Úsměvy smutných mužů

Nevěděl jsem, co od tohoto mohu očekávat, ale výsledek velmi milé překvapil. Ačkoliv to mnohdy na pohled příjemné není, čímž film zapůsobil tak jak měl. Je to pomalý, nikam nespěchající film, jenž řekne co má a velmi dobře poučí a hlavně s délkou úměrnou tématu. Podobenství k filmům typu Přelet nad kukaččím hnízdem či Rocky pobavilo. Ale obavlášť se mi líbilo odreagování typu běhání. Alkohol je zlo a je lehké do toho zapadnout, ovšem tohle myslím odrazuje velmi dobře. Velmi dobře zvolená hudba a hlavně většinou velmi zajímavě sestavené záběry. Herecky výborné. Švehlík nezklamal a Dušek už vůbec ne. Byl jsem velmi příjemně překvapen. Dokonalé to nebylo, na to to bylo chvílemi trochu moc nejasné (jakoby o ničem, kdy režisér nevěděl co chce vlastně), ale rozhodně by jeho promítání ve školách špatné nebylo.....75%. (02.08.2018)

Téma je to zajímavé a film sám o sobě je důležitý. Aby ti, kterých se problém týká, viděli, o čem to pití vlastně je. Ale jinak se mi příběh jevil roztrhaný a chvílemi i o ničem. Jen přeskakování z jednoho děje na druhý, bez vzájemné souvislosti. Proto hodnotím jako průměr, a to jsem ještě přidala. Kdysi jsme uměli točit několikanásobně lepší filmy s tématikou alkoholismu. (25.02.2019)

V ČR má snímek o alkoholismu svoje zastoupení díky zdařilé dvojici televizních filmů s Vladimírem Menšíkem Ikarův pád/Tažní ptáci. Jak jsem se dočetl, tady jde především o osobní příběh spoluautora scénáře i knižní předlohy Jozefa Formánka. Obdivuji, že se někdo dokáže takto závislosti zbavit, a ještě se z toho vypsat. Bez problémů věřím, že mu sledování filmu na premiéře nemuselo dělat dobře, a musel to pro něj být neskutečný zážitek. Leč pro běžného diváka film možná až moc zavání zjevnou knižní předlohou (hlavně v častém podkresu vypravěče) a útržkovitým vyprávěním. Ovšem   i přesto, se nakonec podaří filmu dodat nějakou dramatičnost, a alespoň je pořádně svižný. Ale konec je rychlý  možná až moc.  Fakt jsem čekal ještě nějakých patnáct minut navrch, což nakonec rozhodlo v mém váhavém   hodnocení. Ale líbilo se mi vyobrazení alkoholické léčebny se všemi těmi svéráznými figurkami odvykačů, jimž vévodil Jaroslav Dušek, který si tímto po 7 letech zahrál v kinofilmu, už tak trochu sám sebe, jako jakéhosi domnělého velitele hvězdné flotily. Na obranu zpackaného konce musím podotknout že , na Duška přecházejícho bránu, a výtlem z této scény (nic ve zlém) zase jen tak nezapomenu. Ale tak, když se velitel vrátí na svou flotilu  je všechno v pořádku, stejně jako když se na mě nedávno usmál anděl, dal mi adventní kalendář a venku sněžilo. Ale já bych stejně nejradši chtěl umět měnit, každou legraci v rotaci. (13.12.2021)

Vysoké hodnocení je dáno diskurzem kvalit současné čs tvorby. Jinak ale mírné zklamání, protože film je dost povrchní, kromě dvou delírek moc neukáže (flashbacky jsou ale dobré) a Josefovi se prostě pod kůži nedostaneme. Já jsem prostě Švehlíkovi toho zpiťana nevěřil, a to mám za sebou sérii vzpomínek skutečného vyléčeného alkoholika. (12.12.2018)

Klasika. Manželka toho má dost a dá „jasné“ ultimátum. Alkohol nad ním totiž zřejmě zvítězil. Podstupuje tak inteligentní spisovatel Josef léčbu kvůli své ženě a dětem, nebo kvůli sobě? Dokáže přiznat porážku? To jsou asi hlavní otázky, na které se snaží najít odpověď snímek Dana Svátka, který rozebírá následky způsobené extrémním pitím. Záchvěvy originality ve formě by tu byly, herci jsou navíc velmi schopní. David Švehlík má slušné charisma, škoda, že skvělí herci Dušek, Plesl nebo Malý nemají tolik prostoru, kolik by si jejich postavy zasloužily. Navíc škoda, že se mezi jednotlivými liniemi tolik přeskakuje. Nosnější příběh by bodl. Recidivující onemocnění, které je v Česku dost často bagatelizované, je vykreslené solidně, tvůrci mohli klidně místy ještě přitlačit. (02.06.2019)