Noc na Zemi

Päť menších poviedok, päť nezávislých príbehov odohrávajúcich sa počas jednej noci na Zemi v piatich rozličných mestách - Los Angeles, New York, Paríž, Rím a Helsinki. Najviac sa mi páčil New York (hláškovací uragán) a Rím (nezastaviteľné, spovedajúce sa tornádo Benigni). Zvláštne na snímku je, že aj keď poviedky spolu nijako nesúvisia a ani neobsahujú nejaké extra pointy, vlastne sú to len také dialógy na rôzne témy v taxíkoch, ako celok ma to veľmi bavilo, nemohol som odtrhnúť zrak od obrazovky, hltal som každé slovo, každú jednu hlášku, každú nadávku... Jednoducho všetky mini poviedky vynikajú vlastnosťou lapiť diváka na slovo a vyšperkovaný dialóg. Perfektná robota. 85/100 (08.10.2014)

Osobně mi bohužel námět tohoto filmu přijde zajímavější než jeho samotné zrealizování. Použitý humor mě moc nebavil, někteří herci mi strašně vadili (och, existuje něco ohavnějšího než Béatrice Dalle?), nesedl mi ani hudební doprovod Toma Waitse, jehož muzika mě nikdy nebrala, a z některých povídek na mě šla spíš nepříjemná tíseň nebo pro změnu trapnost, což na výsledném dojmu taky dvakrát nepřidá. Nemluvě o tom, že povídkové filmy vlastně nemám rád (stejně jako nemám rád žánr povídky ani v literatuře), a je mi to prostě cizí. Tohle není můj cup of tea, bohužel. Objektivně 4 hvězdy, subjektivně o jednu míň. P. S. Nejvíc se mi na tomto filmu líbila Winona Ryder, která je zde vrcholně roztomilá - bože, její postavu nenápadné holky ve vytahané košili s věčně hořícím cigárem v puse si v jejím provedení nešlo nezamilovat! (16.11.2012)

Tak tohle byla nádhera, povídky se mi líbily všechnny, Winona Ryder jako odvážná školačka řídící taxík, jak z jiného světa do New Yorku spadlý Armin Mueller Stahl, slepá holka v Paříži, ale HLAVNĚ Roberto Benigni a jeho užvaněná kreace římského taxikáře, který svou "zpovědí" dohnal nebohého kněze až na věčnost... ovšem kdo by taky tu kombinaci dýně, ovečky a švagrové vydýchal, že... Aby té legrace nebylo příliš, trochu severské deprese na závěr... a nemůžu opominout mého milovaného Toma Waitse, jehož hudba celý film doprovází. (09.05.2010)

Božínku, to byla nádhera. Pět minipříběhů, nejlaskavějších z laskavých napříč světem zeměpisným i lidským. Všechny povídky byly tak originální, přitom působily přirozeně, téměř všedně, možná o to víc měly "objímající" účinek. U mě nejvíc zabodovala ta s "helmou" a "stínítkem", povídka s Winonou byla taky parádní, těžko vybírat lepší z toho, co se nejvíc cení ve chvíli, kdy vaše nálada klesne k čárce, pod níž už začíná deprese, a vytáhne vás to opět nahoru. A s Jarmuschem se mi to nestalo poprvé. (18.01.2006)

Jim Jarmusch to asi na po třetí dokázal. Dokázal mě zaujmout. I když, jak se to vezme. Noc na Zemi je totiž opět směsí povidkových příběhů, co se odehrávají v různých taxících po celém světě. Nic výrazného, ale dialogy zaujmou. Problém je spíš v tom, že film dokáže nádherně ukolébat, až uspat. O to víc, když ho dávají v deset večer a Vy se válíte schoulenej pod peřinou. Každopádně mě za to stálo si ten film pak vytipovat v televizi ještě jednou a pořádně na něj mrknout. Konečně mě totiž ty povídky bavili. A nevím čím to je, možná především tím, že všichni ti řidiči těch taxíků byli tak neobvykle zvláštní, až jsem si je dokázal během té chvíle oblíbit. Od teď už tak Jarmuschovi filmy pomlouvat nebudu. Mají svoje kouzlo. (04.12.2010)