Hanele

Pokud je to třeba, zaslouží si i povídka více, než pouhých devadesát minut a tady to třeba bylo. První polovina nadchne svoji poetikou, jejíž převod z knihy na filmové plátno opravdu vyšel. Vlastně na to stačí několik povedených záběrů na zasněžené pohoří Karpat a je doprovázející hudba Petra Hapky. Ale také denní život ve vesnici, rituály obyvatel, z nichž mnozí tuhle okolní idylku rychle posílají zpět do reality. Až příliš rychle, postav je tu spousta, prostoru pro ně již podstatně méně, proto ani herci příliš nemají co předvést. Na základní seznámení s příběhem to sice stačí, ale rozvedení alespoň některých by neuškodilo. Podobný pocit jsem měl i ze vztahu Hanele s Ivem, příliš rychlé, přesto podstatně podrobnější a herecky obzvlášť od Lady Jelínkové výborně podané. Naštěstí čas na vrcholnou závěrečnou konfrontaci dvou světů, si Karel Kachyňa našel. 75% (30.10.2021)

Dojímavá adaptace knihy Ivana Olbrachta. Působivé herecké výkony, z nichž mě zaujala hlavně neznámá Lada Jelínková. Její ztvárnění mladé židovky Hany, která se v Ostravě seznámí s bohatým Ivo Karadžičem, jenž konvertoval od víry, je skutečně mistrovské. Vyvstalá konfrontace kvůli víře je pak jen logickým vyústěním přehledně vedeného děje. (14.08.2002)

Podařená adaptace Olbrachtovy povídky O smutných očích Hany Karadžičové z knihy Golet v údolí. Ivan Olbracht, přesvědčený levicový prvorepublikový intelektuál a člen KSČ, skutečně žil od roku 1931 v Podkarpatské Rusi (jezdil sem každé léto a párkrát tu pobýval i v zimě), kde mimo jiné založil Komitét pro záchranu pracujícího lidu Podkarpatské Rusi. Jeho světový názor se odrazil samozřejmě i v jeho knihách, někde prvoplánově (Anna proletářka), jinde a častěji mnohem sofistikovaněji - z prostředí Podkarpatské Rusy je jednoznačně nejlepší baladická ozvěna mýtu o Nikola Šohajovi, (který bohatým bral a chudým dával) a jistě i povídky z prostředí polanských Židů. Nechci zde tvrdit, jaká strana politického spektra je tou správnou a pravdudící, chci jen konstatovat fakta, která jsou ostatně patrná i v Kachyňově adaptaci (postava uvědomělého ševce Leiba Abramoviče, ozvěny zárodků organizovaného dělnického siónského hnutí mládeže v podobě agitace k práci a životu v komunitě - v hachšaře...). Kachyňa ukázal ostatně velkou odvahu, když se pokusil svůj film natočit tak, že by se dal primitivně interpretovat skoro antisemitsky - pod tímto zjednodušujícím nánosem je ovšem hlubší významová rovina - Kachyňa natočil svou obdobu Peckinpahových Strašáků...venkovský svět odloučené a izolované židovské chasidské komunity (goletu) se silně tradicionalistickým ukotvením, svět patriarchální nadřazenosti a (v tomto kontextu primitivního) zákona dogmatické víry - bouřit se proti tomuto světu znamená exkomunikaci - vyhoštění, které se jen náhodou nezvrhlo v agresi a veřejný lynch... Podobné filmy: Golet v údolí, Hordubal (19.12.2008)

Kachyňa umí ale tohleto se povedlo opravdu moc. Lada Jelínková je úplně ideální postavou i když si jinde moc nezahraje. Její krása je tak přesvědčivě slovanská, že si na tu roli nedovedu nikoho jiného představit. Kdyby nám ti hajzlové komunističtí neprotivili Olbrachta ve školách, možná , že by naše generace objevila krásu i této předlohy. Takže Karle , dík! (19.12.2008)

Zivot na odlehle a modernim svetem nedotcene ortodoxni zidovske vesnicce ocima Hany aka Hanele. Laska vs tradice. Nekompromisni vira vs bezverstvi. Ackoliv na ceske pomery povedena adaptace v rukach zrucneho remeslnika, jez se nelekl velke vyzvy tristniho osudu, ve vysledku stejne trpi mensimi neduhy omezeneho rozpoctu a nekterych hereckych vykonu. 60% (25.04.2011)