Vyšší princip

Děvenko, co jí to povídáte, teď v rozhlase říkali, že Vlastík byl... Ticho, křik, střelba. Film o třech mušketýrech, kteří dostáli svému předobrazu, alespoň tím, že zůstali pospolu. Pro mě je Vyšší princip, ani ne tak výpovědí o debilním režimu, jako spíš zpovědí a hlavně vyrovnáváním se se ztrátou blízkých lidí, přátel, dětí. Ta doba byla hodně temná, psychika byla na bodu mrazu a Krejčík jí natočil s přehledem, do detailu skvěle. Herci jsou perfektní a nebudu nalhávat sám sobě, že jsem v jednu chvíli nebrečel a nechtěl vetovat německý jazyk. Pokud budu mít pravomoc někoho z herců vytáhnout, tak Ivana Mistríka, který Vlastíka zahrál nádherně. Byl až do poslední chvíle statečnej a když jsem si vzpomněl na scénu, kdy mu jeho matka říká, že chce aby šel na práva, aby měl velkou budoucnost a hezký život, bylo mi v tu chvíli, milí čtenáři, hodně smutno. Šílenství! " Tak tyhle rakve vyráběl můj táta...." (20.02.2009)

Konfrontace prvorepublikového humanismu a jednoho z nejvýraznějších, občas kontroverzně vnímaných a přijímaných činů našeho odboje za druhé světové války vyniká pečlivým prokreslením atmosféry malého českého města i doby tzv. druhé heydrichiády. Současně startovní film celé nové herecké generace (Mistrík, Kodet ad.). Způsob, jakým se režisér Krejčík dokázal vyrovnat s Drdovou předlohou a současně v patosu zachovat potřebnou věcnost a konkrétnost, je obdivuhodný. Ani se nechce věřit, že autorem scénáře i literární předlohy je předseda Svazu spisovatelů z padesátých let, ještě předtím výrazný talent české iteratury i filmu (MĚSTEČKO NA DLANI). Silným místem filmu je i čapkovský intelektuál, středoškolský profesor v strhujícím podání Františka Smolíka, pro nějž to byla určitě ne-li nejlepší, určitě jedna z jeho vrcholných filmových kreací. Je zřejmé, že s černobíkým viděním bez ohledu na jeho založení a proklamace nelze vystačit. Doba vzniku by totiž dílo takového dosahu měla a priori vyloučit. Opak je pravdou. (26.08.2007)

„Musíme prozkoumat jejich aktovky.“ Všichni v té těžké době táhli za jeden provaz, jen ruce od sazí prozradí zrádce a hloupou mstu, která neskončí jinak, než tragicky. Karikatura novinové fotografie zastřeleného říšského protektora rozdmýchá události, které pokračují návštěvou gymnázia dvěma muži v kožených kabátech a popravou tří mladých studentů těšně před maturitou. Strhující, lehce tezovité drama dodnes patří k tomu nejlepšímu, co u nás kdy vzniklo, to je bez debat!! Děkovat může především scénáři a hereckým výkonům (Lukavský, Krejča, Smolík nebo Hrušínský). Z těch nezapomenutelných okamžiků bych vypíchl ten, ve kterém Radovan Lukavský dohlíží na průběh maturit.. (19.12.2012)

Československé Paths of glory dopadli podobne, ako tie Kubrickove. Ale pochybujem, že ich scenár ten československý nejako ovplyvnil. Krejčírovi sa podarilo vo svojom filme predstaviť nacistickú okupáciu ako peklo, a to bez rozbombardovaných exteriérov mestských ulíc. Skoro tento film pôsobí ako dystopické sci-fi z budúcnosti typu 1984, bohužiaľ iba reálne zobrazil našu realitu. Z technického hľadiska (ktoré tu nie je až také dôležité, že, ide predsa o posolstvo) sa dá skritizovať dĺžka, občas sa film predsa len trochu tiahne. Emócie mu ale nechýbajú. No a na záver iba toľko, že podobné veci v menšom rozsahu sa diali aj v komunizme, lenže my o tomto období točíme radšej komédie. Ale to je zase iba moje, neviem už koľké, hádzanie hrachu o stenu. (27.09.2012)

Dokonalé vykreslení mrazivé atmosféry v nacistické okupaci, přesněji po atentátu na Heidricha. Doba, ve které každé slovo mohlo znamenat smrt. Pro mně v zásadě skličující a velmi dojemné drama o osudu tří studentů a jejich blízkých. Patrně jedno z nejlepších ztvárnění, kde se pocit zmaru a beznaděje naprosto bez varování přenese na diváka. Pro některé lidi povinný snímek.. 100% (23.11.2009)