Zoufalství a naděje

Boží mlčení a nářek světa jako bažina, kde člověk marně našlapuje dno. Schrader se na konci své kariéry vrací zpět ke kořenům. V "Zoufalství a naděje" rezonuje nejen koncept "Taxikáře", ale také autorův dlouholetý obdiv k Robertu Bressonovi. Jemu se přibližuje nejen v rovině morálních motivů, ale také strohým úsporným stylem, jenž dává plně vyznít napětí a dramatu v nitrech postav. Před více jak čtyřiceti roky šokoval "Taxikář" obrazem světa natolik zkaženého, že jako hrdina z něj může vzejít impulzivní maniak sám prohnilý zlobou a s pokřivenou morálkou. Ve svém posledním filmu ukazuje Schrader svět a existenci, které děsí nikoli na úrovni bezprostředního ohrožení, nýbrž tím, jakou úzkost a beznaděj v nás vyvolává, když ho přestaneme bezhlavě a egocentricky žít a zkusíme ho racionálně nahlédnout. Trudnomyslnost "Zoufalství a naděje" ještě stupňuje vnitřní bolest ústřední figury, a to nejen emocionální, ale i tělesná, přičemž právě tato bolest se stává katalyzátorem paradoxního procesu nalezení nové víry pro hrdinu, který oddal svůj život službě Bohu. Chvílemi by se mohlo zdát, že Schrader nabízí až příliš snadná východiska, ale je to stejné povrchní šálení jako v případě závěru "Taxikáře", kde také zdánlivě konejšivá normálnost pouze zastírá extrémnost a děsivost všeho předchozího. Tentokrát by se mohlo zdát, že se Schrader spokojí s další bressonovskou aluzí, jenže ta právě v kontextu děsivého světa musí být radši milosrdně utnutá do závěrečných titulků. Na rozdíl od problémů, které viděl Travis Bickle, ty současné totiž nezmizí stiskem spouště, ani políbením. (29.09.2020)

Vynikajúca festivalovka, Pod kožu sa síce dostáva pomalšie, ale nakoniec zasiahne kam má.Veľkú zásluhu má na tom fantastický Ethan Hawke. Schrader sa po rokoch prešľapov prekonal a v duchu Taxikára priniesol sondu spoločnosti, ktorá je univerzálnejšia, než by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Akurát tu okatú antitrumpovskú ekoagitku (aj keď optávnenú) si mohol odpustiť. Finále strhujúce. 9/10 (24.11.2020)

Je to těžký film. Dobře zahraný i natočený. Kněz, který ztratil kdysi rodinu, pak našel Boha a nakonec ztratil i jeho. All you need is love. Bez lásky to nejde a to je moudro. Setkání s Mary v něm odstartuje mnoho procesů, návštěva nemocnice a vyšetření taky. Věci se dají do pohybu. Ve filmu to moc vidět není a vnitřní drama je opravdu hlavně vevnitř. Přesto jsem se nenudil, jen nevím proč ten film vlastně vznikl a co mi měl dát. Takže hodnotím jen ten umělecký dojem za 60% (17.12.2019)

Hodně zajímavý film, přišel mi takový... myšlenkově obohacující, řekněme - zazní tam spousta věcí, nad kterými lze dlouho přemýšlet (např. většina voiceoverových pasáží s psaním deníku, jako např. tato: Přemýšlel jsem o všem, co jsem měl říct, nebo mohl říct jinak a co jsem mohl říct lépe. "Vím, že se nic nezmění, a vím, že není naděje." To napsal Thomas Merton. Zoufalství je vývoj pýchy tak velké, že útočí na jistotu člověka, než by přiznala, že Bůh je kreativnější než my. Možná bude lepší mu to neříkat. Já o pýše nemám co mluvit.). Spoustu lidí to asi může odradit (natočeno je to ve formátu 4:3, téměř celé se to obejde bez jakékoli hudby, řeší se tam dost depresivní a abstraktní věci, je tam několik záběrů, které nemusí být příjemné citlivějším divákům a má to hodně zvláštní závěr), ale mně osobně to oslovilo a bavilo, dá-li se to tak říct (btw. tematicky mi to vzdáleně připomnělo snímky Americká idyla a V údolí Elah, u kterých mi taky nebylo moc do smíchu, ale to je prostě tím, jak moc jsou silné). K filmu mě přivedl jeden rozhovor s Alešem Stuchlým, který o tom filmu pronesl, že se naprosto vymyká festivalovým i artovým standardům a že je to životní role Ethana Hawka - nemám problém s obojím souhlasit. (23.03.2020)

Film je to velice atmosférický a se svým tempem. To tempo je něco, co je hlavní devízou filmu, ale jak v negaci tak pozitivech. Mnohdy je těžké se rozhlédnout s tím, jak ten film je vyprávěn a jakou jde cestou. Postupem času čím více chápeme postavu, tak i cítíme kam bude směřovat. V tom bodě jsem s filmem a jeho stylem cítil určité sympatie. Finále filmu to napůl pohřbí a napůl podtrhne. Je to spíše na vašem výběru. O to více mě štve, že to v mém případě je hlavně to první. Proto asi musím dát na instinkt. (01.09.2021)