Švéd v žigulíku

Petr Horký se opět trefil. Skvělá ukázka takové té opravdu ruské identity národa. Oni jsou opravdu stále zaostalá země, když opomenu Moskvu, Petrohrad a jiná turistická centra, tak tam stále převládá ten názor, totéž co v Česku začátkem devadesátých let, že by chtěli socialisticky pracovat, ale kapitalisticky žít. A když se začne propouštět, aby se zachovala aspoň nějaká pracovní místa, tak pro jistotu začnou všichni stávkovat. Pro Inge Anderssona prohra a možná vítězství, tam se seznámil s českou blond buchtou, která tam přišla s kolegy ze Škodovky, teď s ní žije snad spokojeně tady v Česku. (09.01.2019)

Pro nás "lidi z východního bloku" je tento dokument ještě mnohem přínosnější než pro diváky ze Západu. Koukáme na toho Švéda, který umí dobře matematiku, sestaví tým a jde do toho. Ukazatele hovoří jasně a on nemá problém. Ale...je tu post-socialistický dělník, zvyky, vazby. A "východní" divák už ví. A vlastně to tomu Švédovi i trochu přeje, aby si vylámal zuby. Zároveň si ale říká: Rusko, no jo, tam to nikdy nepůjde, to je jasné. Andersson to taky pochopil. Na jednu stranu je nám ten ruský přístup v něčem blízký, na druhou stranu jím opovrhujeme. Podle toho to pak i u nás vypadá. Proto je dobré takový dokument vidět. Nastavili zrcadlo, o tom žádná. 70% (23.12.2018)

Takto vyzerá v praxi konflikt dvoch kultúr. Švédskej západnej a ruskej socialistickej, a to v 21. storočí. My sa tiež nemusíme veľmi naparovať, lebo stále balansujeme niekde medzi tým. Aj v mojom bezprostrednom okolí prekonal jeden podnik, dávno v súkromných rukách, podobnú očistu od socializmu len pred pár rokmi, keď bolo nutné prepustiť polovicu zamestnancov, ktorí nevedno čo robili, od siedmich riaditeľov až po upratovačky. Bo Andersson to mal trochu vo väčšej mierke, keď prepustil 30000 zamestnancov, aby dostal AvtoVAZ do konkurencie schopného stavu. Dokument sa nevenuje žiadnym detailom výroby, modelom vozidiel ani finančným parametrom. Sústreďuje sa na osoby, ich myslenie a príhody, ktoré to všetko charakterizujú. Všetko je v podstate tak, ako sme si mysleli, že v Rusku je. (16.10.2018)

"Chtějí revoluci, ale nechtějí nic měnit." Dobrá a zajímavá sonda do rozdílu západního a východního myšlení a přístupu k řešení problémů. Mrazí z toho, že část té mentality je pořád přítomna i v řadě tuzemských lidí. Nicméně jsem čekal hlubší sondu, chyběly vyhrocené situace a detaily problémů i managerské práce. Konec s Anderssonovým ústupem byl dost uspěchaný a ne úplně jasný. Každopádně pochvala za excelentní nápad a tak trochu i za nastavené zrcadlo. Jinak doporučuji rozhovor s Petrem Horkým na Radiožurnálu. (27.10.2018)

Dělat reformy v podniku se zaměstnanci s pracovní morálkou průměrného úředníka francouzské státní správy asi nebude žádná selanka, ovšem nad některými postupy pana manažera jsem kroutil hlavou i já. Motivační proslov díky němuž se měla zvýšit produktivita, funguje jen v amerických filmech a to ještě jen v těch, v nichž hlavní roli hraje Michael Douglas. Na jeho obranu je třeba poznamenat, že dokument vyznívá zbytečně pesimisticky, nebo možná škarohlídsky. Bo Inge Andersson automobilku opravdu zachránil. Představené modely byly úspěšné, podnik je mnohem efektivnější a podařilo se mu zbavit nálepky nefunkčního molochu s neprodejným sortimentem. Automobilka stále nevydělává, ale už ne díky neskutečnému plýtvání, ale kvůli nákladné modernizaci. (06.07.2019)