Parazit

Exotičtější alternativa filmů Davida Finchera. Promyšlené, rafinované, precizně zrežírované i odvyprávěné. Nejzajímavější a nejvrstevnatější podání střetu dvou odlišných sociálních vrstev za hodně dlouhou dobu, škoda toho, že první polovina je plná nepředvídatelných hříček a momentů, zatímco druhá už má klasické šablonovité rámování a zbytečně pesimitické profilování hlavních postav tak, aby to našlo své misto u diváků, kteří se budou radovat ze sofistikované, ale stále ještě dostatečně konvenční a stravitelné artovky. (11.07.2021)

Kultovní tuzemská hláška "Nezlobte se, že vás zase obtěžuji, ale zapomněla jsem se zeptat, jestli máte sklep. Máte sklep? A mohla bych ho vidět?" rozpracovaná do podoby celovečerní (zdaleka nejen) thilleroidně-černohumorné třídní satiry, kde nikdy nevíte, na čem zrovna jako divák jste. Což mohlo lehce skončit jako trapný mišmaš (a i to se již v minulosti Bong Joon-hoovi přihodilo), ale vznikl z toho jízlivý majstrštyk, který navrací dech v poslední době poněkud uvadající jihokorejské vlně. Co navrací... Toto není prostá resuscitace, ale plnohodnotný comeback; a to rovnou ve více ohledech. (29.09.2019)

(spoilery) Parazit odstaví od cecku parazita parazitujícího na parazitu parazitujícím na parazitech. Je to dobro. Vtipné, ostré, snadno přístupné a srozumitelné dobro. Taky je to cibule. Krásně vrstevnatá cibule. Kéž by byl všechen pop takový. __ Každý jeden člen každé z rodin je vlastně dost nadaný. Ale ten smrad nesmyješ. Smrad v hlavě, na kůži, v peněžence. ___ Tam, kde se nový Joker bere smrtelně vážně a přesto tlak systému v jeho podání působí spíše jako schematická berlička pro vývoj scénáře, v sebeironickém Parazitovi tentýž motiv dokáže vzbudit pocit příjemný rezignace, kdy z toho kruhu prostě nevystoupíš a sám se hezky pečlivě střelíš do zátylku. ___ Užil jsem si všechno. (13.11.2019)

Mohl bych se podepsat pod to, co napsal POMO. Džun-ho Pon opět ukázal, že překvapit nepřipraveného diváka může být nejsladší filmařské zadostiučinění a rádoby nejsnazší cesta ke kultovnímu statusu. Já už jsem ale po vlně nadšených reakcí připraven byl, a byť mě ironicky podvratné vyprávění hodně bralo a vývoj v druhé polovině mé připravené já potěšil, závěr to se snahou šokovat a zaklapnout nepředvídatelně rozvržené motivy do myšlenkově objemné skládačky přepískl a nechal mě trochu zklamaného. Přesto ale hlásím vskutku netradiční divácký zážitek na pomezí více známých žánrů, jejichž vzorce si okázalý a precizní filmař ohýbá ve svůj prospěch a v mnoha scénách suverénně dostává diváka přesně tam, kde ho mít chce. Samotného mě mrzí, že jsem se mu ve finále vyprostil.. 85% (24.12.2019)

Stále ve mě dýchá film Pečeť vraha a věděl jsem, co přijde... tady je zlatá palma z Cannes zcela zasloužená. Joon-ho Bong tvoří dokonalou mozaiku zvratů, humoru a krásných záběrů (mezi nejlepší považuji slow-motion záběr s kýblem vody a v podtónu klavíru, který rezonuje dalších deset minut do další sekvence). A taky závěr, který nelze prozradit. [AFF 2019] (21.06.2019)