Axolotl Overkill
Režie:
Helene HegemannScénář:
Helene HegemannKamera:
Manuel DacosseHrají:
Jasna Fritzi Bauer, Arly Jover, Laura Tonke, Mavie Hörbiger, Nikolai Kinski, Julius Feldmeier, Sabine Vitua, Hans Löw, Lorna Ishema, Anja Plaschg (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Šestnáctiletá Mifti žije v Berlíně, kde vymetá večírky, experimentuje s drogami a sexem a kašle na školu. Dospělí, které potkává, jí přijdou zoufalí. Ti si o ní na oplátku rádi myslí, že je moc drzá, často zbytečně smutná a bezhlavě zamilovaná. Dospělí zoufalci se totiž nechtějí zabývat podstatou věci. Mifti ví, že je na všechno na celém světě sama. Ať už tahle fráze znamená cokoliv. Je na tom stejně jako vodní dráček axolotl, který přežije všechno a s každou zkušeností se stává někým novým. (Aerofilms)
(více)Videa (2)
Recenze (45)
Takový ten klasický život puberťačky, co to nemá v rodině úplně v pořádku. Ve filmu se nic moc zásadního nebo překvapivého nestane. Po celou dobu je to takové úplně stejné, což je škoda. Na druhou stranu mě to ani nenudilo, což je velký plus. Nakonec je to docela zajímavá podívaná. Je super, že to, co vidíme ve filmu, může se úplně v pohodě odehrát i v realitě, možná si i na někoho vzpomenete. Po pravdě ani nevím, jak ohodnotit. Protože tenhle snímek se bude spíš líbit těm mladším teenagerským divákům. Já jsem si z toho snad nic neodnesl. ()
Věděl jsem pouze, že režisérka je velmi mladá a že to bude o zlobivých německých holkách. Na plátně se to nakonec potvrdilo. Hlavní hrdince je šestnáct, dospělí jsou podle ní marní důchodci, nejraději vymetá večírky, poflakuje se, sexuálně experimentuje, realitu míchá se sny a halucinacemi. Je to své, divoké, pocitové, má to drive i několik sympatických momentů. Ale rovněž je to chaotické, s absencí gradace, souvislejšího děje i dílčích point. Výborný výběr hudby, výtečná práce s kamerou. Buď chytí, nebo otráví. ()
Knižní předlohu jsem nečetl ale soudě podle filmu musí být dobrá leda tak na roztop do kamen. Protože film je jedno velký WTF. Nechápu proč tenhle film vznikl a už vůbec nechápu jakej měl smysl. Axolotl Overkill je prostě divnej film ve kterým by jste marně hledali byť jen jednu normální postavu. Smekám před každým kdo to dokoukal. Já to ve 30 minutě stopl a dlouze se rozmýšlel jestli pokračovat dál. Nakonec jsem to dokoukal ale kroutil jsem se u toho jako moučnej červ. To je hnus velebnosti. Jdu blejt... ()
Film tak napěchovaný mladistvou energií, až rezignuje na cokoli jiného. Výsledkem je hyperafektovaný vír mládí s vším jeho vzdorem, namyšleností a egocentričností. Ostatně pávě sebestřednost představuje alfu a omegu "Axolotl Overkill", protože vyprávění nemá jinou logiku než, že se veškeré zdejší výjevy točí kolem hlavní hrdinky. Proto také film nikdy nepřichází s jakýmkoli ukotvujícím rámcem, který by konstatoval, jestli předkládané výjevy jsou realita, sny, fantazie či zbožná přání člověka dospívajícího v éře lifestylu a hypermediality. Na film i předlohu se nevyhnutelně lepí label kontroverze a provokace, který ale pouze konstatuje generační rozkol. Při tom život hlavní hrdinky, či jeho představa neilustruje apokalyptickou úroveň dnešní mládeže. Naopak ideálně ukazuje postoje a míru vztahu sebe vůči okolí, které jsou vlastní mládí v jakékoli době. Když "Axolotl Overkill" vztáhneme k současné dospívající generaci, tak lze vlastně říci, že pokud se takto vskutku vidí alespoň část mladé generace, je to pozitivní. Osvěžující je otevřený přístup k sexualitě bez tabu i démonizací a ignorace tradičních konceptů genderu a rodinného uspořádání. Hrdinka Mifti tak nevzdychá po nějakém klučinovi, ani neřeší dilema, jak si zařídit budoucnost, nýbrž si jen nezřízeně užívá, všeho, co jí svět či její představivost postaví do cesty. Pak je tu druhá strana mince, že je zpovykaná, rozmazlená, fraškovitá a díky zaopatřenosti zcela odtržená od sociálně existenčních ohledů života. Jenže to v základu je definicí jakékoli mladé generace. ()
Tenhle film zřejmě dokládá, jaká je generační propast mezi mnou a dnešními mladými. Z mého pohledu se tu jen kouří, chlastá, šňupe, šuká a sprostě mluví. Řazení scén vypadalo nahodile a zřejmě mělo reflektovat prázdnotu existence dnešní mládeže. Tedy pokud tento film neměl reflektovat prázdnotu života lidí, kteří něčemu podobnému obětují hodinu a půl času, který mohli strávit něčím smysluplnějším... (30%). ()
Reklama