Korunní princ

Po pár letech konečně vánoční premiérová pohádka, za kterou mi nebylo na první pohled stydno. Příběh docela originální, přiměřeně vtipný, decentně moderní ve chvílích, kdy se to hodilo (turnaj). A většina negativních hodnocen zde na CSFD se objevila po prvních deseti minutách, takže prostě jen standardní dávka blbců. (24.12.2015)

Příjemné překvapení. V úhoru současných televizních i celovečerních pohádkových příběhů zastává Korunní princ tu přijatelnější formu, částečně také proto, že se dokázal vymanit ze zavedeného líbivého stereotypu (což je vzhledem k výběru režiséra přinejmenším podivuhodné). Příběh má spád, myšlenku a je na něm znát jistá scénáristická propracovanost, přestože leccos by se dalo ještě vylepšit. Jak už se ve svém obšírném pojednání zmínil kolega Adam Bernau, za nejslabší považuji překvapivě oba královské páry, které se stávají pouhou kulisou, přičemž jejich rozhodující slovo má nemalý význam. Tradičním nešvarem moderních pohádek je potom jejich záliba v rytířských turnajích, většinou stylizovaných do velkorysé akční podívané, ale v případě Karla Janáka je to přece jen posun k lepšímu (viz. jeho předchozí tvorba). Celkově nelze proti Korunnímu princi nic zásadního namítat, atmosféra je přímo pohádková, elixír zapomění bych ocenil jako jednu z nejzdařilejších ingrediencí současných českých pohádek a herci hrají své postavy s neskrývaným potěšením a elánem. Příjemně překvapili jak mladí, tedy Děrgel, Hádek i Josefíková, tak herci starší generace, především vynikající Kříž a Abrhám. Ten v roli půvabného čaroděje, tedy mimo svůj klasický záběr, naznačuje, že by mohl být vítanou posilou i lehčích žánrů. Po letech prachbídného strádání a nepřekonatelného odporu se konečně objevil záblesk něčeho lepšího, vtipnějšího a stylovějšího. Na obyčejnou televizní pohádku málem zázrak. (27.12.2015)

Abych nezapomněl okomentovat štědrovečerní pohádku: hmm, co jsem to vlastně chtěl? Ach, ta paměť, ta paměť, to víte už mám své roky, letos mně bude čtyřiadvacet... pokud si pamatuju... heč! Á, už vím, Kryštof Hádek a Pavel Kříž! Po delší době to vyšlo, stvořili nezapomenutelné záporáky! Což však nemohu říci o představiteli titulního hrdiny, Patriku Děrgelovi, on a jeho princ se mně hned po změně kanálu vykouřili, ano, z hlavy. Celkem vzato, měl jsem tu čest s bohužel opomenutíhodnou pohádkou. Repete nehrozí. 55% (02.01.2016)

Jé, jak já se nasmála. Pavel Kříž jako polodementní zámečník Pakosta s vyfoukanou patkou ve službách prince Karla mě dostával do mých artrotických kolen. Všechno bylo tak vtipné a svěží až neuvěřitelné v dnešní době víceméně trapných Troškovin. Skoro bych řekla takový jako cimrmanovský humor, kde každičký detail - slovo, posunky nebo situace jednoho fakt bavily. Neokoukané tváře, docela pěkná princezna, ale co je důležité ... oni všichni uměli hrát. Na tom má samozřejmě svou zásluhu vynikající režie. Příjemný hudební doprovod se středověkým tématem trůnil na tomto pohádkovém skvostu už jen jako třešinka na dortu. Pravda, nemohla jsem si nevšimnout jisté podobnosti čaroděje Kruciata s Gandalfem, takže je jasné, odkud čerpalo scénáristické pero. Ale co ... tahle pohádka je prostě pecka a stojí zato ji vidět. (26.12.2015)

Průměrná ale rozhodně ne špatná štědrovečerní podívaná, která je podle mě oproti loňské Princezně a písaři i určitý posun vzhůru. Mnohem vtipnější, což oceňuji, ale občas to bylo přece jen až moc "ůlet". Sympatické obsazení tu hodně pomáhá a příběh je taky dobrý, mohlo to možná být kratší. A ani triky (hlavně drak) nevyšli tak špatně, jak bych se bál. (24.12.2015)