První člověk

"Proč letíte na Měsíc, když je tolik problémů tady na Zemi?" Protože - no, myslím, že právě tuhle odpověď jsem ve filmu postrádal, zprostředkování nadšení, s jakým se lidstvo vrhlo do kosmu. Z toho tu zbyly nanejvýš útržky závodu se SSSR. Ano, byla tam věta o nutném posunu hranic a vědění, ale znělo mi to tak "aby se neřeklo". Film je mnohem víc komorním dramatem jedné rodiny než zobrazením cesty od prvního Shepardova skoku po balistické dráze do vesmíru na Mercury až po Apollo. A to komorním dramatem složeným z několika epizod, které málokdy opustí Armstronga a jeho ženu. Je to v tomhle případě škoda, protože se naprosté minimum dozvídáme o vývoji či o ostatních postavách. Např. o Buzzi Aldrinovi nám film ve dvou štěcích naznačí nanejvýš to, že je to chlápek s namaštěným egem, o Collinsovi se nedozvíme už skoro vůbec nic. Posádka tak nepůsobí jako tým, ale jako náhodně sebraná trojka lidí, co byli zrovna k mání. Nějaká společná příprava? Vzájemné vztahy? Střety charakterů? Prakticky nic. Správní hoši mi proto sedli mnohem víc. Co třeba herci? Gosling už mi svým "umím jen tenhle výraz" pohledem leze na nervy a královna Claire taky hraje skoro to samé co v The Crown, tj. sedí a č-kouká. Tím absolutně neříkám, že se na Prvního muže (ano, man, mankind...) kouká špatně. Ale takřka všechno, co se mi tu líbí, zajišťuje precizní technická stránka. Např. let Gemini (vč. nádherného vizuálně hudebního odkazu na 2001 i se Straussem) a Apolla jsou lahůdkové scény, o přistání na Měsíci nemluvě. Adrenalin krásně navodí i úvodní příhoda na X-15. Pochvalu zaslouží i režie, po téhle stránce nemám nač si stěžovat. Jsem hodně na vahách mezi třemi a čtyřmi. A musím říct, že mírné zklamání mě nakonec vede k nižšímu hodnocení, podobně jako třeba loni u Saljutu-7. Čekal jsem zkrátka trochu obšírnější pohled na věc. (19.10.2018)

First Man se tváří jako objektivní životopisné drama, avšak de facto se jedná o propagandu nejhrubšího zrna, které by uznale zatleskal i říšský ministr Goebbels. Samotný úvod snímku, kdy je nám Armstrong představován spíše v roli otce, jenž se vyrovnává se smrtí své malé dcery, ještě vykazuje známky určité historické akurátnosti, ale postupem času začíná prostředků propagandy povážlivě přibývat - od zmanipulovaných skutečností, přes polopravdy až k absurdnímu přechodu do alternativní reality, ve které Neil Armstrong vyměnil kulisu nevadské pouště za opravdovou měsíční krajinu. Kritického myšlení prostí ovčané, kteří poslušně věří v demokraturou určené "pravdy", však budou u snímku nepochybně hýkat blahem. Scéně přistání na Měsíci totiž nelze upřít prvek emotivnosti, a dokonce si troufám říci, že její zpracování předčí i Kubrickovu verzi z roku 1969. Třebaže byl Stanley perfekcionistou par excellence, ve fyzice poněkud zaostával. Jeho dnes již legendární americká vlajka nerušeně povlávající v lunárním vakuu dokáže vykouzlit úsměv i po 50 letech. Režisér Chazelle se onoho fyzikálního nesmyslu vyvaroval, což poukazuje na jeho svědomitou přípravu a především snahu o vytvoření matrixu bez chyb. Rád bych filmu First Man udělil lepší hodnocení, jelikož technické stránce toho nelze příliš vytknout, avšak mé svědomí je zásadně proti, a tudíž si tato manipulativní oslava největšího spiknutí lidských dějin odnáší zasloužený odpad. (05.10.2018)

Na první pohled odysea na hraně dokudramatu, strohá, přímá a drtivá, kdy upřímně nechápu, že na režijní stoličce sedí právě ten Chazelle, který se o dva roky dříve čarokrásně zasnil a sršel romantickými nápady v La La Landu. Ve vypravěčsky prvním plánu jde ale o čistý průřez chlapskou bolavou duší, nejdřív jen tak toulavý, pak citelný a nakonec nevratný - a to je v tiché měsíční krajině taková síla, že strká do kapsy i formálně dokonalé letecké pasáže. Goslingův neokoukatelný pohled do prázdna už dlouho nepasoval takhle absolutně. (30.10.2018)

Tak si říkám, jestli se to nemělo spíš jmenovat "Last Man (Standing)". Myslím, že panu Chazellemu sluší tenhle chladný formalistický přístup mnohem víc než příšerná afektovanost jeho dvou prvních filmů. Sice si nejsem jistá, kolik substance se mu podařilo vložit do dlouhých záběrů na mlčícího Ryana Goslinga (jakkoliv je oceňuji, protože dlouhé mlčící záběry, ou jé) a jestli náhodou jenom nevyrobil neživotnou a prvoplánovitou ilustraci všeobecně známého příběhu, ale i kdyby ano, tak to alespoň udělal bez sentimentálního patriotismu a s notnou dávkou vyžívání se v "nepohledných" detailech, za což mu pořád z mé strany patří dík. Hudba mi připadala taková nedostačující/tuctová, podvědomě jsem si k těm klíčovým scénám v hlavě přehrávala Docking z Interstellaru zkombinované s tím, jak hraje Davy Jones na varhany v Pirátech z Karibiku, asi mi to toho Zimmera trochu připomínalo. Představovala bych si něco sofistikovanějšího/podvratnějšího/dechberoucnějšího než to, co předložil Justin Hurwitz. (Příklad mojí oblíbené vesmírné hudby je John Murphy pro Sunshine, který jsem přesně před rokem viděla v brněnské hvězdárně, ach. Ale zpátky k Prvnímu člověku.) Zajímalo by mě, jestli třeba časem film nezíská nějakou společensko-politicko-člověčenskou hodnotu, protože z pohledu Evropana mi například přijde extrémně směšné, že v Americe film u diváků a u kritiky prý ostrouhal víceméně jenom/hlavně proto, že v něm není přímo scéna, jak astronauti vztyčují vlajku na Měsíci. "Jen hlupák se dívá na prst, který ukazuje k nebesům." (14.02.2019)

Neil Armstrong wikipedia page: The Movie feat. lyrika míchaná s patosem, autista Gosling s nulovou chemií vůči Foyovce a Chazellovo typické vykrádání vašich oblíbených filmů za posledních 40 let. Posledních 30 minut už jsem Apollo tlačil k měsíci vlastní silou mysli, jen abych neslyšel Hurwitze brnkat další mix temp music Interstellaru s nádechem La La Landu. (05.10.2018)