Sympatický dareba

Film tak trochu ve stylu Veselé velikonoce a Nenapravitelný. Jenže právě na tom, že to není ani jedno ani druhé, se to rozsypalo. Ne, že by nebyla zábava, je to fajn, ale je Belmondovy nejlepší kusy měly prostě teprve přijít. Jean Paul je můj velký oblíbenec, zejména v když hraje floutka, který se všemi "vyjebe". A to samozřejmě udělal i v tomto snímku. Jen ne s takovou grácií, jako ve filmech o deset let později...70% (28.07.2014)

Sympatický dareba? No jak komu. Mě teda určitě ne. Z dnešního pohledu neuvěřitelná stupidita, plná naprosto trapných a nevtipných gagů na úrovní základky. Navíc postava Tonyho je tak na nervy lezoucí, že má člověk chuť mu po chvilce nafackovat. Asi podobně jako sympatický květinářka - holka jeho kámoše, kterou Belmondo pozuráží jak to jen jde. On je vychcaný hajzlík, všichni kolem něj jsou pitomci a ženy hloupočké slepice, které padají na prdel, jen kolem nich projde...oujéé. Belmonda mám rád, ale v některých filmech hraje takové mistry světa, až je to nekoukatelné. Tohle minimálně od druhé poloviny. (28.12.2022)

Do hloubky propracovaná studie věnovaná tématu žen se slepičí DNA a problémům, které přináší proces jejich motivace snášet zlatá vejce, přinesla překvapivý výsledek, a totiž, že i pro Belmonda to může být docela fuška. Hlavně v případě, kdy kuří mimikry použije některá z vyšších forem života, např. liška podšitá. :) (03.02.2013)

• Určite som počítal s tým, že počas sledovania najrôznejších "belmondoviek", a to naprieč jednotlivými dekádami, narazím i na niekoľko nie až tak úplne vydarených kúskov, keď práve Tendre voyou, je znovu jedným z nich, kedy mám opäť taký autentický pocit z toho, že som vídaval dosť odfláknutú robotu, ktorá mohla byť podstatne oveľa lepšou, ak by sa k nej od samého začiatku trochu inak pristupovalo, pričom protagonista Antoine "Tony" Maréchal (Jean-Paul Belmondo), si narozdiel od režiséra (Jeana Beckera), svoju prácu vykonal s jeho typickým zápalom, t.j. presne zrovna tak, ako mu to predpisoval scenár, no nie je pochýb o tom, že k tomu musel aj improvizovať, ale zase film ako celok, čiže najmä po režisérskej stránke, sa nemôžem zbaviť naprosto reálneho dojmu v tom zmysle, že väčšinou som si pripadal iba tak, ako by sa hlavná postava ocitla v každej jednej scéne iba čistou náhodou, bez akéhokoľvek hlbšieho významu, a takýmto prístupom to pokračovalo až do konca, kedy som si konečne vydýchol, že je tomu už "definitívny koniec". • Samotný, povedzme napríklad, sympatický alebo trebárs, atraktívny názov filmu, ešte snáď automaticky nemusí znamenať to, že rovnako "sympatickým" a "atraktívnym" bude aj konkrétny film, čo bohužiaľ v tejto veci jednoznačne neplatí, skôr práve naopak! • Bébelovi by som ani tak nevyčítal to, že som sa strašne nudil, aj keď podľa scenára by to tak byť rozhodne nemalo, pretože ako "profesionálny podvodník" či "chronický klamár", sa ocitá vo vskutku mnohých, úsmevných situáciách, kde som si v duchu často hovoril: „Ten neuveriteľný rošťák musí mať predsa viac šťastia, než rozumu,” keď mu tak všetko s najväčšou ľahkosťou zakaždým prechádza... V tomto prípade sa táto "závideniahodná vlastnosť" vzťahuje predovšetkým na to, ako bravúrne si dokáže každú ženu okolo prsta omotať, zároveň na tom i pomerne veľa (vy)ťažiť, a následne ich (po)striedať ako ponožky, a mimochodom na tom postaviť celý tento filmový príbeh, ak je to vôbec možné? • Budiž, dajme tomu, že sú tie fešandy tak abnormálne naivné, tomu by sa v podstate ešte dalo celkom uveriť, veď kinematografia je nimi v minulom storočí, priam "nasiaknutou", ...ALE tentoraz si nemôžem skrátka pomôcť v tom, že hlavný kormidelník pláva najrôznejšími udalosťami, takým, ako to slušne vyjadriť, proste nezáživným, chaotickým, no najmä roztržitým spôsobom, ako by to chcel mať čo najrýchlejšie za sebou, čím de facto uberá na celkovej atraktivite tohto počinu, ktorá sa tým postupne vytráca, až na nadobro vytratí. (P)osádka sa môže snažiť akokoľvek chce, keď je kapitán mrzutým a bez chuti, tak vtedy vzniká takýto boľavý guláš.  (07.11.2022)

"Když jedu na lyžích stodvacítkou, je lepší, když mě každej vidí zdaleka přijíždět. Ve dvanácti jsem vyhrál Zlatého kamzíka." Jean - Paul Belmondo jako prostořeký šašek, tedy v roli, která mu sedne nejlíp a ve které ho máme nejraději. Tony Maréchal (asi v té době populární jméno francouzského filmu, protože stejně se jmenuje i Bourvil v o rok mladším Smolařovi) ale není podvodníkem v pravém slova smyslu jako třeba Victor z Nenapravitelného nebo Arthur z Velkého šéfa. Tony je jenom příživníček, který díky své výřečnosti vždy uhrane nějakou movitou slečnu, aby pak mohl nějakou dobu žít na její útraty. No a celý film nám ukazuje, jak to funguje v praxi a soustředí se na dvě prostředí: horský hotel a jachtu. Nejsou tu k vidění žádné kaskadérské kousky, protože Belmnodo je tu spíše mužem činu než slova (jeho hrdina není lyžař ani plavec). Ovšem i tak je to velká zábava, slovní kejkle a všelijaké fintičky rozhodně dobře pobaví, stejně jako taneční kreace Philippa Noireta. (02.01.2008)