Obsahy(1)
Mladý lékař Kyoji Fujisaki se během války nakazí syfilidou od operovaného pacienta. Po válce se vrací zpět ke své snoubence, ale záhy ji bez vysvětlení opouští. Jeho zdravotní sestra Rui se naneštěstí dozvídá celou pravdu. Když se Fujisaki setkává s mužem, který ho ve válce infikoval, vyvíjí na něj tlak, aby nesl odpovědnost sám za sebe a za svou ženu, která očekává dítě...
Mlčenlivý souboj svým tématem spadá do řady japonských snímků, které se pomocí alegorie vyrovnávají s válečným traumatem. Je také třetí kolaborací dnes již bájné dvojice Mifune-Kurosawa: legendárního herce a neméně slavného režiséra, který hluboce ovlivnil vývoj světové kinematografie a stal se jedním z otců "autorského filmu". (Lavran)
(více)Recenze (16)
Své chyby to má. Postavy nejsou moc představené, je to zbytečně rozvleklé a chytré a zajímavé dialogy se tu bohužel střídají s těmi, co vyznívají nerealisticky a někdy i naivně. Ale i tak se jedná o povedené drama, které je naprosto skvěle natočené a zahrané a i přes jistou rozvleklost mě ten příběh zaujal, navíc i dokáže působit do jisté míry silně. Kurosawa má sice lepší díla (i mezi normálními dramaty, která mám teda radši než jeho samurajské filmy), ale i Mlčenlivý souboj se mi celkem líbil a má pro mě víc kladů než záporů. Slabé 4* ()
První Kurosawův nesamurajský snímek, který jsem viděl a dost mě to nadchlo, takže se musím bezpodmínečně podívat i na jeho ostatní snímky, které se odehrávají ve 20. století. Příběh je sice jednoduchý nicméně hodně silný a svým způsobem strhující a rozhodně ve mě zanechal hluboký dojem. Tempo je sice pomalé ale nemůžu říct že bych se jenom chvilinku nudil. Prostě parádní film. ()
Mlčenlivý souboj bych sice neřadil mezi těch nemálo mistrových opravdu velkých děl, na druhou stranu však nese již spoustu znaků jeho režisérského rukopisu. Je zřejmé, že film vznikal za minima finančních prostředků, defakto se celý příběh odehrává v několika málo prostorách, to však Kurosawovi nepřekáží předvést velké drama o vnitřním dobrovolném utrpení člověka, bojujícího se zákeřnou nemocí, kterou si ani sám nezavinil. Obzvlášť úderné jsou momenty střetu s bezstarostným „viníkem,“ při nichž se dělá až nevolno. Podstatná je také přítomnost jeho hereckých koňů Shimury a hlavně Toshira Mifuneho. Ten zde opět předvádí další z jeho úžasných hereckých proměn a zase je opět jiný než jinde. Nepamatuji si například, že bych ho v jiném filmu vidě zoufalstvím plakat. Nenašel jsem nic, co by bylo možné filmu vytknout. Oproti předešlým snímkům má i přes pozvolné tempo spád, avšak nemůže se měřit s tím, co Kurosawa vytvořil počínaje filmem Rašomon. ()
Zajímavé to bezesporu je, hlavní linka je dost zajímavá, jenže... Pokaždé mám problém u filmů, kde je začátek o dvě stě dvanáct stupňů zajímavější a kulervavěji natočenej, než zbytek filmu. Vážně, začátek s minimem slov, operací v polních podmínkách, bubnujícím deštěm a naprosto skvostnym hudebním podkresem je jeden z nejlepších úvodů, který sem kdy viděl. Proto zamrzí, že dialogy které následují jsou místy dost škrobené a prázdné, hromada postav je nesnesitelně jednorozměrná a u žádné z nich mě vlastně vůbec nezajímalo, o čem mluvili a dost možná by to nenapravilo, ani kdyby spolu rozmlouvali o tom, kterak mimozemská civilizace z mnohovesmírného kvadrantu glrlll přilétává na Zem dojit kozly. Sice je to Akira Kurosava s Toširó Mifunem, ale ani tenhle geniální dvojboj nedokáže zajistit, aby výsledek nepůsobil jako laciný příběh pro trafikové časopisy, který se tváří jako hluboká über filosofie jsoucna. Sice je to trochu nefér srovnání, ale... ()
Není nejmenší důvod nedát tomuto filmu plné hodnocení. I když je to především vztahový film a vztahy jsou tu vybroušené jako křišťál: vztah syna k otci, ke snoubence, zdravotní sestře, a fatální vztah k operovanému syfilitikovi. Už úvodní scéna operace ve válečných podmínkách prozrazuje hotového režiséra a patří k nejlepším, které se kdy natočili. Když se řekne Krosawa, říká se i Mifune. Zde je třeba říct Kurosawa, Mifune, Mifune. ()
Galerie (31)
Photo © Daiei Motion Picture Company
Reklama