endy. Takže za mě velká spokojenost. Po druhém dílu spokojenost ještě větší. Nepatrně těžší hádanky a vtipnější soutěžící. Tohle není žádný průšvih. (04.09.2016)

Nevím proč, ale na mě to nějak působilo jako kouzla zbavené. Moderátor si o charismatu svého francouzského předobrazu může nechat leda zdát, o otci Fourasovi nemluvě, nějak jsem nepochopil, co to tam Jan Rosák předváděl. Mírnou výhodou mohou být soutěžící z řad českých "celebrit", člověk z té pětice sice znal tak nanejvýš dvě až tři, ale pro orientaci "kdo je kdo" se to i tak hodí. Ale celkově opravdu nic moc, spíše to vypadá jako záběry z veselé exkurze zpěváků a seriálových herců do místa, kde se kdysi natáčela slavná soutěž. (27.03.2021)

Česká verze Boyardu se mi ohromně líbí. Soutěžení už sice nemá takovou atmosféru jako v původní verzi, ale mě osobně to vůbec nevadí, naopak mi to právě takhle vyhovuje. Dlouhé je to tak akorát, takže to utíká a já se u toho nestíhám nudit (anglická verze je krátká, francouzská někdy až příliš dlouhá) a pevnost je úchvatná sama o sobě, takže ta atmosféra tam prostě bude vždycky. První dva týmy a jejich všichni členové byly super (a z nich hlavně Kohák, Kraus a Kotek) a Bouček, i když je všude, to prostě dělá dobře. A nakonec mi sedl i Otec Fouras po česku. Zpočátku jsem vůči němu měl trochu výhrady, ale Rosák je prostě Rosák a je absolutně bezkonkurenční. Strašně mě to baví a těším se na další týmy, protože nic kvalitnějšího tady najdete (snad kromě Tvojí tváře) už málokdy. Je to prostě zpracované opravdu parádně, a vlastně jediná věc, která mi na tom opravdu nesedí, jsou ty nechutné digitální předěly. 85%. (17.09.2016)

No jo, pěkně se nám tady rozlila zatuchlá žumpa sentimentálních žvástů! Ale já to chápu. Drtivou většinu zde nahuštěných poetických literátů totiž zužuje nostalgie a tendence srovnávat. Srovnává se samozřejmě s toutéž značkou francouzského originálu. Vlastně jsem tady zpozoroval ten samý kreténský přístup, který praktikuje i konkurenční stanice ve vztahu ke své ohavné cirkusové frašce Tvoje koule mají známou vyrážku. Je to asi nějak takhle — „Prostě nakoupíme nějakej osvědčenej zahraniční formát, klidně i třicet let starej, to je fuk, hlavně proboha ať nevymýšlíme nic sami, nebo se nám podaří vypěstovat dalšího Láďu Hrušku a bude to definitivně v hajzlu. Soutěžení obyčejných lidí z řad instalatérů a pekařek je na dnešní poměry moc mainstream, takže tam švihneme pár lokálních celebrit a nějaký instantní pseudohvězdičky z fejsbukový rychlovýrobny, to je tutáč! Fanoušci za svým idolem totiž přilezou kamkoliv, i na pochybnou televizní stanici, jejíž reklamy během filmu jsou v součtu delší než film samotnej. Vlastně kromě značky budeme parazitovat taky na slavných jménech, pecka. Jenže celebrity jsou zazobaný, tudíž hra o love nemá smysl. No jasně! Uděláme z toho charitu, šaškování pro dobrou věc, trochu to zdramatizujem. To bude doják jak kráva, mrdky u televize budou bulet radostí, jakej je to ten Kohák ale kádr, když tím svým věčným trapčením vlastně zachraňuje životy! Sem tam vysolíme nějakou symbolickou sumičku, pro nemocný děcka, závodníky na kriplkáře, chudý veverky, to je jedno, páč senilní důchodce, pokladní z Globusu, pipka na mateřský a skoro každej další trotl u obrazovky, ti všichni vědí naprostý hovno o tom, jak je tahle darovaná částka až arogantně směšná v porovnání s nákladama na jednu epizodu, nebo nedejbože s jejím výdělkem. No, tak s tímhle neprůstřelným konceptem to nemůžeme posrat, zase budeme nechutně bohatí… Teda jenom pokud na to nějakým zázrakem kejvnou vytížený megastars Rosák s Kotkem, samozřejmě.“ — Zhruba takhle nějak podle mě vypadá schůzování managementu libovolné české stanice, jejíž temné symboly ve jméně se seskupují v úseky zaklínadel ‚Novakadabra!‘, případně ‚Delus Primalus!‘. Ale to jsem se tradičně zapomněl v předaleké řitní dálavě, vraťme se zpátky k první větě. Já tímhle nedůstojným sentimentem naštěstí netrpím, poněvadž mě dětství té žabožroutské kokotiny ušetřilo, takže bez sebemenšího srovnávání hodnotím rovnou ze studený vody, a ku velikému podivu lze vedle mého nicku (ze správného úhlu a při úplňku) zahlédnut jednu malou zakomplexovanou hvězdičku, kterak se plaše krčí v koutě a osaměle skuhrá. Nedělám to rád, ale když oni toho Honzu s Vojtem vážně překecali! ♥ (08.10.2016)