Rain Man

Autismus v mainstreamovém balení, tj. s výraznou neautistickou postavou pro naši identifikaci (a pro vývoj vyprávění, protože Ray se změnit nemůže), s vyvážením hrdinovy nemoci jeho fenomenální pamětí, s pečlivě dávkovaným „hřejivým“ humorem, s melodramatickým omezením původce všech konfliktů na nevyléčitelnou duševní chorobu. Můžeme se ironicky vysmívat Levinsonově snaze vyprávět s láskou a porozuměním o člověku, pro kterého je hlubší náklonnost k jiné osobě neznámou emocí. Nebylo by však spravedlivé přehlédnout při tom, že Rain Man je zároveň natočen velmi vkusně. Bez přehnané sentimentality, bez snahy vyeliminovat vše jen trochu „unheimlich,“ bez stoprocentně pohádkového konce (bratrská láska je fajn, ale instituci specializovanou na pacienty jako je Raymond nenahradí). V mezích žánru věrohodné charakterové proměně Toma Cruise paradoxně nejvíce pomáhá v jádru neměnný, ovšem na své filmového bratra pozvolna jinak reagující Dustin Hoffman. Ačkoliv ve skutečnosti jsem v tom filmu Dustina Hoffmana nikdy neviděl. Vždy vidím jenom Raymonda Babbitta. 85% Zajímavé komentáře: sportovec, Subjektiv (24.09.2013)

Když se podaří mimořádně sladit všechny složky tak obtížného výkonu, jakým je natáčení hraného filmu, a k tomu se navíc přidá geniální výkon skvělého herce, jakým Dustin Hoffman nepochybně je, zážitek, který to nabídne, určitě přetrvá ony dvě hodiny promítání. Proniknout do specifického světa autismem postižených lidí je samo o sobě nesnadné. Vybudovat kolem toho silný příběh s hlubokou a přesvědčivou mravní katarzí je výkon na hranici možností. A docílit jeho přesvědčivosti krajní uměleckou kázní, vůlí jít po kvalitě, která odmítá všechny výhrady a podstupuje nemalé umělecké riziko, to už je něco, na co se tak lehce divákovi nezapomíná. Hollywoodské prvky ve struktuře díla určitě najdeme stejně tak jako proslulou "happyendovost". V tomto případě to však nejenže nevadí, naopak, jen to potrhuje mravní poselství. S Hoffmanovým jménem jsou oprávněně spojovány prestižní herecké výkony a nemalá část jeho filmografie patří již dnes k tomu nejlepšímu, co kdy bylo natočeno. Nejen v Hollywoodu. RAINMAN tuto genialitu dále potvrzuje jako jeden z více článků oslnivé Hoffmanovy kariéry. Jako článek ne jediný a určitě ne zdaleka poslední. (20.01.2008)

Protože jsem se k tomuto filmu dostala poměrně pozdě, slyšela jsem na něj již předem spoustu chvály, což mnohdy nebývá dobré. Tentokrát jsem se však nezklamala, obrovské očekávání bylo do puntíku naplněno nezapomenutelným filmovým zážitkem. Musím se tedy k připojit k ostatním zde zmiňovaným pochvalám. Rain Man je skutečně skvělý film s fenomenálním hereckým obsazením, který na mě zapůsobil jako už dlouho žádný jiný. (27.12.2006)

Výkon Dustina Hoffamana je fenomenální. Samotný příběh však staví jen na konfrontaci dvou světů. V prvním žije Charlie, který je ze začátku opravdu nechutný egoista a v druhém Raymond, který má svůj stereotyp. Několik silných pasáží se tu našlo, ale vše stojí a padá na tom, co předvádí Hoffman. Když dávám plné hodnocení, tak po skončení filmu vím, že za nějaký čas se na něho znovu rád podívám. Tady jsem ten pocit neměl. (18.01.2010)

„Nemiešajte sa medzi nás. Je to moja rodina. Počujete? Nemiešajte sa medzi nás.“ Ťažko povedať, ako by táto pôvabná, poetická, vážna a pritom veľmi zábavná a svojská road movie dopadla, keby sa réžie chopil pôvodne zamýšľaný Steven Spielberg a nie jeho talentovaný (a „serióznejší“) kamarát Barry Levinson. Ale to riešiť nemusíme, pretože výsledok je skvelý (a som rád, že Barry neodolal a dal si na konci cameo doktora, ktorý nikoho nesúdi, je v ňom veľmi, veľmi dobrý). Tom Cruise, Dustin Hoffman a Valeria Golino rozohrávajú veľkú šachovú partiu, ktorej radi odpustíte miestami predsa len prílišné tlačenie na pílu, čo sa týka posolstva o príliš „akademicky“ a akosi za každú cenu polepšenom hajzlikovi. Na strane druhej, každému z nás by sa občas taký Rain Man zišiel. A treba dodať, že Hoffman je samozrejme skvelý a parádne si naštudoval ľudí s autizmom, ale bolo by neférové nepochváliť aj presvedčivého Cruisea a sympaťáčku Golino, ktorá sa zo sveta filmu bohužiaľ dosť nepochopiteľne vytratila (a pritom tak super nakopnutú kariéru na začiatku mala, neviem to pochopiť). A pochváliť musím aj koniec, ktorý SPOILER je dojemný a smutný a pritom, keď sa nad tým zamyslíte, si uvedomíte, že lepšie to vlastne dopadnúť ani nemohlo - hlavný hrdina našiel zmysel života (a lásku), Ray svojho strateného mladšieho brata, skončil v profesionálnej a odbornej starostlivosti u muža, ktorý sa oňho desaťročia staral a jeho novonájdený mladší brat ho odteraz až do konca života bude pravidelne navštevovať. Neviem, prečo je to poňaté tak tragicky. SPOILER. (27.12.2004)