X-Men: Dark Phoenix

Půjdu rovnou k věci. Příběh jako takový má sice několik zajímavě natočených scén, které se povedlo s vysokou mírou efektivity přenést na plátno, ale bohužel jich není moc. Ke všemu jste naprostou většinu z nich mohli vidět v trailerech. Jde o scénu s vlakem a úvod ve vesmíru. Tomu předchází již známá scéna z ukázek. Představitelka Jean je sympatická a dá se říct, že má daná situace mírný emocionální dopad. Malá rusovláska sice v některých scénách přednáší věty, které by sedmileté dítě nikdy neřeklo, ale jinak vše oplývá zajímavou atmosférou. Navíc se dočkáme i pěkné přednášky o tom, jak nakládat s darem mutantství. Hned na to celý úvod vyvrcholí v heroicky skvěle pojatou scénu ve vesmíru, kdy konečně přicházejí X-Meni. Není sice tak opojná jako „Avengers Assemble“, ale působí na diváka správným elektrizujícím dojmem. Můžete sice zaregistrovat menší logické lapsy, ale jinak si není na co stěžovat. Když se však vracíme na Zemi, začínají přicházet první problémy. Scénář totiž stojí na chatrných dialozích, u kterých máte pocit, že vypadly z nějaké tuctové telenovely. Největší hvězda James McAvoy má po většinu filmu na tváři úsměv uličníka, který se brání nařčení, že to okno vybil on. Není zrovna v pohodě, když má takový výraz v okamžicích, kdy umírají jeho blízcí. K tomu všemu je tady hlavní postava. Sophie Turner tady Jean přehrává, nebo má problém zahrát to, co se po ní chce. V kombinaci s tím, že je na první pohled trochu nesympatická se tak dočkáváme neskutečných výrazových kreací. Zachraňuje to aspoň duo Hoult a Fassbender, kteří působí věrohodně a přirozeně. U Magneta je největším problémem to, že v průběhu celé série létá jako hadrový panák ode zdi ke zdi mezi kladnou a zápornou stranu. Prostě tak, jak se to scénáristům zrovna hodí. Navíc jsme se nedočkali žádného vývoje mezi ním a Quicksilverem, který měl v tomto filmu vygradovat. Ač Peter opět nezklamal, jeho postava dostala minimální prostor na to, aby se nějak projevila. Záporná strana, o které jsme se z trailerů prakticky nic nedozvěděli vychází ze Skrullů. Stejně jako myšlenka filmu nemá špetku charismatu a je tady jen tak do počtu. Dozvíme se o ní jen takové minimum informací, které potřebujeme k tomu, abychom pochopili, že se jedná o „šiřitele zkázy“. Největším pozitivem je proto hudba Hanse Zimmera, která vytváří aspoň nějakou atmosféru, která zbytku filmu naprosto schází. V kině jsem se navíc nudil, a tak se asi nebudete divit, že jsem zklamaný... (06.06.2019)

Spolky hysterických buzerantů a překorektnělá senzacechtivá média, pohoněné tolik moderním globálním padnikomupadni honem na čarodějnice #Gossiptoo, bez jakýchkoliv relevantních důkazů a jen na základě ziskuchtivého blábolení pár portorikánských pozornostních kurev, které dle vlastních tvrzení měly problémy se zavřením huby, a tak „proti své vůli vykonávaly orální sex“, odstřelily Brájena z pozice jednoho z nejtalentovanějších současných homorežisérů a nechaly mu procviknout snad i permici do solárka. Čímž poslaly směr prdel, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „směr Assvendžrs“ také jedinou dívatelnou seriózní homixovou sérii na světě. To tam je Zpěvákovo inventivní a logicky precizní vedení, ten tam jeho smysl pro dramatizaci a detail, Šimon se toho zhostil s neumětelstvím instalatéra, co se snaží zapojovat elektřinu, a i jako scénárista měl opět slabší chvilku Fantastické sračky na Lovu upírů. Výsledkem je plytká kolovrátková tupost ala Endgej, osazená navíc třemi nejprkennějšími, nejslizštějšími a nejvíc iritujícími neherečkami současnosti. Lórencka se svým unifikovaně zpruzeným výrazem štiplavě zapařené kundy v každé roli to měla naštěstí za pár, nicméně čumět skoro dvě hodiny do dětskou obrnou permanentně strnulého arogantního šklebu odpudivé Soustružníkovic Sofinky, netoužíte po ničem jiném, než se jí projít po xichtě v kanadách. A pak je tu ještě ta kreatura z nejodpornějších, navíc jako albín snad nejděsivější prkenná štěrbina zachycená na celuloid, peklotyčně hnusná královna obludnosti, kterou radši ani nebudu jmenovat, protože mi po tom traumatu dosud nesestoupily hrůzou zalezlé koule z břicha, na televizoru se mi znechucením sebevražedně vypálila polovina led diod, strachy oněměl levý reprák, pravý začal panicky koktat a upřímně bych z estetických důvodů mnohem raději sledoval třeba pitvu nafouklé, nahnilé a krysami ohryzané mrtvoly ženského pohlaví, kterou po měsíci vytáhli z kanalizační jímky. Brrrr. Takže chci zpátky pořádné KSmeny, a tedy Brájena. A hned! I kdyby na tom šprochu nějaké zblo pravdy bylo, nikomu to nezavdává důvod kurvit mi mé oblíbené filmy. Mnohem nezletilejší mininistranty dneska v poho píchá kdejaký flanďák, hnutí #GodToo to jednoznačně schvaluje jako bohulibé rozptýlení a kluci klidně kážou vodu dál! (03.09.2019)

Z Jean Grey se stala Dark Phoenix a ostatní X-Meni ji po dobrém nezkrotí. Mají ale proti své bývalé parťačce vůbec šanci? A co když o její nové síly stojí ještě někdo mnohem nebezpečnější? Noví X-Meni se vrací ke svým kořenům a víc než na akci se pokoušejí spoléhat na zajímavé postavy a vývoj jejich charakterů. Daří se to tak napůl, bohužel překvapivě solidně režírujícímu Simonu Kinbergovi podráží nohy mnohdy ne moc dobří herci a přespříliš uspěchaný příběh. Pár silných emotivních momentů tu ale také je a finále ve vlaku patří mezi vůbec nejlepší akce, jaké jsme kdy v X-Menech viděli. Čekal jsem to o dost horší. (06.06.2019)

Problém filmu X-Men: Dark Phoenix je v tom, že niektorí postarší z nás, ktorí boli v rokoch 2000 a 2002 na výbornej jednotke a (ešte lepšej) dvojke, sa od X-série naučili očakávať veľké veci. A to dokonca paradoxne aj po tom, čo ju úspešne sprasili sequely, spin-offy, rip-offy a prequely. Dark Phoenix nie je žiadny fenomenálny zázrak, každopádne po Apokalypse ide o značné zlepšenie (hlavne vďaka množstvu originálne vymyslenej akcie). A bolo to prvý raz, čo sa mi v úlohe Magneta páčil Fassbender. (16.09.2019)

Rozhodně nejde o žádný průser. Film funguje trošku méně uceleně než třeba Apocalypse, ale za to zde máte relativně dobré dialogy mezi postavami. Fajn akční scény, kde se konečně na plno ukáží schopnosti postav. A výrazný soundtrack. Kamera je kolísavá od nepřehledných až po opulentní scény, ale nevadí tady pořádně nic. Vlastně jediná věc co mi vadí je celková neucelenost a taky to že nedostaneme odpovědi na všechno co bychom chtěli vědět.  Mám z toho hodně podobný pocit jako z Apocalypse a kvalitativně šli x-meni od budoucí minulosti docela dolů i tak je to ale fajn podívaná a dobrý konec pro sérii. (12.06.2019)