Mečiar

Tereza Nvotová nám predstavila takú malú exkurziu do politického života Vladimíra Mečiara. Udalosti dávkovala chronologicky, keď začala udalosťami zo sklárskeho podniku v Nemšovej kde pracoval ako podnikový právnik a svoje bádanie ukončila v roku 1998, kedy síce jeho hnutie vyhralo, ale nevedelo zostaviť vládu. Pravdou je, že dokument neprináša nič nového. Nvotová však umne zakomponovala do hektických politických udalostí názory obyvateľov, predovšetkým Mečiarových prívržencov. Vtedajšia silná polarizácia voličov mala oponenta v rodine Nvotových, ich pohľady a postrehy boli v protiváhe s Mečiarovými voličmi osviežujúce a hoci bola Nvotová ešte dieťa, jej politický názor sa jednoznačne formoval. Samotné scény s Mečiarom v Elektre boli zaujímavé, hoci málovravné, ale svedčili o nevyrovnaní sa Mečiara so skutočnosťami. Dokument je užitočnou spomienkou na charizmatického "otca národa", pripomína kam až dokáže zájsť manipulácia občanov a politické intrigy a núti diváka oživiť svoju historickú pamať. (16.10.2017)

Toto dielo treba vnímať, podľa môjho názoru, v dvoch rovinách, po prvé, ako dokument, ktorý sa zaraďuje medzi všetky ostatné dokumenty v rámci žánru, po druhé, ako historickú rekapituláciu jednej osobnosti, ktorá sa dostala k moci, a ktorá zmenila životy. Nás všetkých. Kombináciou oboch možností vznikol film MEČIAR. Technické spracovanie zvládnuté na jednotku, dĺžka úplne adekvátna, výborná prehľadnosť medzi rozhovormi, dobrý nápad s rozprávačskou technikou režisérky, záver na zamyslenie, ktorý zároveň vytvára rôzne úvahy smerom do budúcnosti. Otázkou stále ostáva, či to vôbec bolo na niečo dobré. To, že na čo, a pre koho, ukáže až čas. Ja hovorím, že áno. Bolo. Piatu hviezdu uberám iba z neistoty, že sa mýlim. (20.10.2017)

Zkouším si vybavit, u jakého hororu mě v poslední době mrazilo více než během dokumentu o Mečiarovi, a nemůžu si vůbec na žádný vzpomenout. Sledování navíc bylo bohužel o to intenzivnější, že si teď něčím velice podobným prochází i Česká republika. Jako takový slovenský dovětek k aktuálnímu politickému dění na našem území je dnes tudíž tento snímek neocenitelný. Berte. (08.10.2019)

Aspoň jedno pozitívne na tej tragikomédii zvanej SR je, a to že najhoršie už bolo. Keď tam po rokoch vidíte všetky tie babky demokratky skandujúc heslá Hlinkovej gardy, s Mečiarovym odznakom na kabáte, človeku sa normálne ulaví, že už to dávno vymrelo. Ficofanatičky v závere sú len slabý odvar. Kradne sa stále rovnako, ale odchodom Mečiara a vstupom do EU sme získali aspoň nejaké neviditeľné "morálne" hranice. Dnes už to nechápu len fašisti a tí v modernej spoločnosti nemajú nárok na viac jak nejakých 300tisíc primitívov. Najhoršie už bolo. Usmievajte sa, idú Vianoce. (05.12.2017)

Tereza Nvotová na Mečiarově příběhu ilustruje dějiny Slovenska a své rodiny a kontroverzního politika vnímá skrze rodinnou tradici. Je znát, že Mečiara její rodiče moc nemuseli. Po právu, však to byl gauner. Jakkoli ovšem nepřinesl nic dobrého a "mafiánský kapitalismus" Slovenska 90. let nese jeho podpis, nechyběly mu mimořádné schopnosti. Film ho líčí jako obdivuhodného převlékače kabátů - při listopadové revoluci jako podnikový právník jednu chvíli neochvějně stojí za komunistickým vedením, aby druhý den stál v čele stávkujících dělníků. Jeden den byl přesvědčený federalista a Čechoslovák, následující ráno je z něj slovenský nacionalista a příznivec rozdělení... A fantastický manipulátor. Jedna z hodně pitomých premis často kritizuje mladé lidi, že se nemůžou vyjadřovat o době, kterou nezažili, respektive si ji nepamatují, zatímco pamětníci ano. Je to nesmysl. Naopak: nezatížený pohled je třeba mnohem víc než tvorba lidí, kteří ve zdokumentovávané době žili. Právě ti mají dojmy subjektivně zkreslené, často se v hloubi duše za hříchy minulosti stydí - proto je třeba nové generace, aby nemilosrdně zobrazovala nedávnou minulost a nikoho nešetřila. To jde Nvotové výborně. A je tam i varovné memento pro nás. V závěru dokumentu, po konci Mečiarovy vrcholné kariéry, Nvotová naznačuje, že "mečiarismus" pokračuje v podobě Roberta Fica. Jeho blízký spolupracovník tam bez skrupulí a cynicky nastiňuje, jak se dělá politický marketing - stačí charismatický lídr, tři miliony eur, nestydět se plácat hlouposti - rázem máte stranu s dvacetiprocentními referencemi. Jak prosté. Přesně tohle se teď u nás děje. Kdokoli volí Babiše, Zemana nebo Okamuru, ať si dá facku. (11.03.2018)