Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný

Další vynikající Jakubiskovo dílo. Režisér dokázal natočit film, který má nadčasový přesah a přitom se nezbavuje své tradiční poetičnosti. A možná proto budí takové emoce, vášně a rozporuplné hodnocení. Lidé zkrátka nechtějí vidět a vědět, jací vlastně jsou. Ve filmu záměrně nedominuje žádný kladný hrdina, protože lidé jsou právě takoví, jaké je ukazuje Jakubisko. Ikdyž se mohou hlavní hrdinky jevit jako pozitivní, chovají se v krizové situaci právě tak, jako většina populace. Snaží se v porevolučním chaosu, kdy všechno přestane najednou platit, přežít a to často i za použití nepřijatelných prostředků. Ano, taková je většina naší populace. Vývoj dal Jakobiskovi za pravdu. Proto tady máme úspěšné estébáky, ničeho se neštítící politiky, upadající morálku, stále sobečtější populaci, tuneláře, velké i malé zlodějě, rozkvět obchodu s narkotiky, dotěrný všude přítomný sex, Kalouskovu loterijní a automatovou mafii, vzrůstající kriminalitu. Právě proto, že spousta lidí je ochotna se do těchto kšeftů zapojit a mlčící většina jim v tom není schopna zabránit. Prohnilá odporná vládnoucí verbež tento marasmus všemožně podporuje a bezkoncepčně řeší operativně jen vyvstalé problémy. A nakonec tomu dá korunu šéf všech zločinců – vyhlásí abolici a z vyvrhelů jsou opět slušní občané. Naši předkové a my prožíváme v posledních 100 letech jedno horší období než druhé. Emigrace je řešením, které pomáhalo v minulosti i nyní. Jakubiskovo dílo, kde se mísí realita s podobenstvím a nadsázkou, mě velice potěšilo. Autor zústává často nepochopen. To je ale osud většiny vizionářských filmů. (05.05.2013)

Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý uzavírá volnou trilogii „osudu a šťastia“ (ještě s filmy Vtáčkovia, siroty a blázni a Sedím na konári a je mi dobre). Jakubisko tu již v roce 1992 velmi dobře a aktuálně vystihl problémy, které postihly nově vznikající demokratickou společnost v Československu. Přelom, kdy se mění hodnoty, staré a neměnné struktury se rozpadly a nové se dávají do pohybu, není bezbolestný. V době, kdy už svoboda není tou nejvzácnější hodnotou, ale běžným zbožím, tápou hlavní postavy Ester, Nona a Robert v divokém a dravém svobodném kapitalistickém světě. Michalovič a Zuska výstižně charakterizují podle Bachtina („Groteskní obraz zachycuje určitý jev ve stavu proměny, ještě nedovršené metamorfózy, v stadiu smrti i zrození, růstu i zanikání.“) v tomto filmu Jakubiskův styl, který přizpůsobil danému tématu, jako groteskní realismus. „Hlavní zvláštností groteskního realismu je snižování, tj. převádění všeho vysokého, duchovního, ideálního, abstraktního, do materiálně tělesné roviny…“ (Bachtin) Magický svět tu pak promlouvá postavou jeptišky Margity. V závěru filmu se setkáme se vznikajícím českým i slovenským nacionalismem a právě následné euforické rozdělení Československa zřejmě ubralo filmu na slávě. V roce 2002 měl film obnovenou premiéru v kinech v nově sestříhané director’s cut verzi, zřejmě se záměrem posílit příběh a snížit přesycenost dobovými symboly a oslabit tak zdání autenticity nebo dokumentárnosti a zpřístupnit tak film dnešním divákům. (30.01.2008)

Juraj Jakubisko zde patrně chtěl být slovenským Fellinim, to se mu ale nepodařilo. "Lepšie byť " je jedno z jeho výrazně horších děl. Herecké výkony jsou vážně nic moc, buď nedotažené, nebo přehrávané, ale jaké by taky mohly být v "politické tragikomedii" ?? Film mohl být aktuální zhruba půl roku po svém vzniku, ale dnes je doba naštěstí jiná a také se na dobu nedávnou minulou jinak díváme. Myslím si, že Jakubiskova reflexe počátku 90. let je výrazně přehnaná. "Klondike" to sice byl, ale takovej "Divokej Západ" zase ne. (12.06.2006)

Já mám Jakubiskovy filmy rád. Jsou to takové blázniviny, jakoby mu v mládí dali mozek do mixéru, a on se s tím na plátně vyrovnává. Je to sice docela chaos, ale nějak mi to nakonec vždycky zapadne do sebe a dá smysl. Tohohle filmu jsem se obával, jelikož kdysi na premiéře mne docela dost nebavil. Jenže ono to dozrálo jako víno. Dobrodružství dvou žen v průběhu sametové revoluce a těsně po ní. Oběma se lepí smůla na paty, to proto, že jsou prostě blbé. Nic víc, nic míň. Porevoluční kvas svobody, podnikání a touhy zbohatnout, nechtěné těhotenství, návrat emigantů do vlasti, podvodníci, Vietnamci a šarlatáni, prostě ideální půda pro Jakubiskovu "Lidskou komedii". Dnes je ten film překvapivým svědectvím tehdejších časů v docela drsné nahotě. Styl vyprávění mi vyhovuje, včetně celkové filozofie "všechno co učiníš, bude ti vráceno". 80% (20.02.2015)

Typická tragikomédia v Jakubiskovom štýle - množstvo satiry, hlášiek, uletených scén, realistické vzťahy medzi postavami, mierne surrealistická atmosféra, niaka tá typická Jakubiskova erotika a hlavne umelecký dej na zamyslenie. Film o páde komunistov v Československu, krátkodobom uvoľnení a slobode, prenikaní nových "hodnôt" zo Západu, o veľkých nádejach a následnom sklamaní, jednak politickom (keď pri moci aj tak zostali ľudia zo starého režimu a k moci sa dostali noví ľudia, ktorí sa cestou starého režimu pustili, sklamanie Slovákov z ich postavenia v štáte a ich pokračujúce protesty, celková kritika a výsmech z celej politickej situácie), jednak životnom, ktoré zobrazuje príbeh dvoch ohrdnutých a oklamaných žien snažiacich sa prežiť v novom režime a zisťujúcich, že poctivou cestou to nepôjde... Typický Jakubiskov film, ktorý nie je pre všetkých (ako vidno z tunajšieho hodnotenia), ale pre diváka, ktorý Jakubiska pozná a vie, čo môže čakať je to slušná realistická satirická tragikomédia. (20.10.2013)