Potopa

Polský velkofilm z dob války se Švédskem (1655), kdy důstojník Kmicic z Litvy splňoval svým nevázaným chováním přesně představu polské šlechty (hodování, pití, a to další...), bohužel také násilí vůči civilnímu obyvatelstvu. Andrzej se uchází o krásnou Olenu, která se jej pokouší přivést k rozumu, stejně jako nejlepší šavle Polska pan Wolodyjowski. Klasický historický román v epickém zpracování, dva filmy s masivní výpravou, ale pozor. Souboje a vojenská složka, kostýmy, ježdění koní to je vše na nejlepší úrovni i dnes, stejně jako kamera. souboj Kmicic Wolodyjowski v prvním dílů je mezi mnoha šermíři a učiteli šermu viděn jako nejrealističtější souboj v všech dob! Skvěle vybraní herci, perfektní režie a historický nádech s velkou porcí romantismu předlohy. Podle mě by film klidně mohl znovu do kin, viděna remasterovaná verze, rozdělená na dva díly. (22.12.2022)

Pravý středověk. Špína, bahno a krev. A taky středověké mučení. To všechno uvidíte v tomto skvělém historickém velkofilmu polského režiséra Hoffmana. Daniel Olbrychski hraje Andrzeje Kmicice, hlavní postavu románu, skvěle, stejně jako jeho chladná láska Oleňka v podání Malgorzaty Braunek. Film je o obsazení části Polska švédskými vojsky a o vzájemných půtkách mezi polským králem a jeho šlechtou. Ti se bijí mezi sebou místo toho, aby bránili svou vlast, Polsko. (13.10.2020)

Mohutná historická freska, která musela stát strašně peněz. Na některých filmech se čas nepodepisuje, na některých ano. Potopa patří do té druhé skupiny (věrnost knižní podobě zdaleka není vše); tak starý film a je teprve z roku 1974! Myslím, že je to dáno i tím, že jsem film viděla s českým historizujícím dabingem, zatímco originál zní ve skutečnosti o poznání lépe. Proto hodnotím více body, než jsem původně měla v úmyslu. Ten historický obraz je velkolepý a věrný, a herecký výkon Daniela Olbrychskeho taktéž. (11.06.2009)

Ačkoliv nemám rád válečné filmy, posuzuji tento jako film historický, natočený víceméně dle pravdivých událostí a dle románu Henryka Sienkiewicze. V tomto směru jde skutečně o velkolepé filmové dílo (není bez zajímavosti, že Jerzy Hoffmann je v Polsku veden v seznamech Židů a komunistů). Co se ale týče vlastního filmu: ó, kdyby tak Češi dokázali natočit alespoň něco podobného např. na téma Bílé hory (ale podle pravdy, ne ideologicky v duchu masarykovském, nebo komunistickém či současném liberálně - relativistickém)! (30.05.2009)

Jerzy Hoffman je možno prehliadnutý tieňom A.Wajdu a K. Kieslowského, ale z filmom ako Mastičkár či Potopa a podľa toho čo som mal možnosť vidieť - z cela neoprávnene. Táto vojnová sága o švédskom vpáde do pohraničia Poľska 17.storočia a následnej územnej "potope" celistvého územia zapríčineného aj značnou časťou kariérnych zradcov vo vlastnom štátotvornom úrade stojí za serióznu vedeckú dišputu. Sienkiewiczov román, hoci som nemal to šťastie ho čítať je veľmi komplexne a psychologicky bohate textúrne prerozprávaný. Stavia síce na vandrovskú cestu Kmičičových odbojov a jeho láske k blonďavej domácej, ale akúkoľvek formalistickú predvídavosť disociačne neguje. Každé rámovanie je síce tradicionalistické a neexperimentálne, ale v klbku zaprášených kostýmov a vonkajšieho smogu dýcha skutočný život historického výkladu, konania postáv sú podopreté úžasným intuitívnym porfóliom a dej, dokonca i na miestach, ktoré sa môžu na prvý pohľad zdať, že sa ťahajú - drží v napätí a dokáže neuveriteľné veci. Aj Dersu Uzala stavia na vzájomnej úcte a dôvere vonkajška (neistota) a vnútra (duch) a divák má možnosť stotožňovať sa z vyprofilovaného deja na vysokej umeleckej úrovni. (01.11.2016)