Matrix Resurrections

Popravde po nic moc ukazkach jsem toho moc necekal, navazovat na takovou kultovku po tolika letech je o hubu a pri spouste podobnejch pripadu si na tom tvurci solidne nabehli, jenze tohle je kurva Matrix. Jasne, dil je to v podstate zbytecnej, uvodni prekombinovana smeska starejch zaberu, kecech o videohre a podobne je lehce mimo a vlastne jen zdrzuje od toho hlavniho deje, navic Reeves fakt neni herec, kterej by utahnul nejakou charakternejsi roli, ale kdyz uz se to konecne rozjede, tak to jede az do konce. Misty dej moc nedava smysl, misty to je trochu usmevny, ale po celou dobu to paradne bavi, triky jsou spickovy, souboje skvely, takovej mix nostalgie a fajn novejch napadu, herci sympaticky (akorat Harris se sem fakt nehodi) a ja proste prestal resit tu hromadu veci, ktery by se daly zkritizovat a jen se dobre bavil. Dalsimu dilu bych se uprimne ani moc nebranil, precijen kolik posledni dobou vznika dospelejch akcnich sci-fi. (30.01.2022)

Pane jo, to jim to sponzoroval nějaký výrobce malých hrnečků na kafe? Jinak si musím pořád připomínat, že nesmysly existovaly vždycky, není to tak, že by se ty naše objevily jen tak a najednou. Stejně jako je to vždycky smutné, když se pořád dokola ukazuje, že talent nebyl talent, ale náhoda. Aby mohl tento příběh dávat divákovi smysl, musel by mít film tak osm hodin. Za jedno se tam extrémně moc mluví a skoro nic z těch důležitých věcí se neděje mimoslovně. Musela jsem se chvíli zamyslet, jestli tím trpěl i první Matrix. Určitě ne tolik jako dvojka a trojka, ale nejspíš trošku jo, nicméně tam to "nevadilo", protože se tam mluvilo o vztazích a skutečnostech, které už byly ustanovené a kterých byli diváci ve filmu svědky a nebo jako legitimní "character development", takže tolik neškodilo, že si sem tam někdo zamonologuje. Tady jenom Keanu toporně reaguje dead-inside výrazem na nekonečný proud popisu věcí minulých a vysvětlování věcí současných a v jeho novém příběhu se tak vlastně nic neděje. Vztahy se Smithem a terapeutem jsou bezvýznamné, já jsem neviděla, čím si spolu prošli, pro mě jejich "konflikt" nebo "dualita" nic neznamenají, protože si tento film nedal žádnou práci, aby to vybudoval. Cokoliv řekne nový Smith je prázdné a směšné, protože si svou pozici oponenta ničím nezasloužil, ničím se sám nevyznačuje, a odkazuje se výsostně jenom na věci z ostatních filmů. To prostě nestačí. Navíc Keanu ani není hlavní postava, protože je celou dobu pasivní, tou je spíš ta modrovlasá holka, jenomže ta už vůbec nemá žádnou vlastní agendu, funguje jenom jako chodící expozice. Merovingianovy výkřiky o tom, že dřív bylo všechno umění lepší jsou potom vyloženě na ránu, klasická známka tvůrce, který absolutně ztratil půdu pod nohama a nemá co svým dílem vyjádřit kromě výkřiku, že "we live in a society". Připomíná mi to Shyamalanovo fňukání, že dřív lidi chodili do kina na jeho super cool smart ultra surprising filmy a dneska už chodí jenom na stupidní komiksovky nebo co hůř jen doma koukaj na virální videa a mozky nepoužívaj, takže "chytří" filmaři jako on a jejich nové výtvory neprávem upadají v zapomnění. No a už jsem zase sama sebe vyhecovala k totálnímu rozčílení, proč já se na ty filmy dívám, když vím, že se mi nebudou líbit. (04.01.2022)

Možná v jiném světě, nebo realitě, kde by neexistovaly předešlé tři filmy, by to v dnešní době byla wow moderní a progresivní pecka se všemi těmi trademarky, co dneska tak moc frčí, nebo hollywoodští tvůrci chtějí, aby frčely. Ovšem vzhledem k tomu, že původní trilogie existuje, je čtyřka svým příběhovým komplotem napůl výsměch a napůl facka celému matrixovskému univerzu. V podstatě tři filmy shrnuté do jednoho naprosto zbytečného rebootu s odstupem 20ti let - jak osvěžující. Doufám, že si to po dvaceti letech nedá děda s babkou znovu - ten důvod proč se vždycky nějaký najde, vždyť je to přece love story. (09.01.2022)

Sense8 Reloaded. Jak hodnotit film, který nedostál snad žádnému z očekávání, obsahuje spoustu chyb a přesto si ho pustím znovu raději než Matrix Revolutions? Zůstávám u trochu alibistických tří hvězd, protože první polovina je bez nadsázky skvělá. Spousta paralel, na hlavu postavených klišé, (zahořklých) komentářů na adresu popkultury i samotné továrny na sny - a mezi vším se proplétající Keanu Reeves s ještě zlomenějším pohledem než obvykle. Je to něco jiného, než kdokoli čekal a téměř ve všech ohledech to funguje. Bohužel s akčnější stránkou věci přichází rozpaky a s překvapivým a za mě i nechtěným cameem Merovingiana pak i čirá trapnost. Celá scéna na schodech je špatně a jediný způsob, jak ji překonat je Jonathan Groff, který z nějakého důvodu v tomhle filmu je a s každým narcistickým výstupem ho činí o třídu lepším. Respekt si Lana Wachowski zaslouží za onu prvotní vizi, za jasně čitelnou touhu po návratu něčeho/někoho, kdo se vrátit nemůže a za to, že se poctivě navrací k postavám i linkám všech filmů a nezůstává prvoplánově u toho prvního. Leckoho tím tak naštve, ale i když se jedná o charaktery, které jsem vidět nepotřeboval, uzavírá se tím něco, co v sobě očividně dodnes měla a má otevřené. Nostalgie je mnohem silnější než opravdové pocity, vzpomínka přehluší skutečnou tvář filmu. To všechno mám na Resurrections už teď hrozně rád, bohužel ruku v ruce jde i problematická vizuální stránka, sypký Morpheus s jednou podivnou scénou za druhou a podivně useknutý konec, který po dvou a půl hodinách najednou potřebuje spěchat. (24.03.2022)

Než se k novému Matrixu víc rozepíšu v recenzi, odložím si tady alespoň pár prvotních poznámek, protože mi to nedá spát. Resurrections předně nejsou bůhvíjak hezký film, dokonce je s ohledem na akci, některé efekty a obecně styl vyloženě nevzhledný, ošklivý, odpuzující. Připomíná zombie sešitou z tlejících kusů původní trilogie, série okázalých rekonstrukcí týchž scén a za únosnou hranici hypertrofovaných atrakcí typických pro předchozí filmy (bullet time). Při sledování jsem si říkal, že zatímco matrixovská trilogie působila přelomově jak esteticky, tak myšlenkově, tak čtyřka naplňuje více méně jen to druhé a jinak vyhlíží jako odfláknutý sajrajt. JENŽE. S ohledem na nezvykle otevřenou reflexi studiových praktik v úvodu filmu nakonec nemůžu jinak než tuhle rozrušující estetiku digitálního humusu chápát jako součást autentického vzdoru, který film představuje vůči dominantní hollywoodské praxi sequelů a sériově provázaných franšíz. Zatímco například marvelovky taky dávají najevo svoji ukotvenost v rozsáhlejších univerzech a sebereflexivně vtipkují na svoji vlastní adresu, ve finále nikdy nerezignují na opojnou spektakulárnost. Resurrections jsou v tomto ohledu důsledně a dost ojediněle podvratné, protože jednak znemožňují klasickou identifikaci s hrdiny a zároveň kladou odpor i na rovině atrakcí. Je to podle mého dané i tím, že posun od trilogie k čtvrtému dílu je zároveň posunem od postmodernismu k metamodernismu. Což mimo jiné znamená nejen hypersebereflexivitu nebo odklon od ironické distance k větší míře upřímnosti a sentimentu, ale taky odlišný akcent na recyklaci a pastiš. Ta v metamoderním umění není spjatá jen s přebíráním a přetvářením existujících motivů, ale také s jejich materialitou a úsporností. Recyklace tak v tomto duchu souvisí s ekologickou recyklací různých materiálů, vyhýbá se plýtvání a naopak míří k šetrnosti. Pokud tedy Matrix působí jako oživlá mrtvola, která dost bezprecedentně kombinuje záběry přímo vzaté z předchozích filmů a znovu navštěvuje tytéž kulisy a scenérie, jde právě o recyklaci v tomto metamoderním smyslu. Jde o manifest NERŮSTU, který vzdoruje expanzi a nekonečné výrobě dalších a dalších pokračování - ne tím, že jejich výrobu úplně odmítá, ale protože staví do popředí jejich recyklovanost. Čtvrtý Matrix tak představuje jakousi subverzivní odvrácenou tvář nových Abramsových Star Wars, které fanouškům znovu vypravují totéž a dodávají povědomé fetiše, ovšem dělají tak stylem, který plně podléhá korporátní logice Disneyho. Matrix Ressurections je oproti tomu otevřený fakáč současnému studiovému systému, který ale zároveň svůj svět nesmírně zajímavě přetváří a posouvá jej k novým filosofickým rámcům. A pro mě naprosto překvapivě má z poslední doby nejvíc společného s dalším metamoderním filmem Annette nebo podzimní sezónou brněnského HaDivadla. Ale o tom podrobněji až jindy. (23.12.2021)