Spřízněni volbou

Pět hvězdiček jen(!) za tu dobovou autenticitu, i když bezprostřední ty výlevy našich vládnoucích straníků samozřejmě taky moc nebyly, neboť soudruzi a soudružky moc dobře byli si vědomi, že jsou pod >dozorem< hromadných sdělovacích prostředků (dnes médií, že...) a doba přece byla doslova oplodněna slůvkem "PROGRESIVNÍ"... Jak vtipně kdosi mezi řečí doplnil a historie nakonec i dokázala - z progrese stala se brzo PARALÝZA. Na politický syfilis zašla pak většina ze zde prezentovaných "funkcionářů", někteří jako oběti a někteří jako strůjci následné pookupační normalizace. Tenkrát na jaře ovšem hrála se jiná hra a všichni mohli náhle VŠE, ALE JEN TO, CO STRANA DOVOLÍ. A o tom je i tento vzývaný Vachkův >dokument< jako odraz doby a opojné hry na >svobodu slova< v té době krátce až neuvěřitelně otevřených a necenzurovaných médií. Tak aspoň že tak... - - - - - (poprvé viděno kdysi dávno v dobách těsně polistopadových, znovu pak 7.4.2008 v ČT, komentář zde jako čtvrtý - 8.4.2008) (08.04.2008)

Unikátní dokument mapující události Pražského jara vrcholící zvolením Ludvíka Svobody do funkce prezidenta ČSSR. Jedinečnost dokumentu tkví zejména v autentických rozhovorech tehdejších funkcionářů a zachycení celkové uvolněné atmosféry březnových dnů. Nebýt následného srpnového zásahu vojsk Varšavské smlouvy a následné normalizace, mohla by se budoucnost Československa vyvíjet jednoznačně lepším a svobodnějším směrem. Toť ovšem otázka, která už zůstane nezodpovězena. (28.05.2016)

Než začal točit rozvětvené intuitivně-asociativní eseje, zapojil se Karel Vachek do dobového reflektování pražského jara a natočil čistě observační veristický dokument, který je pozoruhodný nejen svým obsahem a svou bezprostředností, ale také použitou technikou (ve filmu přímo zohledněnou), bez níž by se Vachek s Ort-Šnepem nemohli dostat takhle blízko skutečnosti. K nahrávání a odposlouchávání rozhovorů bylo použito vysoce citlivých rekordérů Nagra, k zachycení obrazu zas lehko přenosné 16mm kamery Eclair (stejnou použili např. Rouch s Morinem při natáčení stěžejního dokumentu cinema verité Kronika jednoho léta). Film s minimem vnějších zásahů a pozdějších úprav zachycuje, podobně jako americké direct cinema dokumenty z politického zákulisí, především neformální aspekty politického vyjednávání. Faktické souvislosti jsou druhořadé a zvlášť současný divák, který nezná jednotlivé aktéry a jejich roli v událostech roku 1968, se může trochu ztrácet. K tomu, abyste zakusili vzrušenou atmosféru dané doby, jde ale o neocenitelný materiál. (08.04.2008)

Karel Vachek byl tenkrát s kamerou a mikrofonem ve správný čas na správných místech, takže historickou hodnotu tomuto dokumentu už nikdo neupře. Pražské jaro 1968 tu můžeme sledovat v nebývale autentické formě přímo mezi tehdejšími nejvyššími politickými špičkami jediné vládnoucí strany. (Do kin se film dostal až v říjnu, kdy už vypadal jako záběry z jakési dávné historie.) (04.06.2016)

Můj druhý film Karla Vachka v jednom dni. Líbil se mi o trochu více než Moravská Hellas, byť jsou ty snímky v lecčem jiné, a tudíž je těžké je srovnat. U Moravské Hellas jsem ocenila hravý formální styl, tady ho musím ocenit také - tu strohost, surovost, naprostý opak prvního. Spřízněni volbou jsou zajímavou sondou do nitra KSČ, svědkem kusu historie, proto by tento film neměl být zapomenut. (11.03.2013)