1945

Skvěle natočená atmosférická a delikátní záležitost o síle lidské morálky a špatného svědomí, jejíž hlavní síla tkví mimo jiné v postupném budování napětí, což vyvrcholí ve finální silnou katarzi. Snímku 1945 rovněž hraje do karet fakt, že je celý natočen v černobílém spektru, takže ve finále Vás film vtáhne ještě o kus více. Nebýt tedy "těžkopádného" začátku, o plném hodnocení by již nemohl být pochyb. Avšak i přes tento drobný nedostatek se na poli dramatických filmů jedná o zářivý filmový klenot, jenž by neměl v žádném případě zapadnout prachem. (08.06.2018)

Nemohla jsem se ubránit dojmu, že si film hraje na artové kousky 60. let. Nasvědčuje tomu i volba černobílé fotografie. Napětí je navozeno strohým hudebním podkladem a odtažitými dialogy. Napadlo mě, že těžké téma chce odlehčený přístup, lépe se navodí hravou bezstarostností a postupným přitvrzováním. Film 1945 je těžký od začátku až do konce a právě díky tomu nezbývá žádné úderné vyznění nakonec. (23.12.2018)

„Ty mě nemáš moc ráda, že?“ - „Já svého syna miluji.“ - „Taky ho budu milovat.“ - „Miluješ jen ten krám.“ A ani s tou láskou ke krámu to nebylo tak vážné…Zatímco Američané shazují atomovky na Japonsko, na druhé straně světa v Maďarsku se lidé pomalu vzpamatovávají z války, v jedné vesničce se dokonce chystá svatba. Jenže ono nestačí, že je ve vísce cítit napětí kvůli přítomnosti Rusů, teď ještě přijíždí 2 cizí Židé s neznámými úmysly, a ti jsou tu ještě méně vítaní, než sovětští „osvoboditelé“…Vystavění příběhu se mi líbilo. Nejde o nic převratného, prostě jen vše funguje tak, jak má. Příjezd cizinců se totiž rovná výbuchu nálože ekrazitu, a černé svědomí místních spustí řetězec událostí. A pak přichází na řadu to nejlepší na filmu, jeho atmosféra. Parné léto jde ze snímku krásně cítit (barva by tomu možná i přidala, ale černobílý obraz se sem hodí), a když se k němu přidá ještě dusno, strach a ticho před bouří, není se co divit, že všem začnou téct nervy. Závěrečná pointa pak vyvolá tu správnou katarzi. Za mě poctivé 4* směr Maďarsko. (03.05.2020)

Arizace po více než 50 letech po "Obchodu na korze" a více než 70 letech po smotném fenoménu. I zde máme obchod, i zde máme oběšence. Zatímco v "Obchodě" jde o samotný akt, zde jde o těsně poválečné důsledky. A ty jsou stejně tak fatální. A co je zde způobilo? V podstatě nic! Vozka z pomocníkem vezoucí bedny a dva neznámí židé, vykračující za vozem, protože na voze pro ně nebylo místo. Poté co neochvějně vykonali to, co měli či chtěli, odjíždějí z vesnice pryč, aby se do ní již nikdy nevrátili. Toto mávnutí kouzelným proutkem, které Ferenc Török sleduje jako autonomní děj, vyvolává v obyvatelích vesnice bouřlivé reakce (a řekli bychom, máme-li čisté svědomí, nepatřičné). Arizované majetky nakonec zůstávají v rukou arizovatelů, ale nic už není takové, jaké to bylo dřív. Majetek jako by pozbyl na ceně a prestiži, a touha po něm, jakoby ztratila smysl. Pozn.: Skladatel soudobé hudby Tibor Szemző (dobře známý i u nás) našel adekvátní hudební výraz propojující obě dějové linie. (31.05.2018)

Nikto nevykúpi svoju vinu... Alebo „čo zaseješ, to budeš žať“. Horúce leto 1945, tesne po vojne. Dvaja Židia vystúpia z vlaku v malej neznámej dedine v Maďarsku a spustí sa reťaz reakcií. Zábery na sovietskych osloboditeľov, ktorí sa správajú ako víťazi. Rôzne pozadie rôznych osudov. Čiernobiele zábery. Vhodná hudba. Všetko podčiarknuté a zhrnuté – atmosféra čiernych duší. Len dve ostávajú nepoškvrnené, ako posolstvo. Pre mňa „Dogville“ z Maďarska. (13.05.2020)