Záhada Silver Lake

Porovnávat tenhle film atmosférou s Davidem Lynchem je trošku mimo. On totiž není zase tak zvláštní, jak na první pohled vypadá. Spíš je to rádoby thriller s noir prvky, kde se lidi chovají prostě jenom dost divně hlavně proto, že divný prostě jsou. Andrew Garfield tu má nejdivnější roli v dost možná celé jeho kariéře a možná by bylo i lepší, kdyby ji v portfoliu radši neměl. Přes dvě hodiny se tu totiž děje cosi, co zobrazuje lidskou marnotratnost v Hollywoodu a dělá to tak nenápadně, že podle mě místní ani nepochopí, že film naráží zrovna na ně. Celou tu dobu jsem alespoň čekal, že z toho vyleze něco kloudnějšího, ale nanicovatej závěr to utnul a v podstatě potvrdil, o čem tenhle film je. V podstatě o ničem. (29.01.2019)

Hobo´s ///. Mulholland Drive 2018 aneb WTF³, které pěkných pár dekád bude podněcovat diskuze, analýzy kde čeho a pozpátku přehrávané zpomalené zvukové záznamy sousedčina papoucha. Jenže oproti obdobným samoúčelným onanistickým mindfuckovým neuchopitelným divnostem pro divnosti, má tahle jednu nepřekonatelnou výhodu, která ji řadí po bok výše zmíněné nejlepší lynchoviny či Donnie Darka. Funguje totiž sama o sobě, bez jakéhokoli divákova snažení o objevení zašifrovaného významu všehomíra, čistě jako filmařsky majstrštykově vypiplaná hypnoticky podmanivá výprava do hlubin fantazijního šílenství/zdvižený prostředníček všem(u). Kdybyste i tak chtěli mermomocí vědět, o čem že to sakra je, asi bych vám řekl "(ne)perfektnost + huličská komedie + paranoidní schizofrenie + Henry: Portrét vraha = pocta klasickému Hollywoodu a noiru", ale mnohem (jakože mnohem) výstižnější by bylo prostě jen zaštěkat... Čili vrrr, haf, haf! (05.10.2018)

„HU-HU-HU,“ zatrylkovala podrážděně Sobí žena a sudokopytem si výhružně načechrala bobra, „nech mě, kurva, být, nebo tě žahnu!“ „Ježíši Hipstre!!!“ vyjekl zděšeně Smrdící dement a strachy freneticky zamasturboval, „já tomu jen chtěl přijít na endoprotézu, není přeci nutné úchylovat se hned k násilí!“ Hrozící roztržka vytrhla z letargie do té doby zasněně do dáli hledící Akutní zánět metonymie, ten moudře pokýval hnisavým abscesem a s důrazem na poslední slabiky jednotlivých slov zkušeně procedil přes furunkl: „Věděl jsi, Smrdící demente, že když sežereš vymotanou videokazetu, vysereš posléze dvouhodinovou generační zpověď dekadentně pokřivené popkultury, natočenou pozpátku, napřeskáčku a dabovanou klky???!!! Píšou to zcela jasně na každém balení Metadonu! Ale vždycky můžeš říct, že sis jen dělal narkosrandu.“ „Když ti právě není hej, děvku z Bible opíchej!“ rozverně zapěl do Zánětova bublání kdesi v pozadí sbor Nevěstek Kristových starý reklamní slogan pořád tolik populární eskortní služby Bitch boží, načež z nedalekého brlohu bezdomovců jako příznačná ozvěna vztekle zaštěkala na vodítku uvázaná Vcelku píchatelná blondýna. Smrdící dement si zrovna zasmušile leštil hovna na botách kolem právě probíhající čivavou, když tu náhle se vymrštil do pozoru, po tváři se mu rozlil blahoslavený výraz retarda, konečně pochopivšího, že müsli nelze srkat nosem, a hysterickou fistulí zaječel: „Už to mám!!! Tajuplná mapa v cereáliích celou tu dobu říká, že konzumerizmus je zmrd civilizace a opravdovou lásku najdeš teprve až mezi povislými kozami! A to znamená jít neprodleně rozkopat mesiášovi ten jeho samolibě bohorovný xicht.“ *** Tak nám další holyúdské smažce zařehtaly alegorické vozy, kompulzivně zatoužila vykřičet do světa své narkomanské přetlaky a ukázat, jaká je mistryně v nadívání hoven samoúčelnými a z kontextu vytrženými metasporami. Tudíž si to přifetovala s rádoby myslomrdem, který vypadá, jako by Lynč po lobotomii análně zprznil retardovaného Giliena podle Aronofského (zcela příčetného) scénáře, a proti jehož zjevné nosné tezi „Popkultura je naplněním ambicí hrstky vyvolených“ bych se rád na tomto místě yntelechtuálně ohradil kultivovaným konstatováním, že „Popkultura je davová debilita při slaboduchém stádovém uctívání hrstky neumětelských obrkokotů, co si stejně tak nevidí na špičku čuráka“. Nejhorší na téhle všehopusté sračcce pro ty tolik hloupavé umaštěné hipsterské ufony je to, že poměrně slušná exekuce nutí i soudného diváka přes dvě hodiny čumět do žumpy v naději, že něco kloudného vyplave na hladinu. Ani hovno! Hovno na Stříbrném jezeře. (18.12.2018)

Občas se prostě odnikud zjeví film, kterej stačí vidět klidně jenom jednou, ale člověk ví, že se do něj bezmezně zamiloval, a že je to láska na celej život. A protože největším a nejspolehlivějším divákovým motorem je zvědavost, tak nezapomínejte mít po celou dobu tohohle roztomilýho mindfucku oči doširoka zavřený, aby vám náhodou neunikla nějaká sladká haluz. Mrazí mě ještě dlouho po skončení titulků a věřim tomu, že láskyplnější pomník Hitchcockovi, X-files a Donniemu Darkovi už po Silver Lake nikdy nikdo nepostaví. Rozhodně ne v dohlednejch éonech. (13.01.2019)

35%. Under the Silver Lake vlastně moc neví, čím chce být. Na jedné straně tématicky zachází do hlubokých filozoficko-konspirativních propastí, na druhé straně stojí na pomezí komediálního melodramatu, ze všeho nejvíc ale paroduje. To by bylo v pořádku, kdyby však schizofrenně nestřídal náladu a atmosféru v krátkých vlnách, kdy chvíli buduje reálné napětí a divákovu zvědavost, aby je vzápětí shodil ze stolu scénou (nebo sekvencí scén), která se dá nazvat skoro fraškou. Na Silver Lake mi chybí jednoznačnost v tom, co vlastně chce nabídnout; snaží se být multižánrový, ale asi až přespříliš. Umím si představit, že by se ubíral atraktivnější cestou, kdyby byl ryze mysteriózní lynchovinou (protože námět, ač je záměrně vyhnaný do extrémů, je bezpochyby zajímavý), nebo naopak ryze parodií zesměšňující netradičně pojaté hollywoodské "podsvětí". Místo toho se ale plácá mezi krutou vážností a parodickými prvky, a to není dobrá cesta. První zásada každého kvalitního filmu je, že by měl vždycky vědět, kam chce jít, co chce nabídnout a čím chce být. Mám dojem, že Silver Lake o tom nemá ani páru, protože je jak narativně, tak náladou a katarzí doslova roztříštěn. Motá se tak v kruhu, z kterého není cesty ven. Škoda, protože potenciál tam byl a lynchovskou atmosféru Mitchell budovat umí, třebaže po svém (s vědomím faktu, že Lynchovi se nikdo nemůže ani přiblížit). (10.12.2018)