Volha

První díl jsem překousla jen tak ze zvědavosti. Nechtělo se mi věřit, že to takhle chodilo, že tohle už bylo fakt hodně za hranou. No, pár známých včetně rodinných příslušníků mi ale potvrdili, že to takhle skutečně bylo včetně té kontroly podprsenek. Hádkovi už Pekárka nikdo neodpáře. Stvořil skutečně hnusnou figuru. (25.05.2023)

Tak tady je co komentovat...Protože první díl jsem otráveně vypl před koncem a vůbec se nedivil, když se po něm Volha málem ocitla v černých číslech. Každopádně jsem sledoval tu veřejnou debatu okolo seriálu  a i  podle  zlepšujícího se hodnocení jsem se rozhodl dát seriálu ještě šanci, i když na mě působil už od začátku hodně rozporuplně.  Mám docela slabost pro tyhlety české filmařské návraty do dějin 20.století, především do období komunismu. Ale tady jsem byl trochu zmatený z mixování  pravých a skutečných  osob  a fikce s realitou. Volha se nevydala směrem k většímu  odkazování na pravé osobnosti ČST,  ani cestou čisté fikce jako Vyprávěj.  Trochu mu přišlo, že hodně lavíruje mezi sondou do televize, dramatem, komedií a čistou parodii s karikaturama (slovenský lampasák, snaživý Zajíček). I  když ta doba byla asi směšná sama o sobě, tak mi přišlo jako by seriál chtěl pochytat několik zajiců najednou, nebo nevěděl, čím přesně chce být. Nebo mohla být chyba ve mně.   Pak je tady ta diskutovaný výskyt  vulgarismů, kde se podle některých názorů seriál opět hodně přibližuje realitě, což mě dost překvapilo, ale asi bych se taky obešel bez sexu a oplzlých řečí v tak velké míře.  Co mě ale především donutilo ke sledování byly velmi překvapivé herecké výkony Jeřábka (v kladné a nekomediální poloze) a Klepla, do kterého bych to vůbec neřekl. Ale jeho linka  jemného homosexuální režiséra mě zaujala a Klepl se do něho naprosto skvěle převtělil. A Jeřábkova linka režiséra lavirujícího mezi bratrem v emigrací, disidentem, udržením práce a starostí o dceru byla přímo skvělá a Jeřábek to taky zahrál krásně opravdově a civilně. Někdy jsem se díval dál, jen proto, abych se dozvěděl, jak budou osudy těchto dvou postav pokračovat. Naopak na osvědčeného Hádka, kterého mám normálně rád, jsem si tady musel trochu zvykat, vlastně stejně jako na celou jeh postavu.  Původně mi přišlo, že to dokonce hraje až ochotnicky, ale na konec přesně tohle podání ke Standovi Pekárkovi asi  dokonale zapadlo, jak zmiňují některé ostatní názory. A konec, kdy chtěl třeba  starej Pekárek svým svérázným způsobem zachraňovat vztah se synem byl i díky maskam podanej taky parádně.  I když Kryštof bude mít asi napořád hlas jako hošík, a ne jako fotr.  Ale nakonec mi i to jeho ,,hovádko´´ Pekárek sedlo. A z Dvořáka tady jde místy docela slušný mrazení. Nakonec to nebyla až tak úplně špatná retrovka, i když opět musím zopakovat, že v této oblasti bych našel silnější favority, třeba před lety skvělého Herce nebo legendární Vyprávěj. I když Volha zase zpracovává komunismus trochu jinou formou a má zřejmě  úspěch, takže proč ne. A postava Standy Pekárka je zdá se docela fenomén a jen tak na něj asi nezapomenu a jak už jsem napsal...Jeřábek a Klepl mě dostali, třesu, pánové. Ale vlastně i Vám, Kryštofe. Takže ať žije Standa Pekářek! Na to už musí bejt člověk velkej king. (02.05.2023)

Zcela oficiálně tímto prohlašuji, že mě Česká televize tímto seriálem velmi mile (a naprosto nečekaně) překvapila. Tvůrci přišli se zajímavým a zábavným dějem, u něhož se mohl divák i zamyslet, zavzpomínat, či využít obou možností (případně ani jedné, jak se v mnohých případech ukázalo). Rychle tak bylo jasné, že tahle záležitost rozdělila diváckou obec dosti razantně, protože sklerotičtí nostalgici opět zatoužili po benzínu zadarmo, diváci narození nejdříve v devadesátkách se okamžitě začali bušit v prsa s tím, jak by nikdy a ze žádného důvodu nesklonili hlavu před žádným režimem (ano, jsou to ti samí, kteří by byli i nejlepšími protifašistickými bojovníky a pravděpodobně i nejhorlivějšími abolicionisty), ale mé zkušenosti hovoří spíše o tom, že by lidé s podobně velkou hubou skončili pravděpodobně s přezdívkou na svazku. Seriál má své mouchy, o tom žádná, pozitiva u mě ale jasně převládla. Já si pro sebe dělím spolupracovníky s StB do tří kategorií: ideologické (ti to dělali z přesvědčení a já pro ně mám určitý druh pochopení, protože to dělali pro Věc), vydírané (ti to dělali ze strachu nejen o sebe, a i když ničili životy jiným lidem, které vlastně dostávali do situace, z níž spoluprací sami unikali, i je dokážu nějakým způsobem pochopit, protože každý nemůže být hrdina), a pak to byli všichni ti Pekárkové, kterým byla ideologie i lidé u zadku a kteří to dělali s velkým nasazením jen pro osobní prospěch. Poslední kategorii pokládám za jednoznačně nejhorší, takže bych nedokázal o Standovi Pekárkovi uvažovat jako o hlavním hrdinovi; pro mě to byl hlavní zmrd, jehož ani jeho znatelně nižší IQ neomlouvá. Na druhou stranu si jeho představitel, Kryštof Hádek, zaslouží za svůj výkon uznání. Skutečné, ne to čestné. Tvůrci mě ale celkově potěšili výběrem herců (hodím do placu alespoň čtyři: Klára Melíšková, Jiří Dvořák, Tomáš Jeřábek, Aňa Geislerová), maskami i výpravou, konečně jsem zase jednou slyšel kvalitně napsané dialogy a rušivými elementy tak pro mě byli asi jen Robert Mikluš a (někdy) Kristína Svarinská. / Poučení: Já vám ani nevím, někteří jsou nepoučitelní. (18.08.2023)

Škoda ne moc povedeného 1. dílu. Dále se domnívám, že by románu Volha Karla Hynie slušel jiný formát nikoliv minisérie, ale seriál, řekněme 10 dílný. Mnoholetou práci si televize dala s přípravou a je to škoda ,že to skončilo u 5 dílů.  Vynikající herecké obsazení, naprosto skvělé záběry z archívu protknuté s dějem. Skvěle. (01.05.2023)

Popravdě, toho souložení a zvracení je tam na můj vkus až moc. Na druhou stranu, když se chlastá až do němoty, není se čemu divit. Pana Pekárka jsem nenáviděla, strašnej hajzl to byl, přesto, kolikrát mi ho, kvůli té jeho hlouposti, bylo i líto. Dokonce mě párkrát i pobavilo, jak se okolnosti vyvíjely v jeho prospěch, nebo jak rázně utřel paní režisérku/knihovnici (protože můžu být na té správné straně barikády, ale chovám-li se povýšeně, něco to vypovídá o mně, jako o člověku). Každá postava byla úžasně propracovaná, všechny měly dost prostoru se divákovi předvést, aby si k nim vytvořil vztah. Vyjímečná byla postava Pepy Horáčka, ta snad i místy trošku zastínila tu hlavní. Přes všechny ty prasárny, které agent Volha, vedomě či nevědomě, prováděl, mě stejně nejvíc zasahovalo to, jak se choval ke své rodině/ám, to se mi otevírala kudla v kapse. Nejvíc mě bavilo, jak postupem času každý dostal, co si zasloužil, ať už sám svou hloupostí nebo za pomoci druhé strany, a jak by si divák přál, tak to i dopadlo, hlavně v případě agenta Volhy. U pár scén v posledním díle mi bylo až úzko (matčino chátrání, pokus o zábavu se dvěma ženami pro syna a poslední povolání pana Pekárka). Musím říct, že se seriál opravdu povedl a že v člověku hodně zanechá. Bohužel, ať je doba taková nebo maková, svině jsou v každé z nich, a chce-li někdo někoho potrápit, nebo zničit, má na to zase jiné prostředky a hůl si vždycky najde. Je to o lidech. Takových Pekárků tady máme, egocentrických, prospěchářů a primitivů, i dnes. (03.02.2024)