Duhová kulička

Běželo to v neděli odpoledne na jedničce, jméno mi nic neříkalo ale po několika minutách jsem poznal Kachyňův nezaměnitelný rukopis. Vůbec to není lehký film na nedělní odpoledne, je plný stáří a smrti, ale i pozitivní nálady a životní energie. Lubor Tokoš je vynikající a i ostatní nejsou špatní, až na nejnesympatičtějšího herce světové historie Petra Pospíchala... (10.03.2019)

Spojení Kachyňa, Fišer, Tokoš a romantika dětství, to je u mě za pět hvězdiček. Děda a vnuk. Ti dva mají cosi společného. Cosi, co je sbližuje. To cosi se jmenuje "nespoutaný, hravý a odvázaný přístup k životu". Nádherná poezie viděná dětskýma očima určená pro malé i dospělé "děti". Nebojím se dát v tomto případě nejvyšší hodnocení, na rozdíl od ostatních. Jaký musí být český rodinný film, aby si zasloužil vaši nejvyšší pochvalu? Co vám všem "čtyřkařům" vlastně ještě chybí k dokonalosti? Já vám to povím. Vážíte si svých pěti hvězdiček více, než si opravdu zaslouží. Nebojte se hodnotit nejvyšší známkou i ty naše české filmy. Nejsou všechny jen na maximálně čtyři, nebo dokonce i méně. Přihlédněte k roku vzniku hodnoťte obsah a ne modré filtry. (05.05.2014)

O niečo slabší Kachyňa ako som zvyknutý, ale i tak sa na to príjemne pozeralo. Starší užívatelia si pri filme radi zaspomínajú na svoje prázdninové časy u toho svojho deda. Ja som si tie časy užíval a film tieto spomienky dokáže oživiť. Na dedine bolo krásne, vždy veselo a nudu som nikdy nepoznal. Vždy tam boli kone , kravy a aj tá bravčová háveď vždy pobehovala po dvore, presne ako vo filme. Dnešné deti budú spomínať akurát tak na ťukanie do mobilov a tabletov...Na tv film veľmi slušné, ale na to aby som dal štyri * by musel film ísť viac do hĺbky. 60%. (17.05.2014)

Diela Karla Kachyňu mám rád a každý dosiaľ nevidený film sledujem s veľkými očakávaniami. Nie inak tomu bolo aj pri televíznej Duhové kuličce. Nesklamala ma, pretože Kachyňove filmy nesklamávajú, ale k jeho vrcholným dielam ju nepriradím. Bola tam poetika, bol tam kontrast mestského a vidieckeho, mladého a starého, pragmatickosti a snívania, ale v niektorých momentoch som cítil viac snaženia, ako spontánnosti a prirodzenosti. Herci boli síce neopozeraní, ale tiež aj málo výrazní. Takže celkovo spokojnosť, i keď tentoraz bez prílišného nadšenia. (20.09.2013)

Příběhy natočené Karlem Kachyňou jsou většinou lyricky poetické. Umí znázornit krásné venkovské prostředí a charaktery lidí zobrazit s takovou dobrotou. I děda je takto zobrazen. Kdo by nechtěl takovéhoto dědečka. Kdyby si podobně užívali penze i současní senioři, nejspíš by toho více zažili a měli lepší úsměvnější stáří. Děda se s tím nemaže. A i když zde nehraje zrovna prim hudba i scénář, jinými "pohlednými" vlivy se to dá omluvit. I mým oblíbeným jemným decentním humorem v hezkém prostředí. (01.03.2020)