Tlačit rukama

Musím říci, že filmografii režiséra Ang Leeho nemám vůbec prozkoumanou. O to více mě překvapil jeho debutní snímek. Střet dvou kulturních světů je protkán jemnou ironií s humornými vsuvkami a hlavně lidskostí. Otec a syn. Stáří a mládí. Otec, který dokonale ovládá Tai Chi se přestěhuje za svým synem do Ameriky, kde žije i s jeho ženou, která je neurotická spisovatelka a se svým vnukem. Nemůže si zvyknout na jiný způsob života a v tu chvíli se začíná odehrávat dramatický a chvílemi velmi úsměvný příběh. Trochu se zde míchá i politika, kdy se čínský komunismus střetává s americkým imperialismem. Zejména scéna v restaurační kuchyni, kde otec Chu umývá nádobí má silnou dramatičnost. A co znamená význam názvu snímku "Tlačit rukama" si pozorný divák určitě užije a vryje do paměti. (24.04.2024)

Malé velké rodinné drama si bere na mušku soužití více generací. Jde tady i o střet americké kultury s čínskou, která je zvyklá na společný život dospělých dětí se starými rodiči v jedné domácnosti. Oba manželé i  dědeček dělají  co mohou, ale je pro ně obtížné, si vzájemně porozumět  Každý z těch tří měl v něčem pravdu, a neměla jsem problém, nalézt pochopení  a sympatie pro každého z nich. S tím, jak nakonec svoji situaci vyřešili, jsem byla spokojena, akorát ta akce dědeček versus bojová přesila v restauraci mi přišla poněkud přehnaná Jako by se režisér obával, že rodinné drama samotné nebude divákům stačit. (23.04.2024)

The Karate Kid 4: Mr. Miyagi versus daughter-in-law aneb Tchán do domu, hůl do ruky! :D ___ Samozřejmě žertuju, jednou z možných cest, která nás může vyvést z marasmu rozbitých mezilidských vztahů, zapříčiněných vyhroceným individualismem, je právě vícegenerační bydlení, zřejmě se máme od těch (jiho)východních národů co učit, abychom si osvojili, jak spolu žít aneb Proč to v Číně šlo a v USA ne? Díky za tip Willymu Kufaltovi! 75 % (26.04.2024)

Pozoruhodný debut tchajwanského režiséra, který je v současnosti znám spíš díky filmům s typicky americkou resp. evropskou tématikou (Rozum a cit, Ledová bouře, Hulk...). Jednak jde o vděčné téma kontrastu dvou odlišných kultur (pan Chu se na stará kolena přestěhuje za svým synem do USA, který se oženil se snad až příliš typickou Američankou) a pak také o velmi netradiční martial ars film. Tematizovaným bojovým uměním je zde tai či, které snad proto, že bývá spojováno s pomalým tempem a se stářím (přestože existují i velmi dynamické školy), není příliš často v centru filmařské pozornosti. Ang Lee tento stereotypní pohled podporuje volbou ústředního hrdiny (starý pan Chu – mistr tai či) i pomalým tempem filmu, kde je více prostoru věnováno „duchovní“ stránce tai či než bojovým scénám (i když i na ty dojde). Režisér se k žánru martial ars filmu vrátil v roce 2000, kdy svým filmem Tygr a drak (Wo hu cang long) povýšil a pro mnohé diváky i objevil subžánr wire fu filmů. Zajímavý je i životní příběh představitele hlavní role. Pan Lung se jako mladík přidal ke Kuomintangu, po vítězství komunistů uprchl do Tchaj-wanu, kde se přes armádní divadelní kroužek dostal k herectví. Hrál především v televizních filmech a seriálech. Na počátku 90. let vzkřísil jeho kariéru právě Ang Lee. Sihung Lung hrál ve všech jeho asijských filmech. Naposled těsně před svou smrtí právě ve filmu Tygr a drak. (20.01.2006)

„Abychom mohli studovat vnitřní síly, usilujeme o ušlechtilejší stav bytí.“  Z tchaj-wanské kinematografie jsem dosud skoro nic neviděl a jako úplný neznalec jakýchsi tai chi cviků jsem se v prvních minutách málem začal domnívat, že mě čeká něco jako předchůdce Hranice ovládání. :o) Úvodní scény beze slov mě ovšem okamžitě vtáhly, navíc poutavým způsobem představily hlavní postavu mistra Chu, velice příjemného svérázného „dědka“ z daleké exotické ciziny, kterého jsem si brzy celkem oblíbil. Neznám ani tvorbu Ange Leeho a ač už tady v debutu je vidět, že jeho šlépěje budou často kráčet směrem do Spojených států a to jak tematicky, tak k závěru (ve scéně z vězenské cely) už i stylem, kde na můj vkus zbytečně začne brnkat na strunu patosu, jedná se o velmi příjemnou záležitost na téma střetu kultur, odhlečenou v správné míře jemným humorem. Téma dnes už možná ve filmové tvorbě dosti zprofanované, přesto mi tenhle kousek pozitivně celkem padl do noty. Scéna konfliktu s restauračním personálem v umyvárce byla obzvlášť zajímavá, nakolik se pro našince může jevit jakoby z žánru sci-fi/fantasy. [80%] (31.03.2023)