Dark

Stranger Things, seriálových 12 opic a libovolné severské krimi měli dítě jménem DARK. Na verdikt, jestli je to jenom chatrný hybrid nebo pospojitý zázrak beroucí si ze všech zmíněných to nejlepší, si ale budeme muset počkat do příští sezóny. První je pro ni totiž nakonec asi jenom povedeným prologem, který se sotva dotýká povrchu. Zatím ale především atmosfericky a audiovizuálně naprosto špičkové. (13.12.2017)

Tak jsem se konečně dostal i k této německé pecce. Hned se nabízí srovnání se Stranger Things a trochu i s 12 opicemi. Atmosféra je skvělá a dost ji podtrhuje dobrá hudba. Dostáváme se do malého německého městečka, kde se ztrácí děti a zřejmě se to děje v jisté periodě jako v To. Máme tu totiž co dočinění s cestováním časem. Hlavními hrdiny je parta puberťáků, která objeví v lese tajemnou jeskyni. Dál už se dějí jen samé šílené věci, žeru to. Atmosféru skvěle podtrhuje vynikající hudba. Každou z postav zde vidíme několikrát, a to v různém věku. Dost se tu skáče a časový rozsah seriálu je 1888-2052. Krom cestování časem tu narazíme i na více dimenzí. Vše se neustále mění a my nevíme, komu vlastně věřit. Dost se mi líbí, jak si to hraje s divákem, a nakonec do sebe vše hezky zapadne. To nebývá až tak běžné u těchto seriálů. "Jsme pro sebe stvořeni." (18.03.2021)

Velmi pečlivě budovaný atmosférický příběh, kde se souvislosti a zvraty dávkují nejprve pozvolna, aby se v nich divák zvládl zorientovat. S přibývajícími epizodami a sériemi nabírá seriál na tempu, a přestože svět, jeho pravidla a zvraty nabývají obludných rozměrů, vše je dokonale přehledné, avšak stále napínavé a neztrácející na podmanivosti. Šťastná ruka ve výběru nejen mladých herců, jejichž výkony jsou skvělé, drží seriál celou dobu nad propastí afektované teatrálnosti, což při tom, co se tam vlastně odehrává, považuji skoro za zázrak. Ve světle knihy Řád času, která se mi shodou okolností dostala do rukou krátce poté, co jsem seriál dokoukal, je Dark ještě působivější a stále žasnu, jak dobře je promyšlený! (30.12.2020)

Německá variace na úspěšný seriál "Stranger Things" dopadla v mých očích na výbornou, jelikož i zde nalezneme bravurně vypointovaný příběh a atmosféru, jež celému počinu dodává punc tajemna. Seriál Dark má podle mého názoru největší přidanou hodnotu právě ve výše zmíněném příběhu, který se místo rozplétání s každou další epizodou více a více zamotává, pročež Vás ke konci každé série zanechá se spoustou nezodpovězených otázek, což jde ruku v ruce s ještě větší "žízní" po další řadě. Tomuto atributu rovněž nahrává i precizní výběr soundtracku, jehož temné tóny ve Vás bez problému navodí tu patřičnou náladu. Přičtěte si k tomu všemu i vtahující kameru, atraktivní lokace a sympatické herecké výkony a vznikne Vám něco, co může beze studu stát na piedestalu vedle těch nejlepších seriálů. Jsem velmi rád, že Netflix dává šanci i tvůrcům i mimo USA, jelikož právě díky němu se můžeme ponořit do tajemství cestování časem v malém německém městečku Winden společně s jeho obyvateli. Pokud tedy stále váháte, zda si tento seriálový klenot pustit, už vážně nemusíte. Směle do toho! (Netflix) „The big things and the little things don’t follow the same rules. We won’t be able to change the grand scheme of things… but the details. We change a grain of sand, and with that, the whole world.“ (02.06.2020)

V Německu se rozhodli udělat své Stranger Things líznuté Návratem do budoucnosti, aniž by tvůrci pochopili dvě základní esence úspěchu svých vzorů - humornou nadsázku a dobře napsané, chytlavé a živoucí postavy. Dark má sice do detailu vymyšlený (možná až přemyšlený) princip fikčního světa, kde se cestuje v časem na několika rovinách, nicméně ve chvíli, kdy zde není jediný skutečně zajímavý charakter, který by byl definovatelný více než dvěma rysy, divák z toho stejně moc nemá. O nadsázce pak nemůže být řeč vůbec, v souladu s názvem je celá první série jednou velkou bezvýchodnou a depresivní temnotou, která se tak moc snaží být osudová, až je chvílemi nezáměrně úsměvná. Ke konci jsem si říkal, že ještě jednou uslyším, že "Alles ist mit einander verbunden", asi vypínám. Kdyby ona zmiňovaná temnota aspoň nebyla tak šíleně artificial. Dark je audiovizuálně vypiplaná podívaná, za kterou evidentně stojí chytří lidé, kteří nad vymýšlením scénáře strávili spoustu času. Ale co naplat, když je celá ta pracně budovaná atmosféra natolik nepřirozená, nepřijde mi možné se do ní skutečně vnořit. 1. série: 50 % Okej, tak po druhé sérii už ten fenomén začínám trochu chápat. I když je to pořád šíleně repetetivní jak v obsahu, tak ve výstavbě jednotlivých epizod, člověk skoro až začíná mít pocit, že je to tvůrčí záměr. Aby se divák cítil ve stejném osudném kruhu, ve kterém jsou lapeny (furt extrémně nezajímavé, ale to už se asi nezmění) postavy. Sice je to za mě trochu lame tvůrčí záměr, ale who am I to judge, že? Audiovizuálně je to v některých chvílích neskutečný žrádlo, sice ten koncept "v každým dílu deset minut před koncem pustíme padnoucí song a do toho prdneme osudovou montáž" je tak důsledně využívaný, až je to funny, ale u God's Whisper nebo My Body is a Cage mrazí tak nějak z principu. Takže jo, sice furt nejsem fanda, ale teď už ani apriori hater, protože Dark opravdu má jakýs takýs potenciál na to stát se popkulturním fenoménem. 2. série: 75 % Doufal jsem, že kvalitativní růst bude pokračovat i v závěru, kde ale Dark místo toho spíš zůstal přešlapovat na místě a utopilo se ve své u publika nejsilnější zbrani - časových paradoxech. Ať mi všichni ti zatvrzelí milovníci přestanou věšet bulíky na nos, jak to do sebe krásně zapadá. Zapadá jasně, ale smysl to už nedává pražádný. Stále vizuálně krásná monotónní time-travel bublina, po jejímž konci si člověk s nostalgií zamáčkne slzu při vzpomínce na LOST. Tolik hejtu tenkrát, jen aby se dnes vynášelo do nebes todle... 3. série: 55 % (27.07.2020)