Kalvárie

Námětem, karikaturně přetaženými postavami a strukturou scén je to klasická noční můra. A ta zde může být katechická i existencionální. Což mi přijde jako poměrně pádný důkaz schopností scénáristy a režiséra McDonaugha. "I didn't realize how much you hate me." "I don't hate you. I'm saying you're have no integrity. Which is the worst thing I can say about anything." (07.07.2021)

Po nejakom čase od zhliadnutia teda konečne okomentujem. Ide totiž o film, ktorý sa nedá asi hneď ohodnotiť. A to napriek faktu, že ide podľa mňa o dobrý filmový kúsok. Hlavný hrdina je divákovi sympatický a ide o skutočne dobrého kňaza. A pritom si toho musí pretrpieť veľmi veľa. Najmä obrovské množstvo nenávisti od celého okolia. Je to silné, veľmi emotívne, miestami možno trošku zmätené, no neuberá to výrazne filmové kvality. Neviem však moc čo o ňom povedať bez spoilerov. Preto asi dám k tomu toľko, že stojí to za pozretie, ale pripravte sa na niečo veľmi silné. (21.04.2015)

Hodně podivný film. Celou dobu balancuje na hraně něčeho, co připomíná severské černohumorné komedie, ve kterých má každá postava úchylek až nad hlavu, a kterých nejsem zas až tak velkým fandou, aby se pak čas od času vytasil s čistě dramatickou situací a nějakou tou životní pravdou, která vnese do filmu zase trochu nový rámec. Dokázal bych si Kalvárii představit jako obyčejné drama a pravděpodobně bych si jí pak asi i víc užil. Ale i tak... 7/10 (19.07.2014)

Nejen emočně velmi silné drama. Ovšem, na první pohled (a po část projekce) si toho divák nevšimne, resp. to nepocítí, ne díky tomu nemalému množství černého (nejvíc pobavilo „řezání“) a řeklo by se až absurdního humoru (zdánlivě odkazujícího ke komedii), stejně jako cynismu, který je vlastní nejedné postavě. Popravdě řečeno, za příběhem o knězi, kterému zřejmě zbývá jen 1 necelý týden života, si toho můžete najít hodně (pokud tedy vůbec budete chtít hledat), nejspíš každý jednotlivec něco jiného, ostatně toho filosofování (o životě, Bohu, vině, odpuštění, smrti atd.) zde není zrovna málo (postupně jsem si ho ale já osobně čím dál víc užíval). Stejně jako Gleesonova hlavního hrdinu, Moranova arogantního zazobance (víc takových rolí pro Dylana!) či třeba Gillenova cynického doktora (celkově byl film na nevšední a zajímavé postavy bohatý). Když si k tomu člověk připočte citově niterný závěr (který je takřka přesně na pomezí nefalšované emoční bomby a zároveň citového dojáku toho nejtěžšího kalibru; režisér ho však nenechal spadnout do patosu), kvalitní technickou a vizuální stránku (navíc výborná kombinace irských exteriérů + hudby) a spoustu myšlenek (co mi během a po projekci vířily hlavou), vycházejí mi z toho silné 4*. Stejně tak upozornění, že bych si měl v budoucnu projekci zopakovat (a je možné, že třeba i taková, řeklo by se prvoplánově kýčovitá, rodinná chvilka ve větru na mě už bude působit jinak). Tak či tak, naladit se na tu správnou vlnu u tohoto filmu není vůbec jednoduché (já osobně jsem s tím měl problém už u předchozího Pomáhat a chránit, kde se mi to však moc nepodařilo). „Když jsem poprvé ochutnal sperma, tak mi bylo sedm let. Nemáte na to co říct?“ – „Je to solidní úvodní věta.“ (20.09.2014)

Na můj vkus až příliš ukecané a některé dialogy mě nudily. Film se odehrává v časové rovině jednoho týdne a od neděle začíná příběh, který vrcholí příští neděli. Den po dni je takhle odvyprávěn celý časový úsek a musím říct, že mě to chytlo a začalo bavit až od pátečního dne. Kněz, který dostane ultimátum jednoho týdne, kdy mu neznámá osoba slíbí, že ho zabije. Mě osobě to opět potvrdilo, že křesťanství jako celek, stál, stojí a stát bude vždy za starou belu! Mírněji napsáno. (22.11.2016)