Cesta na Měsíc

Kdysi dávno jsem Cestu na měsíc viděl v černobílé verzi na youtube. Premiérové uvedení barevné (kolorované) a nově zrestaurované verze snímku na LFŠ 2012 s hudebním doprovodem byla však daleko větší bomba. Poznámka na okraj: teprve u tohoto shlédnutí jsem si všiml, že Méliés obešel fakt, že kamera s transfokátorem ještě v jeho době neexistovala, tím, že nechal herce ztvárňujícího měsíc přibližovat svou tvář na černém pozadí směrem ke kameře. (28.07.2012)

Z knížky 1000 a jeden film, které musíte vidět než zemřete, je právě Cesta na Měsíc tím prvním. Ještě aby ne. Je to totiž zlom ve světě filmů, který se už nikdy, nikdy, a do třetice, NIKDY, nebude opakovat. Nechápu ty, kteří dají míň, jak pět. Pro ty lidi, kteří to tenkrát viděli je to něco takového, jako kdybychom my koukali na teleport nebo perpetuum mobile, něco, co se v životě prostě znova opakovat nebude. Dneska je to trošku směšnější pohled, ale když se člověk vcítí do člověka té doby, zpříjemní si čtrnáct minut obrázků, které obletěly svět, a dokáží zaujmout i sto let po svém vzniku. (10.01.2009)

Georges Méliès a jeho další nezapomenutelný kousek. Vždy budu obdivovat tohoto chlapíka, kterak ve své době dokázal stvořit něco takového. Nádherný zážitek, který se jen těžko popisuje. Tohle se prostě musí vidět. Pěkné kulisy i srandovní choreografie + neuvěřitelná tvůrčí fantazie a um. Mám rád jeho kousky a nedám na ně dopustit. Milionkrát lepší než většina té novodobé krátkometrážní tvorby. Na tuto Cestu na Měsíc jen tak nezapomenu… (10.03.2018)

Zatímco bratři Lumièrové se v době vzniku filmu snažili co nejvěrněji zachytit realitu, Méliès se vydal opačnou cestou a chtěl realitu přetvořit, nebo se jí úplně vyhnout. A tak není divu, že jeho Cesta na Měsíc je plná fantazie - Měsíc trefený do oka obří nábojnicí osazenou lidskou posádkou, deštník měnící se v houbu a nakonec sami Měsíční marťánci... Na svou dobu pěkně výtvarně zvládnuté "veledílko" s příjemným hudebním doprovodem umožňující nostalgicky náhlédnout do doby, kdy filmy i zkoumání vesmíru bylo ještě v plenkách. Milé a svým způsobem fascinující. 8/10 (20.03.2008)

První sci-fi film, vlastně prý úplně první jakýkoliv film s uceleným příběhem, je opravdu hodně roztomilý. Určitě doporučuju sice nepůvodní, zato však pohlednější a obrazově kvalitnější restaurovanou a kolorovanou verzi z roku 2011, která navíc obsahuje závěrečné scény oslav dobytí Měsíce s jedním odchyceným Selenitou křepčícím na vodítku. Jinak děj je sice prostinký, ale zábavný. Třeba prdelaté mandy (prý sboristky z Folies Bergère) tlačící projektil s "kosmonauty" do hlavně, pan Měsíc s vystřeleným a krvácejícím očičkem, vousatí dědkové v cylindrech a s deštníky bojující s agresivními Měsíčňany, no a vrchol všeho je návrat (respektive způsob návratu) odvážných cestovatelů na matičku Zemi. Nápaditá secesní komedie. Ale intenzita rozkoše z četby Ze Země na Měsíc v dětských letech byla určitě větší, než divácká rozkoš z téhle filmové perličky. (21.12.2013)