Hráči se smrtí

Už u původních Flatliners mě zklamalo nenápadité využití jinak velmi zajímavého tématu klinické smrti. A remake je vlastně to samé v bledě modrém. Zase ta naivní pointa, která s oním stavem nemá nic společného. Ale jinak je to slušný, spíše light horor. Vizuálně pěkně zmáknutá oddychovka, která neurazí, ale ani moc nenadchne. (15.05.2018)

(50%) Až tak zlé mi to nepřišlo. Originál jsem neviděl, toto jsem si pustil víceméně náhodně. Opravdu nevím, co k tomu mám sáhodlouhého napsat. Herci byli celkem v pohodě, trapní nebyli, příběh sice moc nezaujal, ale jednotlivé scény nebyli nejhůře napsány, nic překvapujícího bych v tom nehledal, ale ani nic záporného. Chvílemi to trochu dřelo, ale nuda zde rozhodně nehrozí, alespoň u mě to tak bylo. Hudba průměr. Závěr byl takový jednoduchý, ale co už. Zvažoval jsem, že dám lepší 2*, ale nakonec jsem zvolil nejslabší možnou 3* či čistý průměr. Na jednohubku to zabavilo. (29.12.2017)

Tenhle film mě moc překvapil, už podle traileru mě zaujal. Líbilo se mi hlavně téma celého filmu. Překvapila mě také druhá část filmu, která měla spíše hororový nádech a byla nabita plno lekaček. Jednou jsem se fakt lekla, až jsem zařvala nahlas. Líbilo se mi jak bylo zpracované pojetí řešení filmu to, že každy musí odpustit nejprve sám sobě. Hudba byla super a herecké obsazení bylo sympatické. Věřím, že to pro někoho není šálek kávy, ale mně se to moc líbilo. Doporučuji. (07.12.2017)

Aj keď si na pôvodnú verziu spomínam už iba matne a v blízkej dobe si ju pre porovnanie pozriem, ako sa bude dej odvíjať mi bolo jasné. Takže film mohol zaujať už iba hereckými výkonmi, kamerou, hudbou a prípadným nečakaným zvratom. Začnem od konca, nečakaný zvrat som čakal márne. Hudba bola fascinujúca hlavne v prvej časti filmu pri stave klinickej smrti a s ňou spojenými zážitkami medikov. Strašidelnejšie pasáže, ak to tak možno nazvať, tiež celkom obstáli. Kamera a efekty boli dobré rovnako pri zážitkoch na hranici medzi životom a smrťou. A kedže ani herecké výkony neočarili (na druhej strane neboli ani vysloveným sklamaním) tak ako výsledok divák dostane priemerný film na oddychové nedeľné popoludnie. Zaujímalo by ma, či v štátoch nacistických po premiére museli na lekárskych fakultách dekani prednášať o nebezpečí experimentu, ktorí vo filme študenti skúšali. Pravdu povediac neprekvapilo by ma to. (11.03.2018)

Od tohoto filmu jsem absolutně nic nečekal. Byl totiž presentován jako remake stejnojmenného filmu z roku 1990 a ten dodnes patří mezi moje nejoblíbenější kousky. Navíc nemám remaky moc rád, takže jsem k tomu přistupoval dost odměřeně. Osobně mi to však připadalo spíše jako volné pokračování původních Hráčů se smrtí, protože až na hrubou kostru spolu oba filmy zas až tolik společného nemají. Což byl taky jeden z hlavních faktorů, proč tento kousek nakonec nerozcupuju na kousky. Ti jenž neznají originál, budou mít jistou výhodu v tom, že nemusí porovnávat a ona to zas až tak tragická podívaná nebyla. Zatímco Joel Schumacher nám nabídl spíše psychologické drama /thriller a minimem hororové podívané, ale s hvězdným obsazením a solidním hudebním doprovodem, tak Niels Arden Oplev se vydal trošku odlišnou cestou. Přece jenom dostal do ruky odlišný scénář, který nebyl jen prachsprostou kopírkou, ale ve své druhé polovině dokázal celkem slušně přitvrdit. S tím hereckým obsazením už to bylo o něco horší, ale zase se bylo alespoň na co dívat (alespoň co se Ellen a Niny týče). První polovina filmu však byla poněkud slabší a stejně tak i ony počáteční krůčky v posmrtném životě. Teprve postupem času se začalo přiostřovat a díky tomu se v některých pasážích dočkáme i vcelku slušné atmosféry. Co mě však zklamalo asi nejvíc, bylo nevyužití Kiefera Sutherlanda, který tu dostal menší vedlejší roli. 50% (11.06.2020)