Bohatství chudých

Neskutečně bláznivá, italsky typicky uječená komedie, která má místy tak brutální hlášky, že jsem měl co dělat, abych je vůbec ustál. Nemá moc smysl tu sypat hlášky z filmu. Enšpígl to už stihl udělat za mě. Snad jenom dodám, že druhý den jsem v práci u oběda přemýšlel, jestli si mám dát jídlo typické pro chudáky - smažený řízek nebo orientálskou hovězí pečeni s knedlíkem. Vyhrál řízek. (20.07.2018)

Vraťme se do komedií 80 let, kdy jsem se tlemili píčovinám, italo humoru a totálně vymatlaným figurkám.. Tak ? proč ne právě teď? Děj vo hovně, stokrát vobšlehnutej, herci kat -a -strofální, a navíc celý se to snadno přirovná ..však víte k čemu.. Ale co, zamatlalo mi to depku, má to druhý číslo, a to jsem asi tak nějak potřeboval, abych si zlepšil náladu po třetím Wickovi.. (14.07.2019)

Věčné téma o tom, kterak chudá rodina k bohatství přišla. Buď honosným děditstvím, anebo, a to je nejčastější, výhrou v loterii. V tomto příběhu je druhé správně. Nutno dodat, že se jedná o italský remake francouzského snímku ´Les Tuche´ (2011), který se do této chvíle dočkal čtyř filmových dílů. Italští tvůrci tedy původní francouzský počin zcela okopírovali, jen tomu dodali ryzí italskou ctižádost a náturu. Filmový společenský střet mezi bohatstvím a chudobou, který bohužel nemá čím překvapit. Vulgární vtípky v kontrastu s luxusním prostředím také nedají si nepřipomenout Bohuše ve snímku ´Dědictví aneb Kurvahošigutntág´ (1992) a to například scénu oběda vesničanů v luxusní restauraci. Značně provařené téma již dokáže vyprodukovat jen omšelý humor, který i přes značnou výřečnost protagonistů a charakteristickou ztřeštěnost rodiny má prostě ohromný problém diváka pobavit. Hlavní myšlenka sice vyzývá k zamyšlení o smyslu bohatství, což je podpořeno řadou nejrůznějších klišé týkající se bohatých lidí, ale toho si asi málokdo všimne. Italové měli do toho dát také svůj pověstný italský humor, kterým by se od francouzského snímku odlišoval, ale bohužel. Spíše tak dojde k nemalému diváckému zklamání. Možná snad potěší přítomnost Anny Mazzamauro, která je známá ze snímků Paola Villaggia týkající se především pana účetního Fantozziho. (25.07.2021)

Herci trochu přehrávají. Mileniálové jsou dost sprostí. Scénář se mi nezná nejvydařenější. A závěrečné poselství vypadá umělé. Humor stojí na tradičním jiskření mezi venkovem a městem. Když jsem byl na Slovensku na workcampu, kde byla mladá Italka z Milána a starší Ital ze Sardinie, Ital mi říkal, že když přijede do Milána, dívají se na něj opovržlivě jako na Afričana, což se objevilo i v dokumentu. Itálie je prý rozdělena na dva světy - buranský jih a bohatý sever. Ve filmu bylo tolik vtípků, že jsem se nepřestával bavit. A ta pointa , zvrat na závěr! (02.12.2020)

Ve filmu se ve vzácné jednotě snoubí protivné stránky jižanského temperamentu, buranská tupost a scenáristická neschopnost. 1) Může být veselé sledovat, jak si burani poradí, když přijdou k velkým penězům. Může být zajímavé podívat se, jak se s takovou výzvou poperou nepřipravení lidé, zkonfrontovat jejich a svůj potenciální přístup k věci a nakonec si zanadávat na osud, že takové štěstí sám nemám. 2) Může to být veselé, ale v tomto případě není. Snad někdy jindy... (02.08.2018)