Tři blízcí neznámí

Ok, není to úplně "dokument", který vyhledávám - přišlo mi to až přehnané, jelikož pokud sledujete velice pozorně - ke konci začne zaznívat, že dávali společnosti to, co chtěla vidět - byli stejní, mysleli stejně, líbili se jim stejné věci...a pak najednou uslyšíte něco jiného....To, že jsou tam osobně pouze dva...nic jsem si o tom dopředu nezjišťovala, tudíž jsem napjatě čekala - a ani mě to nepřekvapuje....je to bizarní, zapletené, nechtěla bych být v jejich situaci a za mě měli vlastně štěstí v neštěstí.... (21.07.2019)

Znepokojivý příběh o adoptovaných trojčatech. Nejdříve to vypadá jako fantastické setkání bráchů po 19 letech a člověk bez dechu sleduje ten radostný kolotoč vzájemnosti, včetně upřímného doznání jednoho z bráchů, že byl pyšný, že má lepší auto, než jeho brácha. Jenže pak nastane zvrat a jeden z bráchů si vezme život a začnou se objevovat zvláštní okolnosti adopcí ve jménu vědy, jejíhž cílem bylo zjistit, zda vývoj člověka ovlivňují více geny nebo výchova. Paradoxní je, že až do té doby než se trojčata potkala se zdá, že ti kluci byli v pohodě a najednou se jim úplně změnil život. Ani si na to neumím udělat konečný názor, protože film neukazuje vše. Jisté je, že z výzkumu nevyplynulo nic moc. A ten psycholog, který chvíli na výzkumu spolupracoval byl podivín, který před kamerou seděl s nohou přes opěradlo a smál se. Každopádně je to výborný tvůrčí počin, který člověka úplně rozhodí a pracně v sobě hledá odpovědi na nejrůznější otázky. (01.08.2019)

Určitě to byl fascinující příběh. Jak jako potvrzení, že nás formuje i výchova a může nám poskytnout prostředky pro boje s "vnitřními démony", tak i toho, že zlo chodí po lidech, nikoli po etnikách v případě těch, kteří patřili k etniku, jež tolik utrpělo i lidskými experimenty, ale sami se jich nejen neštítili, ale dokázali je ještě obhajovat. Na druhou stranu ale dokument v podstatě těžil z výsledků kontroverzního výzkumu. Dále byla možná chyba v tom, že zásadní rozdíly mezi bratry byly probrány ve větší rychlosti než podobnosti. Po všech těch pozitivních obrazech mi závěrečná tragédie nedávala smysl a zestárlí bratři vypadali jen jako přešlí životem nebo zarmoucení ztrátou/ztrátami; ani u nich nebylo zřejmé, co jsou ti jejich "démoni". Protože přece jen - ještě v 60 letech trpět odloučením od sourozenců a že toto "velké prázdno" nebyla schopna vyplnit ani vlastní rodina... je mi líto, to nepovažuju ani za dospělé, ani za pochopitelné. // 73% (08.10.2021)

Hodnotím především ten zajímavý, fascinující příběh, námět na hollywoodský velkofilm jako vyšitý. Ale druhá část dokumentu, zaobírající se zákulisním pozadím oné (jistě neetické) studie, naznačující snad dokonce jakousi tajemnou konspiraci, mi přišla dost lacině senzacechtivá a zároveň dost povrchní až bezobsažná, zcela ve stylu americké bulvární žurnalistiky. A k oněm závěrům? Ano, výsledky jsou opravdu překvapivé. Za náš psychický vývoj, za naše chování, za naši tzv. osobnost, mohou sice z velké části naše genetické dispozice, ale z další velké části také i rodinné prostředí a výchova. Tohle zjištění mi opravdu vyrazilo dech, něco takového jsem dodnes vůbec netušil! P.S. A hlavní slovo má stejně karma, i když materialisti to určitě neradi uslyší. (31.01.2021)

Jde o dokument, na kterém vynechám hodnocení formální stránky, ta je běžná a není potřeba nic vytýkat. Silnému obsahu naštěstí není na překážku. Můj komentář obsahuje spoilery, raději se nejprve mrkněte a pak až čtěte. Jde o příběh trojčat, která byla rozdělena po narození, aby se v dospělosti pak opět náhodně setkala. To spoiler asi ani není, protože je to už v popisku dokumentu a zjistíte to stejně hned v prvních cca deseti minutách. To, co následuje, je ještě mnohem překvapující. Protože nebyli jediní, stalo se to více lidem a celé to bylo vlastně součástí tajného experimentu, který se provalil až po desítkách let. Šlo o snahu zjistit, zda má na výchovu větší vliv genetika, nebo prostředí. Proto byla dvojčata přes adopční agenturu dávána programově do rodin v různých sociálních vrstvách. Podobné experimentování s lidmi je z dnešního pohledu neskutečné. Před padesáti lety byla situace ale trochu jiná. Etické otázky a morální aspekty toho bychom mohli diskutovat dlouho. Sám nechám teď bez komentáře. Jen mě zaráží a vlastně i mrzí, že výsledky celé téhle studie nebyly přístupné ani po více než padesáti letech a ani pro dotčené osoby. Pro trojčata silné čtyři hvězdy. (22.09.2020)