Epizoda 1 (E01)

Mám ráda detektivky, když se objeví nějaká nová česká, nemůžu jí vynechat. Na rozdíl od šedesátkových československých kriminálek vnímám značný posun v těch současných televizních. Co se stále daří je vytvořit správnou atmosféru, ta funguje i ve Vodníkovi. Přibývající prvky mystery a hororu, vkládáně často až nesmyslně, jsou pro mě odtažením od reality. Někdy jsou v rozumné míře a jsou i pro mě akceptovatelné. Spíš přemýším nad tím, proč roste zvýšená spotřeba vidět naturalistické zobrazení, když stačí letmý náznak, aby divák pochopil. Nechám se překvapit, jakým směrem se bude ubírat Vodník. (01.04.2019)

Napokon celkom uhrančivé. Keď niečo vyšetruje Klára Melišková, tak vo mne od Modrých stínů prevládajú pocity viac rozpačité ako príjemné. Taktiež filmu neprospieva „inovatívna“ kamera, ktorá namiesto ľudí sníma stropy alebo podlahy a obraz je celkovo horší ako zlý. Klady v scenári ale situáciu vyvažujú, na ďalsiu epizódu sa teším, a za dobrý pocit z filmu sa nepochybne zaslúžil aj sám Erben. –––– Polovina místa činu... Dvě třetiny místa činu... Jo, poblitý. (01.04.2019)

Vodník, nebo Polednice? Zatím namíchán mix obojího, včetně míchání času. Zpočátku jsem se lekl poetického ztvárnění letní oslňující ulepené nudy. Ale držel mě v napětí motiv. Vražda dítěte vždy zabírá, poté lze odpustit leccos. Postupně jsem byl ale vtáhnut do děje a opravdu jsem zvědav, jak se vyšetřování bestiální vraždy bude vyvíjet. A to i díky skvělým Melíškové, Neužilovi a ostatně i Krobotovi. (31.03.2019)

Výrová řeší případ novorozence, kterému před třiceti lety uřízli hlavu na cirkulárce. Nic drsnějšího se asi dlouho neobjevilo, ale pod taktovkou režiséra Tauše je z toho taková artová podívaná, ikdyž méně šílená než Modré stíny. První díl zaujal, ale zatím s rozpaky. Polovina herců přehrává jako na divadle ( Krobotová jde na policii podat výpoveď a polovinu času recituje Erbenova Vodníka ) a z herců byli dobří jen minimalistický Majer, skromný Bebjak a malá brunetka Kasijana Džakič. (31.03.2019)

Artově přeplácané barvičkami i slunkem do ksichtu, aby to vypadalo JINAK. Na identitu vraha již nenápadně zkoušejí autoři cílit a pomrkávat, ale možná nám jen předhazují falešné návnady. Verze 1. Ten odrbaný děda v jakémsi hnusném vaťáku a předtím řezající dřevo na cirkulárce na dvoře souseda. Působil jak mimóza. Přebíral od pošťačky nějakou poštu před domem (místem činu) a pak jel s kárkou někam pryč. Koukala u toho na něj z půdy babička. V tom davu potom před domem jako jediný chyběl. Verze 2. Otec zabitého dítěte došel do práce později, protože chvíli před vraždou vedle v baráku hekala sousedka s ním. Vrahem tak vytočený a vyšinutý paroháč, který se chtěl pomstít ? (01.04.2019)