Idiot

Prepis a prenos legendárneho románu do japonského prostredia a inej doby je menej bolestný, ako by sa čakalo. On je takmer bezbolestný, ostrov Hokkaido je rovnako uzimeným miestom, ako Petrohrad a tradičné japonské expresívne herectvo skvele dokumentuje prežívanie postáv. V tých môže mať veľa divákov pomerne zmätok, najlepšie je sa sústrediť na ústrednú štvoricu. Kurosawa sa zameriava na vykreslenie nálad postáv prostredníctvom prostredia, zasnežené exteriéri sú vystriedané v istých momentoch klaustrofobickými tmavými interiérmi. Neviem, ako by vyzerala pôvodná verzia, nezostrihaná štúdiom, ale stráviť takmer tri hodiny s touto adaptáciou nemusí byť pre každého splniteľná úloha. Film pôsobí v prvej časti veľmi ucelene, v tej druhej už menej, to je ale dané samozrejme predlohou a skokom v čase. (04.10.2014)

Prave jsem docetl literarni predlohu a bylo jasne, ze tak extenzivni veledilo klasicke ruske literatury musi byt velmi komplikovane transformovat do filmove podoby. Nejde ani tak o nejakou chytlavou pribehovou linku, kterou by bylo mozne sledovat, jako spis o zobrazeni ruske spolecnosti dane doby a zrucne propletenou sbirku pribehu, snu a nazoru autora skrze skutecne do podrobna vykreslenou psychologii charakteru. Uz to, ze cely film je japonskou variaci pusobi zvlastne, ale ma to sve kouzlo a je to i svym zpusobem funkcni, jen v jinych rovinach. Cernobily vizual je super a nektere sceny jsou i pres svou japonskou odlisnost velmi verne predloze. Bohuzel je znat, ze se zde radikalne sekalo. Kurosawa natocil 265min verzi a studio mu ji oseklo o celych 100 minut, je to tedy mnohdy znacne zkratkovite a spousta zasadnich veci je vynechana uplne. Verim tomu, ze puvodni verze by byla excelentni, protoze material, ktery zustal je velmi dobry a 4 hlavni herci jsou skutecne vyborni. Melo to na me velmi odlisny efekt v porovnani s knihou. Film se zameruje na romantickou linku a je temnejsi. Kniha je vic o celkove filozofii a silene psychologii nekterych postav. 6/10 (02.11.2014)

Zasnežené Hókkaidó má niečo do seba. Ten chlad v ktorom sa tento emočný epos odohráva je skvelým kontrastom voči postavám a ich pocitom. Adaptovať Dostojevského nie je asi ľahká úloha. A už tobôž nie keď zmeníme lokácie, mená a prostredie ( hoci si viem predstaviť ten ruský chlad v každom jednom zábere). Kurosawa je ale emočný režisér. Jeho postavy dýchajú a konajú, ako keby boli vystrihnuté zo skutočnosti. Občas je tu mierne prehrávanie a melodramatickosť, ale vo výsledku to nevadí. Takmer tri hodiny sa nám totiž rozkrýva príbeh o láske a túžbe, nenávisti a spoločenskej odmietavosti a každá z postáv tam vlastne hľadá len pochopenie a nehu. Čo je znova skvelý kontrast so snehom a mrazom. Nejedná sa o najlepšieho Kurosawu. Ale neviem si veľmi predstaviť tvorcu, ktorý by tak ťažkú a komplexnú látku dokázal adaptovať tak ľahko a s takým citom pre detail, ako je tomu v prípade Akiru. (10.08.2023)

Pokud se literární Evropa rozpíná mezi Shakespearem a Dostojevským, pak Kurosawa má zmapované oba "póly", východní i západní. U Shakespeara to tolik nepřekvapuje, jeho příběhy (dramata) nejsou až tak odlišné od samurajských příběhů, v jejichž zobrazování je Kurosawa mistr (viz opus magnum "Rašomón"). Pro adaptaci Idiota použil ale Kurosawa odlišné výrazové prostředky, aby jimi dosáhl téhož účinku a vjemu jako Dostojovskij svým literárním dílem; jeho empatie je skutečně výjimečná. Na závěr parafráze z pop music: "Chcete vidět Nastasju Filippovnu? Tedy vizte, to je ona!" (Jim Morrison, Strange Days). (16.03.2014)

Poválečné Japonsko v zápaďáckém střihu a do toho klasický ruský román. Když jsem v devatenácti Dostojevského Idiota četl, moc se mi to líbilo, ale nikde jsem tam nemohl najít onu "genialitu". Nyní, při sledování Kurosawovy adaptace, mám velmi podobné pocity, jen o něco blíž k pochopení. Pan Kameda je prostě idiot. Postavy Kurosawova filmu a jejich ztvárnění jsou naprosto skvělé, chybělo mi ovšem nějaké jejich duševní pozadí (obzvlášť citelně u Mifuneho postavy). Kameda (Miškin) je ztvárněn sice skvěle, koncipován však trochu nešťastně: historkou o zešílení z popravy (ač samo o sobě dobře dostojevské), při předpokladu, že pan Kameda je prostě takový, to Kurosawa překombinoval. Dostojevského Miškin je, pokud si vzpomínám, prostě těžký epileptik, občas se vynořující z mozkové temnoty. Kamedova povaha - je takovým "odjakživa" nebo až od popravy? Tedy: Je to jeho přirozenost nebo jakýsi pokus? To se neví a je to škoda. Pan Kameda má sice svou dokonalou dobrotou narážet na nepochopení a posměch, ale celou dobu ho tam všichni obdivují. (Ovšem tak, jakoby byl svatým z obrázku a ne živým člověkem.) Pokud jde o řemeslné komponenty, autor opět nezklamal. Na druhou stranu je to první mistrův film, který jsem nedal na jeden zátah a u nějž jsem se chvílemi trochu nudil. V druhé části se to stále zlepšovalo, ale zase tou závěrečnou vraždou to celé pohřbil (z četby už si to nepamatuji, ale myslím, že Dostojevskij to tam nemá). Místy to na mě působilo dojmem sentimentálnosti našich "filmů pro pamětníky". Dávám čtyři hvězdičky, což je na Kurosawu zatraceně málo. (26.06.2011)