Zlatý podraz

V detailech zajímavé, jako celek nijaké. 1) Neposoudím, jak dobře/špatně herci hrají košíkovou/basketball ani jak přesně jsou zobrazeny historické (sportovní) události a ani mě to moc nezajímá. Předlohu jsem nečetl. Čekal jsem emoce a pěkné kluky. Dostal jsem to tak napůl._____ 2) Připadám si jako v levné jídelně. Všechno je, jak má být. Ale místo másla margarín, místo čerstvých bylinek sušené, místo ostrých jen unylé, vyblité barvy. Všechno jsem snědl, ale nepochutnal jsem si._____ 3) 23letý Filip Březina (kapitán týmu, nový trenér František) má pěkné svaly. 20letý Zdeněk Piškula (basketbalista Jan) má pěknou tvář. Herecky mě zaujal 66letý Jan Hartl (Františkův otec), o kterém lze říci, že je jako víno - čím starší, tím lepší._____ 4) Výstižný koment: castor***. (15.11.2019)

Vizuálně neuvěřitelně efektní, bohužel drajv obstarávala hudba a střih, nikoliv děj a jeho protagonisté. A to jde přitom o film zachycující velmi temné období, na události snad až příliš bohaté. Obsazení a výkony špičkové, jen kdyby to ještě secvaklo dohromady... Navzdory dvojici Špaček - Malý se druhá Pouta nekonají. 60% je možná trochu málo, ale přece tomuhle nemůžete chtít přisoudit rudou barvu?:) (18.06.2020)

,,TRÉNOVAT MŮŽEŠ, ALE NEBUDE TO ZADARMO. TAK UŽ TO DNESKA CHODÍ…“ /// O komunistech, lásce a basketbalu. Pozor – ne lásce k basketbalu! Prostě o našem basketu v poválečnejch letech, o jehož úspěších jsem neměl tucha. Nejpoutavější je ta love story. Tomu ostatnímu chybí víc emocí. I když se komanči snažej… Možná by to chtělo přidat trochu optimismu. Příběh je totiž zajímavej, ale furt jen obžalovávat tu hnusnou komančskou dobu nestačí. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Nebáli se své odvahy: Československý basketbal v příbězích a faktech“, kterou v roce 2014 napsali Jakub Bažant a Jiří Závozda, neznám. 2.) Rád si připomenu úspěchy našeho basketbalu. 3.) Rád si (také) připomenu úspěchy STB. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.04.2019)

Strašlivě promarněná příležitost, což je obrovská škoda. Troufám si tvrdit, že ani ten největší sportovní fanoušek o basketbalových událostech zobrazovaných ve filmu moc neví, proto měli tvůrci v rukou vskutku atraktivní materiál, který měl dopadnout mnohem lépe. Kámen úrazu je ve scénáři, který funguje pouze v momentech, kdy se hraje basketbal - zápasy jsou dynamické, výborně sestříhané, mají tempo a jsou svým způsobem i napínavé. Jakmile se ale příběh přesune mimo koše, moc nefunguje. Romantická linie je mdlá a nezajímavá (i kvůli špatné chemii mezi oběma herci), politická nevysvětlená a jen naznačená, film se v těchto momentech dost táhne a nemá prakticky co nabídnout. Špaček dělá, co může, aby film zachránil, což se mu relativně daří, neboť dobová atmosféra je velmi dobrá a obsazení sestávající většinou z neznámých tváří taktéž, i když nejvíc vynikají úžasní Jan Hartl, Alena Mihulová, Filip Březina a v závěru též Ondřej Malý. Nejlepší je ovšem na český film odvážná a dost netradiční hudba, která filmu dodává zvláštní kouzlo, a jejímž vrcholem pak je hodně svérázný, ale povedený remix české hymny, který navíc představuje i její opomíjenou druhou sloku. Je škoda, že výsledek je tak "rozplizlý", protože o silné momenty tu není nouze (projíždění vlakem skrz rozbombardované město nebo pochod komunistů v ulicích) a tato historická kapitola není tak známá. 60 % PS: Onen zlatý podraz až zas takovým podrazem není, takže nelze čekat nějaké vyložené "zaříznutí". (24.03.2019)

Pouta jsou fajn filmem, Místa o něco méně, každopádně když byl odhalen nový projekt režiséra Radima Špačka, zájem byl vyvolán určitě. Výsledný Zlatý podraz se pak vyskytuje někde mezi kvalitou Pout a kvalitou Míst. Trailery vypadali na českou tvorbu velice dobře a člověk začal doufat v nejlepší český film za poslední dobu. výsledkem je ale pouze kvalitní nadprůměr, který nepřekonal nejlepší český film letošního roku, Úsměvy smutných mužů. A má to své důvody. Zlatý podraz je rozhodně slušná práce, má ale své chyby. Hlavní chybou je dle mně scénář. Scénář totiž většinu postav vůbec neosvětlí a divák tak vůbec neví s kým má co dočinění, proč se postava chovala tak jak se chovala a když už to konečně vypadá, že dojde na podrobné setkání, dojde na střih a naděje je opět v prachu. Na scénáři se ale musí pochválit fakt, že film slušně odsýpá a utíká dopředu a nějak výrazně se nezdržuje. Je vidět, že měl Zlatý provaz nějaký rozpočet jelikož vypadá draze, má nádhernou výpravu a kostýmy. Na druhou stranu se ale opět vracím k problému s postavám a tentokrát k tomu, že ve filmu chybí více výrazných postav. Jediná postava na kterou si vzpomenu je pravděpodobně trenér Venca Hrabal v podání Ondřeje Malého, ten je ale bohužel v součtu ve filmu až příliš málo. Problém je také s tím, že je film příliš krátký a některá témata film probere příliš zrychleně. Například o postavě trenéra Valenty v podání Standy Majera bych se rád dověděl více jelikož z plátna zmizí až příliš rychle. Také basketbalových zápasů v součtu filmu není tak moc a ty které se do filmu dostali jsou příliš zkrácené a to až takovým způsobem, že po pár sekundách utkání jsme na konci druhého poločasu. Velkým plusem je ale hudba Jakuba Kudláče, která by jakoby občas vyprávěla samotný děj filmu a je do jisté míry důležitým bodem filmu. Závěrečný zvrat byl podle mně poté skvěle podán a naprosto skvěle tvůrci převyprávěn. Závěrečná scéna mě ale trochu vytrhla a přišlo mi, že sami tvůrci nevěděli jak film ukončit. Zlatý podraz není mistrovské dílo, ale je to slušná filmařina za kterou by se nikdo z tvůrců stydět neměl. Palec hore! (28.10.2018)