The Russian Job
The Russian Job
Obsahy(1)
Automobilka Lada v Toljatti měla v sedmdesátých letech západnímu světu ukázat zázrak sovětské prosperity. Byla dokonalou utopií, o které se nikdo neodvážil pochybovat. O více jak čtyřicet let později prodělává miliardy rublů ročně a pomalu se rozpadá. A nikdo se jí neodváží dotknout. Švédský krizový manažer má v upadající továrně předvést zázrak kapitalistického obchodního modelu. Bo Inge Andersson, bývalý voják, který už jednu ruskou automobilku vzkřísil, přichází do Toljatti s malým týmem a velkým cílem. Stát se prvním cizincem, který společnost dovede k zisku. A nikdo se mu neodváží vzdorovat. Zatím. S prvními kroky k záchraně se odhaluje podstata světa kolem. Sovětský sen v nadživotní velikosti za sebou zanechal jen opuštěná letní střediska a provinční vojenské přehlídky. Velké plány pro obyvatele Toljatti nic neznamenají. Co udělají, až jim někdo začne obracet svět vzhůru nohama? Švéd v Žigulíku je příběh o velkých plánech a ještě větší absurditě. (Pilot Film)
(více)Videa (1)
Recenze (53)
Jsou tam naznačené určité vrstvy Ruska (psychologický národní obraz) na příkladu jedné automobilky. Švéd prochází (očekávanou) cestou/katarzí. Jeho idea je maximálně ambiciózní, vzhledem k tomu, v jaké zemi se nachází. Není ani příliš těžké rozklíčovat, proč státní establishment instaloval "kapitalistického cizáka" do národní pýchy. Putin ví, že jsou potřeba změny, ale ty nemohou dělat (nejen) v tomto případě Rusové, protože by popřeli sami sebe a svou minulost, na kterou jsou lidé hrdí a s pochopitelnou nostalgií vzpomínají na staré časy (selektivní paměť je normální). Na druhou stranu je i experiment s cizincem určitý posun v myšlení (strukturální změny ve společnosti). Největší problém ruské duše je rozpor mezi reálnou vyspělosti/velikostí národa a vysněnou představou národa. S tím souvisí další věc, po které obyvatelé této federace touží a to je respekt ve světě, ten ale pouze silnou armádou a exkluzivní vývojem vlastních zbraní nezískají. 74%. ()
Zajímaly by mě okolnosti vzniku tohoto filmu. Jak dlouho dopředu to domlouvali, jak dlouhou část věnovali přípravě, jak to Petr vyřešil právně, a vlastně i, jakto, že jim dovolili natáčet porady atd. Bo Anderson není kladnou postavou, je to typický příklad organizace firmy, v níž rozhodují lidé, kteří nemají dostatečné množství informací. Na obranu této věty říkám, že lepší způsob bych nevymyslel. Tohle je film o lidech, kteří nikdy pracovat nebudou, a takových je i mezi námi hodně. Nová Anderssonova partnerka je poněkud nečitelnou postavou - je to souhra osudů a náhod (která vedla k rozpadu minimálně jeho manželství) anebo klasická zlatokopka, jen s dobrodružnější povahou? ()
"Chtějí revoluci, ale nechtějí nic měnit." Chce byť chladnokrvným manažérom s odstupom a labuťákom (ako vraví jeho česká súložnica - "von je typickej labuťák - věrný jedný ženě"), ale začne manželke zahýbať s českou blonďatou zlatokopkou za zenitom, inak vraj z krízového štábu. Jeho plán ozdravenia je ozaj úžasný a novátorský. Prepustiť 30 000 zamestnancov a tým ušetriť. Hurá! To by nik iný nedokázal. To je výsada švédskeho ex vojaka. Ako na to prišiel? Koho by tak geniálne riešenie napadlo? Odborník jak hovädo. No ale takto to chodí. Za megaodborných odborníkov a úspešných managerov sa pasujú a vydávajú charakterovo tvrdšie typy (nič viac), čo vedia ustáť mnohotisícové prepúšťanie. Propagandisticky sú vydávaní za uznávaných majstrov svojho fachu (pretože dokázali v iných fabrikách prepustiť ďalšie desaťtisíce ľudí a nik im zatiaľ nerozkopal papuľu). Čo okrem prepúšťania dokázal? Dokument to ukazuje: a) doplniť rolky hajzláku do toaliet, b) skoordinovať, že blatníky budú rovno namontované na autá bez prestojov, c) otvoril (dlhodobo pripravovanú) výrobu nového typu vozidla, d) po pol roku pôsobenia zistil, že fabrika má rekreačné chaty a vlastní loď, e) štvrťhodinu rieši snežnú frézu pre otužilcov - ktorú si nakoniec kúpia sami za vlastné, lebo on im ponúkol starý herberg zo skladu. Každý priemyselný väčší podnik na brehu mega rieky je v spodných podlažiach niekedy zatopený. Chce to byť smiešna konfrontácia vyspelého západu s primitívne zaostalým ruským svetom - a do určitej miery sa táto pri-hlúpla propaganda vydarí. Zároveň ide trefný obraz manažéra, čo sa nevie ani len naučiť jazyk, ale už by vyhadzoval z práce. pretože, ako bývalý lampas hovno vie. Pretože to má byť komédia, zosmiešni autor najmä údajne tupých a hlúpych Rusákov. Tí výrobu dokumentu nezaplatia. A povýšenecká konfrontácia v štýle - my múdri ľudia západu vs. idioti z boľševickým myslením nasiaknutého Ruska, to sa tak dobre počúva, to hreje pri srdci naše premúdrelé duše, pištiace po sústavnej otročine v automobilkách bez prestávky. To milujeme. Neustály tok práce bez prestojov. To je naše, české, pravé, západné, menežérske, chrumkavé. A ftipné jag hovado. ()
Dokument více otázek vznáší, než kolik jich zodpovídá. Přesto mi přijde zřejmé, že například skutečný důvod, proč angažovat švédského krizového manažera, spočíval v tom, aby faktičtí vládci podniku nemuseli sami učinit velmi nepopulární krok, a tím se v očích svých oveček stát vlky. Tj. vyhodit velké množství nepotřebných zaměstnanců. Podnik sice funguje na komunistických principech (v podstatě celý stát ze sentimentálních důvodů hradí živobytí mnoha ne vždy šikovných a aktivních dělníků a vůbec celou existenci národního molochu), přesto i jeho možnosti jsou v moderní době omezené, a tak je třeba jednou za čas přikročit k nepříjemným zákonitostem. Troufám si odhadnout, že nehospodárnost provozu začala ohrožovat především pozice samotných skutečných vládců Toljatti, kteří prostě za sebe nechali udělat špinavou práci člověka, o kterém si byli jistí, že to zvládne, a navíc jim třeba i nastartuje úspěšné projekty (např. nový model auta). A ti, aby se ho pak zbavili, použijí lecjaké asi i velmi nekorektní metody (např. nařčení ze zpronevěry, protežování asistentky apod.), které úspěšného člověka nejen vyženou, ale nejspíš dost otráví: „Kdybych na začátku věděl jen polovinu toho, co vím teď, tak bych do toho nešel.“ – Netušil o množství podnikového vlastnictví, které bylo pořízeno za státní peníze a dnes ho používá – kdo vlastně?! (Vždyť dokonce o jeho existenci není ani pořádná dokumentace.) Ani ve snu ho nenapadlo, že nikdo nechce zachraňovat podnik, ale pouze vlastní koryta?! Nevěděl o tom, že bude hrát roli jakéhosi bílého koně?! Nebo šlo ještě o horší věci?! Tristní, ale všeříkající byla pro mě především scéna ze závěru dokumentu z přednáškového sálu, kdy lídr podniku zmiňuje příšerný stav toalet při jeho příchodu do funkce a obecenstvo složené ze zaměstnanců podniku se tomu hlasitě směje. Smějí se tomu, že on vybral tak trapné téma?! Že člověk jeho formátu hovoří o něčem tak přízemním?! Že čisté sociální zařízení nepovažují za dostatečný pokrok a důkaz vývoje?! Pro mě samotnou je čistota wc vizitkou toho, kdo je používá. Mně jejich smích zněl barbarsky a hloupě. V podstatě se stal důkazem i jisté nepřizpůsobivosti, neochoty se vyvíjet. Náš ředitel na takovém příkladu konstatoval úděsné pracovní podmínky. Předpokládám, že pro něj je čisté pracovní prostředí něčím tak elementárním, že už jen zlepšení v tomto duchu vlastně představuje pokrok. Nejde však jen o to, v čem vývoj spatřujeme. Pokud ti, kteří mají spolupracovat, nemají stejný pohled ani na základní věci (jako je třeba stav toalet), je velmi nepravděpodobné, že by našli společnou vizi budoucnosti, celou jednotnou filozofii směřování. Je tedy těžké říct, zda byly největším problémem mocenské páky, které v pozadí tahaly za nitky, či přízemnost a krátkozrakost prostých a zemitých lidí, kteří se snadno nechají zmanipulovat, nebo naivita pragmatických systematiků, anebo prachsprosté kulturní a historické rozdíly, které se nedostatečným vysvětlováním a prohlubováním nepochopení stanou nejen nepřekonatelnými, ale dokonce zraňujícími. Důležité by to mohlo být v budoucnu pro nás pro všechny. Až totiž v Rusku vyschnou zdroje – a když už nyní angažují zápaďácké mozky, tak ta chvíle není daleko – nebudou náhodou podnikat výboje někam dál, kde budou moci pokračovat ve své politice totalitního odčerpávání zřídel?! Nechci strašit, ale takových Krymů může po světě jednou přibýt... () (méně) (více)
Pro nás "lidi z východního bloku" je tento dokument ještě mnohem přínosnější než pro diváky ze Západu. Koukáme na toho Švéda, který umí dobře matematiku, sestaví tým a jde do toho. Ukazatele hovoří jasně a on nemá problém. Ale...je tu post-socialistický dělník, zvyky, vazby. A "východní" divák už ví. A vlastně to tomu Švédovi i trochu přeje, aby si vylámal zuby. Zároveň si ale říká: Rusko, no jo, tam to nikdy nepůjde, to je jasné. Andersson to taky pochopil. Na jednu stranu je nám ten ruský přístup v něčem blízký, na druhou stranu jím opovrhujeme. Podle toho to pak i u nás vypadá. Proto je dobré takový dokument vidět. Nastavili zrcadlo, o tom žádná. 70% ()
Galerie (29)
Photo © Krutart
Zajímavosti (1)
- Bo Andersson s Kateřinou Matuškovou v divadle sledují vystoupení pěveckého souboru, který zpívá skladbu „Vítězný valčík“ (Вальс победы) z roku 1945. Hudbu k němu složil Alexander Varlamov a text napsal Raisa Panina. (ČSFD)
Reklama