Skleněný pokoj

Co na tenhle film vlastně říct.. Klasickej českej průměrnej film (jako většina dnešních českejch filmů), kterej není ani špatnej ani dobrej, prostě takovej střed, na kterej se dá dívat, ale po druhý už si ho určitě nepustíte. Ve filmu se podstatnou část v podstatě nic neděje a většinu filmu zabírá jednoduchá a nudná zápletka z každýho druhýho rádoby napínavýho dramatu typu "manžel mě podvádí", co se snaží zapůsobit na city, ale moc se mu to nedaří. Po celou dobu k tomu slyšíte českej dabing a vidíte český herecký výkony (no co si budem povídat, ty stojí docela za hovno). Krom toho konec je snad nejmíň uspokojivá věc na světě. Nevím jestli má režisér nějakou úchylku na 70ti letý lesby, ale díky ne, když budu chtít koukat na péčko se starejma seschlejma ženskejma pustim si Pornhub. Krom toho musím ale uznat, že kamera a celkově vizuál se povedl a film byl místy zajímavej. Hodnocení: 5,5/10 (20.04.2019)

Do vily Tugendhat jsem jednou chtěl jet na dobrovolnickou víkendovku. Škoda. Je zde hlavní postavou. A také román Simona Mawera sledující dějiny Československa na osudech jejích obyvatel je nezpochybnitelný pilíř filmu Skleněný pokoj. Ale proti návštěvě domu i četbě knihy dává snímek spíš ilustrovanou informaci než zážitek. Navenek pohledný film to je, třebaže občas připomíná dobovou reklamu na auta, bydlení, cestování a oblékání. Ale o charakterech klíčových postav, zejména provdaných přítelkyň, jejichž touhu po vzájemných něžných důvěrnostech prozradí příliš brzy, jinak poví pramálo. Liesel i její kamarádku Hanu sleduje snímek coby v podstatě neměnné vytříbené mondény, stárnoucí jen z vůle maskérů. Režisér je nutí zaujímat malebné pózy vždy a všude, zejména pak při intimitách. Sklon Julia Ševčíka k manýrismu dostal zelenou, každou scénu podřizuje vnějšímu efektu, což více či méně skryté vášně uvnitř komunity nutně zmrazí. Erotické napětí, významné pohledy, výjev typu Miss mokré tričko, lesbické doteky, onanie i drsně účelový akt, vše vyznívá okázale, studeně a strojeně, jako by i milování bylo ze skla. Polohu trpné odevzdaností násobí melodramatická hudba, rušící i silnější okamžiky jako útěk na letišti, jenž se zhlédl v Casablance. Scénář Andrewa Shaw, z bohatého jazyka románu vytrhl pár dialogů a sex. Skleněný pokoj mění v dějepisnou kroniku určenou pro vývoz, tedy plnou stereotypů, šablon a vysvětlivek. Zejména poválečné obrazy s doslovným zpěvem „Kupředu levá“ a s buranskými orgiemi komunistických mocipánů dokládajícími smutný úpadek prvorepublikové noblesy už patří k filmařskému folkloru, o ztvárnění noci 21. srpna 1968 nemluvě. Skleněný pokoj rozhodně není průšvih, pouze vznešená nuda. Investované peníze – rozpočet činil osmdesát milionů korun – jsou v dobové výpravě skutečně vidět, ovšem emotivní působivost samy zařídit nemohou. (16.04.2020)

Jakožto člověk, co před pár lety bránil Ševčíkovo Masaryka, jsem z kina odcházel poměrně strnulý. Nedokážu moc posoudit, jestli samotná předloha není sama o sobě nezajímavá, nebo je to spíše problém scénáře, ale film má rozhodně citelné vady. Táhne se, první hodina negraduje a je téměř o ničem, navíc zbrkle přeskakuje prudkým střihem někdy i o několik let dopředu bez nějakého vysvětlení. V promu se samozřejmě láká na Karla Rodena nebo Janu Plodkovou, kteří jsou ve filmech tři minuty a Jana jednu scénu. Problém je, že si nejsem úplně jistý, co chce film sdělit. O vile Tugendhat nám řekne pár faktických informací, ale příběh okolo něj je čistě románový. Hlavní hrdinka Carice Van Houten má po nástupu komunismu velké problémy, v 60.letech je na vysoké pozici. Spousta postav z úvodu později zmizí a není o jejich osudu nic řečeno. A k tomu všemu kina Skleněný pokoj pouští v “originálním znění,” což není pravda, jelikož je plně nadabovaný (kompletně českými herci včetně Slováků a sebe samých) a tradičně naprosto příšerně; slova nesedí do úst, jelikož se natáčelo v angličtině a nedokonalá kvalita zvuku upozorňuje na nekorespondování obrazu se zvukem. Děravé zklamání, které zřejmě bude bavit pouze pamětníky nebo totální fanatiky do umění..5/10 (31.03.2019)

Mawerova předloha je průměrné dílo, ale Ševčíkovo adaptace je ještě o několik levelů níže. Už dlouho jsem neviděl tak nekvalitní zpracování, kde se divák dívá na zkratky, rychlé nesmyslné vyprávění a vlastně to ani nedává moc smysl. Ale důležité je, že tak polovinu knihy vyškrtali a přidali si přehršel svých vymyšlených scén. Režíroval to vůbec Ševčík? Příšerný úsměvný film, do něhož Carice van Houten zabloudila, nebo si to celé nedovedu vysvětlit. (28.10.2019)

Je až s podivem, kolik talentu před kamerou a za kamerou nestačí alespoň na průměrný film. Předlohu jsem nečetl, ale jako bestseller předpokládám, že nějaké kvality má. Ševčík se rozhodl poměrně ambiciózně zobrazit hned několik desítek dějiného vývoje točícího se kolem  České Republiky a vily Tugendhat. Takže je to hodně zkratkovité, důležité věci se dějí mimo záběr nebo jsou utnuty ještě před vyvrcholením. Ševčík hodně věcí hází na diváka a vizuálně se tolik nepoddává katarzi a to ani té vztahové. Velká škoda. Tohle mělo ambice i na mezinárodní úspěch vzhledem ke jménu režiséra a hlavně hereckému obsazení, které si bere to nejlepší ze všech koutů Evropy. (15.03.2021)