Vražedné léto

Od začátku je nabíledni, že něco není v pořádku. Vnitřní neklid Eli se mi doma zhmotnil a převálcoval mě. V jednu chvíli drzý spratek na zabití a mrknutím oka bezelstné dítě, jehož "S'il vous plaît" vhání slzy do očí. Isabelle Adjani prochází všemi proměnami tak uvěřitelně, že musím pomyslně smeknout. A ano, tohle léto je opravdu vražedné... (13.03.2018)

Knihy Sébastiena Japrisota mají své osobité kouzlo, stejně jako mladá Isabelle Adjani. Dokonalý obraz živého francouzského městečka, kamenných domů, velkých rodin, barevných sedmdesátých let. Veselá atmosféra ale pomalu houstne a středem všeho se stává dokonalý herecký výkon tehdy 28leté Isabelle, která skvěle zvládla roli dvacetileté krásné, nevyzpytatelné a záhadné Elle. Umělecky i technicky téměř dokonalé a nestárnoucí dílko: 90% (zatím 228 hodnotících s průměrem 80%). (07.06.2016)

Veľmi zaujímavá a neošúchaná dráma, ktorá má čo povedať aj dnešnému divákovi. Tí, ktorí oslavujú krásu, sa tu v podstate môžu po celý čas kochať Isabelle Adjani, na ktorej si režisér dal extra záležať, aby každá scéna s ňou proste esteticky nadchýnala. A ešte k tomu počúvať ten ladný francúzsky originál a ponor do malebnosti je zabezpečený. Vo filme odznie ako slaďák aj pesnička, ktorou sa u nás preslávil Michal Dočolomanský – Ľúbim ťa. Až tu som sa dozvedel, že ono to je vlastne prebraté a originál spieval šanzonier Joe Dassin - L'été indien. Na filme mi však vadil hlavný hrdina, čo by barania hlava, no a Isabelle to často emociálne prehrávala. (14.06.2021)

Filmová špička 20. století. Inspirativní, „konstelační“ film plný zajímavých charakterů, od duší hluboce svobodných, plných neklidu, po zdánlivě zcela ordinérní tmely společenství dvou francouzských venkovkých rodin, pevně usazených na vlastní temné minulosti. Svou nerafinovanou lidskostí, které nechybí moudrost všedního prožitku, přirozenou atmosférou, strhujícím odkrýváním rodinných bolestí na pozadí každodenního děje a v neposlední řadě mistrovskými výkony všech protagonistů je snímek výjimečný a přitažlivější než většina produkce století jednadvacátého. (31.08.2017)

Asi největším cílem a přáním režisérů je co nejvíce vás vtáhnout do příběhu. Beckerovi se to zajisté podařilo, i když v mém případě (možná) jinak, než zamýšlel. Ze samotného příběhu toho moc nevím: jakási žena, snad znásilnění, incest, schizofrenie a nakonec střílení. Nešlo se na něj soustředit, dialogy nešlo sledovat, souvislosti navazovat - všechno šlo přes oči, málo co se dostalo do mozku. (05.08.2016)