Bílý ráj

Příjemně propracovaný film, na kterém si tvůrci očividně dali záležet. Suverénně vyprávěný příběh a kouzlo Anny Ondrákové nemůže pokazit ani těch několik tak trochu naivních, ale svým způsobem velmi kouzelných scén. Moc se mi líbil konec s Rovenského loutkovým divadlem a celá ta myšlenka, která se Bílým rájem vinula už od zboření skleněného zámku. (08.04.2021)

Karel Lamač jako uprchlý trestanec, který se snaží dostat ke své matce na Štědrý den, aby jí předal lék na srdce. S pomocí uprchlé Niny se lék k matce dostane a stejně tak i syn, ale po setkání je zatčen a odveden do vězení. Když se ale do děje zapojí potulný loutkář, vše se obrátí k lepšímu. Příběh je to naivní, ale milý, herecké výkony stejně tak. Nádherná je však kamera a záběry zasněžené krajiny, které příběhu přidávají na originálitě. (12.02.2023)

Jsem velmi mile překvapený poměrně civilním herectvím (na období němého filmu vskutku ojedinělý jev), zajímavou dějovou linkou, skvělou Anny Ondrákovou a Karlem Lamačem a zejména pak opravdu luxusní kamerou Otty Hellera, který některé scény snímá na svou dobu až experimentálně (zdvojené expozice, pohledy z okna interiéru na děj v exteriéru). Velmi mě rovněž nadchla myšlenka zfilmovaných metafor (např. Stavění vzdušných zámků). Navíc zasněžená krajina filmu velmi sluší.... Dlouho jsem už v českých luzích a hájích neobjevil takovýto skvost. (21.04.2021)

Národní filmový archiv odvedl skvělou práci. Děkuji za to, že jsem si Bílý ráj mohl vychutnat v nejlepší možné kvalitě, navíc s výborným hudebním doprovodem, který celému snímku přidává na přístupnosti. Bílý ráj herce a režiséra Karla Lamače se mi jeví jako jedno z nejvýraznějších děl němé éry českého filmu a české kinematografie vůbec. Lamač nejenže využívá na svou dobu mnoha tiše fascinujících postupů (např. při práci s herci, objektivy, střihovou montáží), ale Bílý ráj se zdá být svou poetikou a jazykem natolik specifický, že přirozeně zapadá mezi jedinečná díla světového filmu dané doby. Nádhera českého němého filmu tkví nejvíce právě v inovativním přístupu jeho tvůrců k naraci a především v přebírání formativních vlivů od nejvýznačnějších světových filmařů; v Bílém ráji je patrný vliv Griffitha i Sjöströma, zejména co se týče čistoty stylu, vystavění příběhu a rovněž i technologické zdatnosti. Lamač si však utváří i vlastní režijní styl a přístup k filmové řeči, vycházející z české divadelní tradice a národní mentality. Nejedná se o komedii, nýbrž o "horské drama" spojující v sobě prvky romantismu i napínavé detektivky. Zajímavým úkazem může být i způsob pojetí vyprávění coby spletité mozaiky postav, která se v české kinematografii dostala na výsluní s nástupem zvukového filmu a zůstala aktivní ještě dlouho poté (viz. díla Menzela, Svěráka). Z herců zaujmou sám režisér v roli nevinného vězně, Anny Ondráková a především ikonický Josef Rovenský. Těžko najít jednu jedinou vadu na kráse. Pro mě je tedy Bílý ráj dokonalou ukázkou význačné narativní práce, která zaručeně vede k úžasnému diváckému zážitku, jenž se nijak nesnížil ani sto let od prvního uvedení. (04.02.2022)

Dosti by mě zajímalo, zda se ten, kdo zaplatil za hudební doprovod filmu, zbláznil, nebo je hluchý. Vlastně ani nevím, co mě to popadlo pustit si zvuk, němé filmy sleduji běžně bez něj, v tomhle případě jsem tak učinila i s velkou chutí. Kritizovat Bílý ráj za pazgřivý hudební doprovod nelze, ta příšernost není součástí původního filmu. Odmyslíme-li si tradiční prvorepublikovou naivitu uměleckých děl, nezbývá než vyseknout Lamačovi hlubokou poklonu. Film je režijně naprosto brilantní, značně předběhl svoji dobu a do jeho dekády vzniku jej řadí pouze absence zvuku. Dlužno však dodat, že narace je natolik komplexní, že zvuk nikterak nechybí. Využití barevných filtrů není pouhou hříčkou režiséra, ale faktickým doplňkem děje. Lamač se snaží o čistou filmovou mluvu, hraje si s perspektivou i vhodným střídám celku a detailu. (22.10.2022)