Dobrodružství v Panamě

Maltézského sokola jsem viděl a bavil jsem se u něj o poznání více. První zhruba hodina je děsná nuda, pokud nepočítám natírání od slunce spálených zad (Mary Astor) a dva výstřely z revolveru. Scénář bych neoznačil jako nadprůměrný, ale spíše mírně tápající. Velice solidní finále mnohé napraví, nevyrovnanost filmu však již zůstává a kazí celkový dojem. (17.02.2009)

Atraktivně lehce zábavné a postavené na skvělém hereckém obsazení, které je v případě hlavní trojice zcela totožné jako v případě Maltézského sokola, ačkoliv jeho kvalit jednoznačně nedosahuje. Melodramatický a fiktivní špionážní film s lehkým nádechem historicky podmíněného vlastenectví, které se kromě závěrečného okamžiku velmi zdatně daří držet na pozadí celého filmu a zbytečně tak nenarušuje celkový průběh. V rámci špionáže velmi nevýrazné, i přesto v lživých a tajemných postavách plné nejistoty po celou svoji dobu silné, stejně tak v inscenaci jednotlivých scén, které jsou rukopisem obratné režie Hustona. I tak se nelze zbavit pocitu, že se jedná o rychlé a snadno zapomenutelné melodrama, které především ve svém závěru, pod kterým není podepsán Huston z důvodu válečné povinnosti, působí jednoduše nevěrohodně. (12.04.2021)

Tedy, mně osobně se tenhle Hustonův dobrodružně-špionážní snímek líbil převelice. Skvělí herci (myšleno ústřední trio), dialogy (jmenovitě slovní špičkování Bogieho s Astorovou či „poměřování“ pistolí), výborná atmosféra napětí a nevědomí (zvláště v těch komorních pasážích na lodi) a zejména prvotřídní režie. Škoda jen, že k odhalení agendy jednoho z účastníků dojde poměrně brzy, po nějaké půlhodině. Udržovat tu divákovu auru nevědomí déle by přišlo vhod. Avšak hlavním důvodem, proč (zatím) nedávám za pět, je finále. Podle toho, co Huston napsal ve své autobiografii, opustil natáčení (byl povolán do armády točit válečné dokumenty) po natočení scény, která se odehrává cca 5-6 minut před koncem, přičemž původní scénář si vzal s sebou (! - a nikdo nevěděl, jak to má skončit) a nechal Shermana "vyřešit" situaci, v níž se hlavní hrdina zrovna nacházel, po svém. Je-li tomu tak, pak těch posledních 5-6 minut padá právě na Shermanův vrub. A ačkoli to finále není samo o sobě nejhorší (je dokonce pěkně akční), vyznívá oproti zbytku filmu poněkud tuctově a (jak to okomentoval Huston) nevěrohodně. Zdaleka nejvíc mi na tom ale vadí skutečnost, že se tam ve dvou instancích objevují typicky propagandistické výjevy, které absolutně nekorespondují s dosavadním tónem filmu. Právě v tu chvíli nejvíc poznáte, že na place došlo ke změně, protože Huston se tak explicitním a nevkusným "verbovacím protijaponským povzbuzovačkám" po celý film umně vyhýbá (ba co víc, oni jsou tam Japonci a jejich hodnoty představováni s určitým respektem!). Pak mám ještě dvě menší "formální" výtky. Za prvé, atmosféru filmu mi leehce kazila ta lámaná japonština zdejších "Japonců" (nemusíte ani japonsky umět, abyste poznali, že to není echt). Je to sice pochopitelný neduh vzhledem k době a okolnostem vzniku, ale i tak to poněkud zamrzí. Za druhé, a to už opravdu rejpu, myslím, že by autory nezabilo, kdyby vzhledem k úpravě scénáře (viz zajímavosti) upravili i název filmu… to jen tak. Jinak je to zatraceně fajn biják! (a moc by mě zajímalo, jak by to vypadalo s tím původně plánovaným Pearl Harborem) (27.02.2016)

Staří znamí z Maltézského sokola (Huston, Bogart, Astor a Greenstreet) so o rok později sešli znovu, aby zkusili štěstí ještě jednou. A ač jejich druhý počin upadl z zapomnění, rozhodně se vedle svého noirového bratříčka nemá za co stydět. Celá první hodina se sice nese v duchu toho, že Bogart kamsi pluje na lodi a balí Mary Astor, přičemž se zaplétá do komplotu ohledně leteckého útoku na Panamu, ale závěr vše bohatě vynahrazuje. Bogie nejdřív absolvuje hutnou přestřelku v divadle, a nakonec vmete do očí každému fandovi Arnolda jeho argumenty o tom, že tyhle staré filmy nemají koule, když sedne za obří kulomet a vystřílí plac se záporáky. Nádhera... (26.11.2007)

Vojnová dráma z doby, keď sa ešte nevedelo, ako 2. svetová vojna skončí. Preto výroky ako "Preto tú vojnu začíname"..."Ale my ju skončíme.", znejú predpovedajúco. Z typickej "bogartovky" sa postupom stáva bondovka so špiónom v hlavnej úlohe, jednou bondgirl, tlstým mužom v bielom a partičkou umievajúcich sa, ale aj džudoovládajúcich poskokov, v ktorom hrá prím do detailov prešpekulovaný plán. Ako inak je tento plán vo chvíli zdanlivého víťazstva dopodrobna opísaný protivníkovi. Aj keď sa vyskytne nejaká tá romantická vata a tempo príbehu nie je nijako závratné, spoľahnúť sa dá na mysterióznosť a solídny akčný záver s prestrelkou, ktorý vyzdvihujú celkový dojem. Vždy sa trochu divím, v tomto prípade japonským hercom, že svojimi rolami tak trochu zrádzajú svoju krajinu. Ešte k tomu aj predčasne, keďže Japonsko vypovedalo vojnu USA až koncom roka 1942. (20.07.2017)