Recenze (3)
FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 7: FRANCIE: Režisér Bonnardot za to nemůže, že jsem viděl o 7 let mladší italskou adaptaci téže předlohy dřív a tudíž jsem sledoval tento film se znalostí nezapomenutelné pointy. Rozhodně však může za svůj vlastní scénář a výsledné zpracování s neustálým monologickým komentářem hlavní postavy, který jsem shledal jako rušivý a ničil v mých očích většinu pokusů o atmosféru, která mě jinak na mnoha místech pohltila. Emidio Greco o 7 let později ukázal, s jakým napětím, častým mlčením hlavní postavy nejen před kamerou, ale i v celém filmu (bez voiceoverů) a čistě obrazem lze tento mysteriózní příběh rovněž vyprávět. Pozdější provedení na mě loni fungovalo mnohem lépe přesto, že italská verze Morelova vynálezu oproti této starší francouzské přeci jen v jednom aspektu prohrává a tím je zdejší úžasná výtvarná stránka. Ta mě fascinovala a s restaurovaným obrazem v plném rozlíšení obzvlášť krásně vynikla. Co však z toho, když neustálý voiceover rovněž neustále rušil moje hlubší pohlcení do postupně odhalujícího se tahu podivné společnosti v starodávné vile, s neobyčejným nápadem posunout koncem 20. let dosavadní vynálezy filmu a zvuku do dalších nevídaných rozměrů...? Úderný zásah v závěru se pro mě nekonal, to spíše vydechnutí se závěrečnými titulky. [65%] ()
Na rozdíl od novější verze, tahle jde zpočátku tak trochu cestou duchařských hororů, o čemž ostatně svědčí i úvaha hlavního hrdiny, že jde o duše zemřelých, ti, kteří bydlí ve vile. Také se mi líbí, že závěrečný akt je pojat jako pomsta na Morrelovi a totální překažení a zruinování jeho plánu s Faustine. Problém u tohoto filmu ale je skoro neustálý voceiover, který prostě ruší, ruší, ruší, a často tam, kde šlo vše vyjádřit lépe filmovými a obrazovými prostředky. Dalším negativem je zjevná ateliérová kulisa části džungle a samotné fasády a nádvoří domu, což tomu dodává spíše televizní vzhled. Líbí se mi zde, že hlavní hrdina nemůže manipulovat objekty, otevírat dveře, okna v průběhu projekce, že je vysvětleno, odkud se bere energie a proč a kdy se projekce spouští, a také, jak to se všemi lidmi z ostrova dopadlo, na druhou stranu se během projekce nemění vzhled domu, je stále zpustlý a zanedbaný, což pak kontrastuje o to víc se záběrem na "živé" rybičky. Co tedy popravdě mi vadilo u obou filmů, je vlastně postava Faustine - v tom novějším jsem nejdřív myslel, že jde o nájemnou italskou prostitutku pro obveselení pánské společnosti na ostrově, tady je to lepší, ale že by kvůli ní chlapi ztráceli hlavu, to asi ne. Mimochodem mě překvapuje, že jen v tomto filmu je naznačeno, že se zamilovaný muž schová do koupelny Faustine, aby jí tak nějak byl v rámci možností blíž i tělesně. Takže celkově poměrně nevyrovnaný snímek, který má pár zajímavých momentů, ale celkově je ubit doslovností voiceoveru, viditelnými kulisami i nedotažeností některých detailů. ()
Po útěku z vězení v lednu 1935 nalezne Luis útočiště na odlehlém ostrově, kde podle pověsti dlouho předtím zemřelo několik lidí na záhadnou nemoc. Jednoho dne se tam objeví skupina lidí z jiného času. On mezi nimi prochází, zamiluje se do jedné z nich, Faustine, ale oni se radí, veselí, slaví, tančí, ale jeho nevnímají. Ostrov se stane divadlem podivných úkazů, Morel přednáší o svých vynálezech. A snad zase tady někdy přijedou na ostrov. On vzpomíná na návštěvu, zejména na Faustine a stárne...Je to příběh o lásce, genialitě a šílenství. A také filosofický esej o smrti a nesmrtelnosti. A nalezl Luis nebe, peklo nebo směs obou či něco úplně jiného?....Pozoruhodný námět na film, ale ne zcela zvládnutá realzace. ()