Záhada Silver Lake

Halucinační neo-noir, který si střílí z diváků vyžívajících se v řešení neřešitelných filmových hlavolamů, z konspiračních teorií a z internetové generace, nezdravě posedlé popkulturou. Nakolik si ho budete užívat, nebo se u něj nudit, to záleží na tom, jak moc přistoupíte na jeho absurdní logiku. Ta připomíná logiku starých videoherních adventur z 80. a 90. let, ve kterých jste coby hráči prozkoumávali různé lokace, v nichž jste sbírali nejrůznější předměty a museli jste přijít na to, jakým způsobem je zkombinovat, abyste pokročili dál. Způsob, jakým jste je kombinovali, byl často nelogický, což vás dohánělo k šílenství a k obsedantnímu nutkání neustále kombinovat všechno se vším („je tenhle starý časopis obyčejný časopis, nebo se dá použít k něčemu důležitému?“). Ale nedali jste si pokoj, dokud jste nepřišli např. na to, že když podrbete sochu Jamese Deana, tak se vám zjeví král bezdomovců, který vás zavede do tajemného podzemí. Stejně tak je na tom hlavní hrdina Záhady Silver Lake, kterého pátrání po zmizelé sousedce přivede k rozkrývání popkulturní superkonspirace za oponou malebného Los Angeles. Poté, co začne objevovat kódované stopy všude kolem sebe (v reklamách, písničkách a filmech), nedokáže se ubránit pocitu, že všechno je se vším propojené. Režisér Mitchell výše zmíněnou absurdní logikou záměrně frustruje své diváky, ale dokáže je za to odměnit pohlcující atmosféru a zábavnou hrou s diváckým očekáváním a žánrovými konvencemi. (16.09.2019)

Hodně fandím Garfieldovi, jak se mu podařilo restartovat kariéru. Poklad pod Stříbrným jezerem je jeden z těch filmů, co většinu lidí uspí po půl hodině, ale já si semtam takovéhle podivnosti rád dám. Kéž by takových mysteriózních filmů vznikalo mnohem více, málokdo je ale dokáže takhle krásně prokreslit, dřív to točil Lynch (dokonalé dvojkombo s Mullholland drive). (26.01.2019)

Všichni jsme obětí toho, co konzumujeme. Film o honbě za skrytými významy, které se dají najít ve všem. Místy napínavé bloudění po LA, místy ústřel zvláštním směrem ala Donnie Darko. Neřekl bych, že si Záhada Silver Lake bere něco od Davida Lynche, spíš tu David Robert Mitchell skládá poctu Alfredu Hitchcockovi a jeho snovému tápání ulicemi San Francisca ve Vertigu. (13.01.2022)

Pěkné holky, nadprůměrný soundtrack a dvě vtipné scény za dvě a čtvrt hodiny. To je po dějové stránce vše, co se dá najít na tomto pozérském, překombinovaném a nesmyslném braku. Film by měl šanci uspět, pokud by zavedl víc současných popkulturních odkazů a narážek, hráli v tom pubertální idolové a byl koncipován výhradně pro teenagery. V tom případě by se cílová skupina díky obstojnému vizuálu ani neobtěžovala zkoumat, že ten film nedává smysl a je to jeden obří nevydařený pokus o romantický mysteriozní thriller. Bohužel Mitchellovi nedocvaklo, že od obsazení až po životní příběhovou stránku hlavního hrdiny (kterou sám napsal), je to film pro lidi okolo třiceti a ti mají trochu jiné nároky pro filmové uspokojení než odrostlejší děti. Nehrát v tom pusinka Riley, pro kterou mám slabost, lituji, že jsem to vůbec zapnul. 40 % (04.01.2019)

Režisér osobitého hororu Neutečeš přichází s mysteriózním thrillerem, který jakoby se pokoušel o Davida Lynche. Film má svou specifickou atmosféru, která je ze začátku působivá, ale ve výsledku toho nemá moc co nabídnout a s každou přibývající minutou více a více nudí. A atypický Andrew Garfield výsledný dojem opravdu nezachrání. (16.07.2019)