Anděl Levine

Je zvláštní, že co se v roce 1960 zdálo na Kadárově kinu tak progresivní, působí po deseti letech tak starobně. Film vůbec není špatný, nese určitý patos, asi i kvůli přítomnosti Židů. Celé je to kadárovská konverzačka vlastně připodobnitelná k Obchodu na korze, jen ve zcela jiných kulisách. Metafyzický osten není úplně zformulován, respektive - víme, že jde o sílu víry, ale řada motivů to znejasňuje a zamlžuje, takže si nejsem jistý, zda to celé nebylo jen omyl. Nesedí některé dramaturgické detaily, ale co už. Liškova hudba je hodně zvláštní, dlouho jsem ji nepoznal. Amerika pánům úplně nesvědčila, Forman s Taking off nasedl na atmosféru úplně jiné doby. Ale taky nezkoušel dělat hloubky tohodle typu. (19.11.2020)

V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století jsem se zalíbením četl knihy amerických židovských autorů, předeším Saula Belowa, I. B. Singera a Bernanda Malamuda. Vozil mi je Láďa Prášil z Indie. Krátká povídka (12 stran paperbackového vydání) Angel Levine (bez The) je ze sbírky Magic Barell (Kouzelný soudek) od B. Malamuda... A z filmu Jána Kadára na mě opravdu znovu dýchla atmosféra někdejší četby. Krejčík se zde sice nejmenuje Myškin, ale Maniševic, postava samotného Levi(na) - aluze na levi(taci) - je rozvedena, doktor Arnolda Berga a Sally se v povídce vyskytují pouze epizodicky, scéna ze synagogy byla organicky vynechána. A závěr: "Pero kroužilo k zemi. Maniševic zapalal po dechu, když zbělelo, ale byl to jen sníh... " A samozřejmě je nyní třeba vyřešit otázku: byl Alexander Levine anděl? Jak v povídce, a jak ve filmu? (31.01.2015)

Prazvláštní film. Ovšem, velmi lidský. Jedna noc plná zázraků, nadějí, zklamání i očištění. I když je zdejší obsah až příliš přesný, tak ucelený a konkrétní děj nečekej. Přece jen, jsou dny, kdy svůj život řešíme na trochu jiné úrovni, než je ta všední, pozemská, chceš-li hmatatelná. Jsou totiž věci mezi nebem a zemí, které nám mohou připadat neskutečné, ovšem jejich podstata je až příliš jednoduchá. Všichni jsme přeci jen prostí lidé čekající na smrt, že ano? Komediálně dramatický příběh z New Yorku sedmdesátých let je podpořen opět geniálními Liškotóny a Ján Kadár i u společností Metro Goldwyn Mayer a United Arts dokazuje své nesporné tvůrčí kvality. (18.10.2016)

Před léty, myslím červenec 1995, jsem byl o prázdninách doma a nudil se. Tak jsem dopoledne pustil film a tam dávali Anděla Levina. Bylo mě 14let a zajímali mě opravdu jiné věci a úplně jiné filmy. Přesto jsem jej dokoukal do konce a do dnes mě leží v hlavě. Posoudit jej dnes nedokáži. Ale pokud dokázal zaujmout takle silně puberťáka, co by dokázal dnes se mnou. (05.12.2008)

Predloha pre Kadárov zámorský pokus nebola asi pre filmovú adaptáciu ako stvorená a Kadár ako v prvom rade umelec na (nielen) radového diváka veľký zreteľ neberie. Typ filmu, ktorý som docenil až po nejakom čase, kým sa mi rozložil v hlave, jeho priame sledovanie nebolo zábavné ani v artovom zmysle slova. Nakoniec sa jedná o dosť smutnú záležitosť, ktorá sa nebojí ani v samotnom závere ukázať to, čo poznáme ako stareckú zatrpknutosť a tvrdohlavosť. Toto býva téma mnohých atraktívnych filmov, v ktorých starečkom pomáhajú pekní a solventní príbuzní a tí tak v nich tú zatrpknutosť dokážu bez problémov rozpustiť. Čo keď je ale vašou jedinou pomocou životom rovnako skúšaný nasratý otravný černoch, ktorý navyše tvrdí, že je anjel? Nechajte sa prekvapiť. (13.03.2014)